NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Č. 10122.

Občanství státní: I. Sídlením na čsl. části Těšínská ve smyslu čl. III. odst. 1, věty druhé rozhodnutí konference velvyslanců v Paříži z 28. července 1920 (Sb. č. 20/1925) jest rozuměti bydliště na území tom. — II. Opuštění místa dosavadního trvalého pobytu má za následek ztrátu bydliště v tomto místě jen tehdy, stalo-li se s úmyslem do místa toho se nevrátiti.
(Nález ze dne 5. listopadu 1932 č. 16381.)
Věc: Jan F. v R. proti zemskému úřadu v Brně o osvědčení o státním občanství.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Dne 22. září 1927 podal st-1 zsp-é v Opavě žádost, aby mu bylo vydáno osvědčení, že jest čsl. státním občanem, uváděje, že podle potvrzení obecního úřadu v R. bydlil v této obci od r. 1903 do 10. srpna 1920 a nabyl tak ipso jure státního občanství čsl. podle rozhodnutí konference velvyslanců v Paříži z 28. července 1920.
Rozhodnutím z 11. října 1927 nevyhověla osp ve Fryštátě st-lově žádosti za vydání osvědčení o státním občanství čsl., poněvadž nejsou splněny podmínky čl. III odst. 1 rozhodnutí konference velvyslanců; neboť st-l nebydlil na čsl. části Těšínska nepřetržitě v době od 1. ledna 1908 až do 28. července 1920, nýbrž bydlil podle zprávy obecního úřadu v R. na čsl. části Těšínska, a to v obci R. od 1. března 1903 až do 5. srpna 1919 a od 26. října 1926 až do dnešního dne, kdežto v době od 5. srpna 1919 do 26. října 1926 bydlil v Polsku.
V odvolání z tohoto rozhodnutí namítal st-1, že v obci R. bydlil až do 10. srpna 1920, a jen v době od 6. února do 5. března 1919 meškal u svých příbuzných v D. a O. na čsl. části Těšínska.
Okresní četnické velitelství ve F. podalo zprávu, že st-l při prvním obsazení Těšínská čsl. vojskem opustil dne 24. ledna 1919 s polským vojskem obec R. a konal polskému vojsku výzvědnou službu až do opětného návratu polského vojska do R., to jest do 19. března 1919, po kterouž dobu se zdržoval v okresu bílském v Polsku. Údaj st-lův, že se od 6. února zdržoval do 5. března 1919 v D., není podle vykonaného šetření pravdivý. — Podle zprávy četnické stanice v R. byl st-l podle svého vlastního údaje od února 1919 u polského vojska ve Sk. asi 4 měsíce, vrátil se pak v polovici r. 1919 zpět do R., načež v srpnu 1920 uprchl znovu do Polska, kde zůstal do r. 1926.
Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že výměrem osp-é ve Fryštátě z 1. října 1927 nebylo vyhověno st-lově žádosti o vydání osvědčení o čsl. státním občanství s odůvodněním, že st-l nesplnil podmínky čl. III. odst. 1. rozhodnutí velvyslanců v Paříži z 28. července 1920, poněvadž nebydlil nepřetržitě na čsl. části Těšínska v době od 1. ledna 1908 do 28. července 1920, a že zemský úřad nevyhovuje st-lovu odvolání z tohoto výměru z důvodů rozhodnutí vzatého v odpor, jelikož novými úředními šetřeními bylo zjištěno, že sloužil ještě v r. 1919 asi 4 měsíce ve Sk. v polské armádě, a již tím přerušil svůj pobyt na čsl. území Těšínska.
Maje rozhodovati o stížnosti do tohoto výnosu, musil si nss předem ujasniti, jaký jest skutečný obsah nař. rozhodnutí.
Rozhodnutí to praví předem ve své vlastní části, že nevyhovuje st-lovu odvolání z důvodů výměru vzatého v odpor. Poněvadž pak výměr osp-é ve Fryštátě z 11. října 1927 neuznal st-lova nároku na žádané osvědčení z důvodu, že st-le nelze považovati za čsl. státního občana podle čl. III. odst. 1 rozhodnutí konference velvyslanců v Paříži z 28. července 1920, poněvadž v době od 5. srpna 1919 do 26. října 1926 nebydlil na čsl. území Těšínska, plynuly by z poukazu nař. rozhodnutí na důvody výměru prvé stolice, že také žal. úřad při úvaze o existenci tvrzeného státního občanství st-lova vychází ze skutkového základu, že st-l nebydlil na čsl. části Těšínska v době od 5. srpna 1919 do 26. října 1926.
