Čís. 9329.
Rojem interese podle § 368 ex. ř.
Zákon, mluvě o interese neb o náhradě škody, rozumí tím jednak plné zadosťučinení, jednak náhradu skutečné škody podle §§ 1323 až 1324 obč. zák. Předpis § 368 ex. ř. nezakládá nový nárok, nýbrž míní nárok na náhradu škody podle předpisů občanského zákona.
(Rozh. ze dne 30. října 1929, Rv I 456/29.)
Žalovaný pronajal žalobci na řadu let byt prý ve svém domě. Žalobce dal ze svého dosavadního bytu výpověď, nemohl se však do nového bytu nastěhovati, ježto žalovaný nebyl vlastníkem domu, v němž byl onen byt. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném náhrady škody 40298 Kč. Procesní soud prvé stolice přiznal žalobci 6933 Kč, odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaného, k odvolání žalobce zvýšil přisouzený peníz na 7997 Kč.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného.
Důvody:
Dovolatel, odvolávaje se na doslov § 368 ex. ř. o plnění interese nebo náhrady škody, zastává názor, že žalobce (vymáhající věřitel) může se domáhati interese jen tehdy, když ho k tomu opravňují předpisy hmotného práva, že, dožaduje-li se interese i náhrady škody, musí prokázati, že má nárok na to i ono podle zákonných předpisů, že interese není totožné s ušlým ziskem, protože ušlý zisk jest součástí škody, kdežto interese nikoliv, a že tedy nemělo býti žalobci přisouzeno kromě náhrady škody ještě také interese. Dovolatel opomenul vyložiti, jaký jest podle jeho názoru rozdíl mezi interese a náhradou škody, a jest se svými vývody na omylu. Občanský zákon praví v § 912, že vedlejší nároky záležejí (mimo jiné) také v náhradě způsobené škody, nebo »toho, co na tom jinému záleží, že závazek nebyl řádně splněn«, t. j. interese a od- kazuje v § 913 na předpisy o náhradě škody a o zadostiučinění. Již z toho jest vidno, že občanský zákon rozumí pojmem interese plné zadostiučinění, obsahující i ušlý zisk (lucrum cessans) a vůbec všechny náhrady, které lze podle zákona k plnému zadostiučinění žádati opakem ke skutečné, positivní škodě (damnum emergens), jakž také oba pojmy rozeznává § 1323 obč. zák. A právě tak, jako se § 912 obč. zák. zmiňuje o náhradě způsobené škody nebo toho, co jinému na tom záleží, že závazek nebyl řádně splněn, zmiňuje se § 368 ex. ř. o plnění interese nebo náhrady způsobené škody, míně tím jednak plné zadostiučinění, jednak pouhé odškodnění za positivní škodu podle §§ 1323 a 1324 obč. zák. Nejinak jest rozuměti výrazu »interese« i na jiných zákonných místech, na př. v §§ 235 a 273 c. ř. s. Neumann v komentáři k exekučnímu řádu praví k § 368: »Interese může záležeti ve škodě, která vznikla nesplněním nebo neúplným splněním, k čemuž může v obou případech přibýti škoda, jež vzešla nikoli včasným splněním«, Randa Schadenersatzpflicht z. r. 1913 str. 53 uvádí, že zákon mluví o »zadostiučinění«, obsahuje-li náhrada i efektivní ztrátu i ušlý zisk a že romanisti používají pro tento pojem výrazu »interese«. Plným právem tedy oba nižší soudy vyslovily, že požadované interese jest jen součástí náhrady škody podle předpisů, občanského zákona, a zcela správně odvolací soud dodal, že předpis § 368 ex. ř. nezakládá nový nárok, nýbrž předpokládá, že věřitelův nárok jest odůvodněn hmotným právem, předpisy o náhradě škody. Proto § 368 ex. ř. prohlašuje, že ustanoveními tohoto oddílu (t. j. třetího oddílu) exekučního řádu není dotčen nárok vymáhajícího věřitele na plnění interese nebo náhradu škody. Rozsah náhrady škody řídí se podle §§ 1323 a 1324 obč. zák. stupněm škůdcova zavinění, podle toho, lze-li mu přičísti jen nedopatřeni, či hrubou nedbalost nebo úmyslnost. Protože odvolací soud' dospěl podle zjištěných skutečností k právnímu názoru, že žalovanému jest přičísti hrubou nedbalost, a tento závěr není dovolatelem vůbec napadán, musí dáti plné zadostiučinění. Za tohoto stavu věci jest lhostejno, zdali jest částku přiznanou odvolacím soudem žalobci na rozdílu v nájemném pokládati za skutečnou škodu, či za ušlý zisk, neboť žalovaný ručí za to i ono.