Č. 9305.

Policejní řízení trestní: Jest úřad povinen svědky vývodní, obviněným vedené, slyšeti v jeho přítomnosti?
(Nález ze dne 5. června 1931 č. 20455/29.)
Prejudikatura: Boh. A 3670/24.
Věc: Vilém F. ve D. proti zemskému úřadu v Praze o policejní přestupek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem okres, policejního komisařství v Praze VII. z 20. října 1928 byl st-1 uznán vinným přestupkem §§ 1 a 4 lit. a) výn. býv. místodržitelství v Praze z 31. května 1902 č. 45 z. z. česk., jehož se dopustil tím, že dne 10. července 1928 tloukl surově koně, kteří nemohli utáhnouti těžký náklad, bičem po hlavě, mezi oči a po zadku, a byl odsouzen k třídennímu vězení. Nař. rozhodnutím byl tento trestní nález potvrzen s odůvodněním, že skutková podstata přestupku kladeného st-li za vinu jest prokázána seznáním svědkyně Boženy K. Námitku neúplnosti a vadnosti řízení žal. úřad odmítl, poněvadž st-l před vydáním trestního nálezu svědků neuvedl, takže nemohli bytí předvoláni a slyšeni. Dále uvedl žal. úřad v nař. rozhodnutí, že výpovědi svědků jmenovaných st-lem v rekursu jeho nevinu neprokázaly, neboť Karel K. na případ se již nepamatuje, Josef R. jeho jednání dobře neviděl, poněvadž šel za vozem, a Antonín V. a Josef K. vypovídají neurčitě, že st-l koně bičem popoháněl. Naproti tomu svědecká výpověď Boženy K., které žádný st-lem tvrzený důvod zaujatosti vůči němu, ani akt msty prokázán nebyl, je tím věrohodnější, poněvadž pro přestupek téhož druhu byl stěžovatel již třikráte trestán.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost vytýká jedině vadnost řízení, kterou spatřuje v tom, že výslechy svědecké byly provedeny v nepřítomnosti st-le a že mu před vydáním nař. rozhodnutí výsledek výslechů nebyl sdělen, takže st-l byl zbaven možnosti další úspěšné obhajoby. Po skutkové stránce jest nutno předeslati, že — jak konstatuje také žal. úřad v nař. rozhodnutí — v řízení před I. stolicí st-l návrhů na slyšení svědků neučinil, nýbrž žádal teprve v rekursu podaném proti trestnímu nálezu I. stolice, opírajícímu se o výpověď Boženy K., aby byli slyšeni jako svědci Karel K., Josef R., Antonín V. a Josef K. o tom, že koně netýral, nýbrž jen lehce ho švihl přes nohy a po hřbetě. Tito svědkové byli slyšeni a obsah jejich výpovědí byl st-li sdělen v rozhodnutí v odpor vzatém. Za tohoto stavu věci jest na sporu jen otázka, byl-li žal. úřad povinen provésti výslech svědků, jež st-l nabízel na důkaz své neviny ve svém odvolání z trestního nálezu I. stolice, v přítomnosti st-le, nebo měl-li mu aspoň výsledek těchto důkazů sděliti před vydáním svého rozhodnutí, aby mu tak umožnil podati další návrhy za účelem jeho obhajoby. Positivního předpisu, ukládajícího úřadu takovou povinnost, není. Zejména nelze na daný případ aplikovati předpis § 48 odst. 3 vl. nař. č. 8/28 (srovn. § 1 odst. 3 cit. nař.). Povinnost takovou nelze však ani dovoditi ze všeobecných zásad, ovládajících trestní řízení správní (srovn. Boh. A 3670/24). Z těchto zásad plyne jen, že odvolací úřad jest povinen provésti důkazy obviněným navržené v rekursu z trestního nálezu I. stolice a sděliti jejich výsledek navrhovateli. Zhostí-li se této procesní povinnosti tím, že výsledek provedených důkazů sdělí obviněnému teprve ve svém rozhodnutí, vydává se arci v nebezpečí výtek, že důkazy nebyly provedeny tak, jak je obviněný navrhoval. Eventuelním výtkám takovým lze ovšem čeliti tím, že úřad buď provede důkazy obviněným v odvolání navržené v jeho přítomnosti, nebo sdělí mu jejich výsledek dříve, než rozhodne ve věci, avšak nebezpečí takových výtek není odvolacímu úřadu zákonnou překážkou, aby důkazy v odvolání navržené provedl v nepřítomnosti obviněného a obmezil se na sdělení jejich výsledku ve svém rozhodnutí. Volil-li úřad v konkrétním případě tuto cestu, nelze jeho postupu vytýkati vadnost řízení.
Uvádí-li stížnost, že úřad svým postupem zbavil st-le možnosti, aby na svoji obhajobu přednesl další návrhy, sluší na to odpověděti, že st-l měl možnost přednésti tyto další návrhy v rekursu, který podal proti trestnímu nálezu I. stolice, a že není povinností úřadu, aby obviněného vybízel k podání nových návrhů důkazních, když snad důkazy jím v odvolání navržené se nezdařily.
Poněvadž stížnost spatřuje jedině vadnost řízení v tom, že výslechy svědků shora jmenovaných nebyly provedeny v přítomnosti st-le a výsledek těchto výslechů nebyl mu sdělen před vydáním rozhodnutí v odpor vzatého, nenamítá však, že zmíněné důkazy nebyly provedeny tak, jak je st-l navrhoval ve svém odvolání, bylo ji na základě úvah, shora uvedených, zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 9305. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 954-956.