Čís. 1599.

Nelze knihovně poznamenati »vzdání se nároku na náhradu škody vzešlé dolováním«.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1922, R I 379/22.)
Knihovní soud vyhověl návrhu, by se ve vložce pozemkové knihy poznamenalo vzdání se jakéhokoliv nároku na náhradu škody, jež by mohla vzejíti dolováním na pozemcích, ve vložce té zapsaných. Rekursní soud návrh zamítl v podstatě proto, že listina, na jejímž základě bylo za poznámku žádáno, nevyhovuje náležitostem §§ 26, 27, 31 a 32 knih. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Netřeba se zabývati otázkou, zda správným jest stěžovatelův názor, dle něhož, má-li býti povolena knihovní poznámka na základě listin, nevyžaduje se, by tyto listiny vzhledem k § 52 knih. zák. vykazovaly náležitosti listin §§ 26, 27 a 32 knih. zák., či opačný názor rekursního soudu, Byloť především zkoumati, zda — nehledíc k formě listiny — lze vůbec poznámku, o niž bylo žádáno, povoliti. Otázku tuto nutno zodpověděti záporně. Poznámky, jež se dle knihovního zákona připouštějí, mají dle § 20 knih. zák. účel, by uvedly v patrnost skutkové poměry ohledně práv, do pozemkových knih zapsaných, anebo přivodily určité právní účinky, jež se zakládají buď v knihovním zákoně samém nebo v ustanoveních civilního řádu soudního neb exekučního řádu, nemohou tedy nikdy věcná práva zakládati, měniti nebo rušiti, čímž se odlišují od vkladu a záznamu. V tomto případě bylo žádáno na základě listiny o poznámku »vzdání se nároku na náhradu škody vzešlé dolováním« a nemůže býti pochybnosti o tom, že právní poměr, který z předložené listiny vyplývá, jest poměrem, založeným v právu obligačním, a nehodí se tedy k poznámce knihovní dle §§ 20, 52 a 73 knih. zák. Není-li poznámka, o niž žádáno, po zákonu přípustná, netřeba se vůbec zabývati otázkou, zda listina vyhovuje zákonným předpisům.

Citace:

č. 1599. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 350-350.