Řídí-li se dle výpovědního řádu lhůta výpovědní „obnosem nájemného nečítaje v to vedlejší poplatky“ — tedy nelze k poslednějším čítati odměnu za správu domu od pronajímatele dávanou nájemci ve formě slevy z činže (§§ 6., 1090., 1092. vš. obč. z., § 560. odst. 2. c. s. ř)Jistý nájemník byl zároveň správcem domu pronajímatelova za roční odměnu 80 K, takže platil ročního nájemného místo 480 K jen 400 K, pročež mu dal pronajímatel výpověď soudní na jeden měsíc napřed, odvolávaje se na výpovědní a stěhovací řád pro město Kr. ze dne 22. září 1903 č. 21. z. z., dle něhož jest v §§ 3. a 4. stanovena pro předměty za roční činži od 200 do 400 K, nečítaje v to vedlejší poplatky, najaté — měsíční výpověď.Proti soudní výpovědi podal nájemce námitky, poněvadž prý nájemné obnáší ve skutečnosti 480 K, takže dle §§ 1. a 2. cit. výpovědního řádu stanovícího pro nájemné 400 K ročních převyšující čtvrtroční výpověď, jeví se ona pouze na měsíc mu daná výpověď nezákonnou.Těmto námitkám bylo ve všech třech stolicích vyhověno a výpověď prohlášena za zrušenou, soudem odvolacím z těchtodůvodů: Názor vypovídatelův, jakoby dle §§ 1. až 4. vypovídacího řádu města Kr. bylo rozhodným pro výpovědní lhůty jenom roční nájemně v penězích placené, nesouhlasí ani s doslovným zněním tohoto řádu, ani se nedá srovnati se zákonem. Dle § 1. cit. řádu jest pro lhůtu výpovědní jediné rozhodnou ta okolnost, zda roční nájemné — nečítaje do něho vedlejší poplatky — převyšuje 400 K, či ne. Co rozuměti sluší pojmem »nájemné«, výpovědní řád nepraví, avšak dle §§ 1090. a 1092. vš. obč. z. dlužno pod slovem tím rozuměti soubor majetkových hodnot, které se poskytují jako úplata za přenechané dočasné užívání nespotřebitelné věci a nečiní se rozdílu, zda ony majetkové hodnoty záleží v dávkách peněžitých, či nepeněžitých, anebo v pracovních výkonech.V daném případě jest zjištěno, že žalovaný nájemce se zavázal platit ročně 400 K a věsti správu domu žalobcova za to, že mu tento přenechá k užívání sporný byt, a jest na bíledni, že výkony pracovní, spojeně s onou správou domu, mají hodnotu majetkovou, pročež jest nutno uznati je za součástku nájemného, z čehož plyne další důsledek, že roční nájemné převyšuje v konkrétním případě 400 K a to o hodnotu 80 K, jakouž právě má správa onoho domu.Taktéž nenáleží správa domu mezi »vedlejší poplatky«, které dle §§ 1. a 3. vypovídacího řádu se nemají do nájemného započísti, ježto dle výkladu plynoucího z obvyklého významu těchto slov (§ 6. vš. obč. z.) dlužno rozuměti jako vedlejší poplatky jen takové dávky, které sice obyčejně nájemník platívá, které však mají svůj právní důvod (causa debendi) v jiných okolnostech skutkových, nežli těch, které zakládají poměr nájemní, a také právní normy, kterými se upravují tyto vedlejší poplatky, jsou jiné nežli normy o nájmu.Takovými vedlejšími poplatky jsou na příklad: činžovní groš, jehož faktickým základem je ta skutečnost, že někdo užívá bytu jistého rozměru ať v domě vlastním či v nájmu, a právním zdrojem jest finančně právní forma, kterou se tento druh daně ukládá. Podobně také poplatky za vodu a za plyn mají svůj zvláštní základ faktický a právní.Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 22. prosince 1909, č. j. Rv III. 461/9, potvrdil souhlasný tento rozsudek stolice druhé, poukazuje na správné posouzení sporné záležitosti po stránce právní.Křepelka.