Než žal. úřad, reprodukuje v nař. rozhodnutí obsah výměru osp-é z 11. října 1927, nepojal do této reprodukce onen passus, týkající se doby od 5. srpna 1919, nýbrž jen všeobecnou část onoho výměru, pravící, že st-l nebydlil nepřetržitě na čsl. části Těšínska v době od 1. ledna 1908 do 28. července 1920; navazuje na tuto reprodukci, vyslovil žal. úřad, že st-lovu odvolání nevyhovuje z důvodů výměru vzatého v odpor, připojiv jako vlastní odůvodnění, proč z důvodů výměru vzatého v odpor (argument slovo »jelikož«) nevyhovuje st-lovu odvolání, poukaz, že novými úředními šetřeními bylo zjištěno, že st-1 sloužil ještě v r. 1919 asi 4 měsíce ve Sk. v polské armádě a již tím přerušil svůj pobyt na čsl. území Těšínska.
Z toho plyne, že žal. úřad, ačkoli se důvodů výměru osp-é dovolává povšechně, přece jen z důvodů těch převzal jen obecný poukaz, že st-1 nebydlil nepřetržitě na čsl. území Těšínska v době od 1. ledna 1908 do 28. července 1920, dobu pak, kdy po jeho názoru st-1 na tomto území nebydlil, vymezil čtyřmi měsíci st-lovy služby v polské armádě ve Sk., tedy vzhledem ke zprávě četnické stanice v R. údobím od února r. 1919 do polovice r. 1919, kdežto k době od 5. srpna 1919 až do 28. července 1920, na niž poukázal okresní úřad, již nepřihlížel, stanovisko okresního úřadu v této příčině opustiv.
Může proto také ve sporu před nss jíti jen o otázku, zda uvedenou čtyřměsíční nepřítomností přerušil st-1 své bydlení na čsl. části Těšínska.
K úvahám o této otázce dlužno připomenouti předem, že žal. úřad, maje rozhodovati o tom, zda st-li jest vydati osvědčení o čsl. státním občanství, řešil si otázku, zda st-1 jest čsl. státním občanem, pouze prejudiciálně, a tvoří pak jeho úsudek v otázce té pouze součást skutkové podstaty, z níž, rozhoduje o vydání osvědčení, vycházel.
Ve věci samé uvážil pak nss:
Podle čl. III. odst. 1 druhé věty rozhodnutí konference velvyslanců v Paříži z 28. července 1920, uveřejněného vládní vyhláškou z 18. prosince 1924 č. 20 Sb. z r. 1925, staly se státními občany čsl. osoby, které, nemajíce na území Těšínska domovského práva, sídlily na čsl. části tohoto území před 1. lednem 1908. Vzhledem k francouzskému textu tohoto rozhodnutí (personnes qui seraient domiciliées) nemůže býti pochybnosti o tom, že sídlením na řečeném území jest rozuměti bydliště určité osoby na území tom. Uvedené rozhodnutí nepodává bližšího výkladu o pojmu sídlení, to jest bydliště, jest proto pojem ten vyložiti v souladu s nazíráním ostatního právního řádu na pojem ten a vymeziti pojem bydliště v ten smysl, že jest jím rozuměti místo, kde se kdo usadil s poukazatelným úmyslem, na místě tom se trvale zdržovati. Z takto vymezeného pojmu bydliště plyne pak, že nikoliv každé opuštění místa dosavadního trvalého pobytu má za následek ztrátu bydliště v místě tom, nýbrž jen takové opuštění, jež stalo se s úmyslem do místa toho zpět se již nevrátiti. Zda úmysl takový tu byl, jest posouditi podle skutkových okolností, za nichž k opuštění dosavadního místa trvalého pobytu došlo.
V přítomném případě spatřoval žal. úřad zánik st-lova bydliště na čsl. části Těšínska v tom, že st-1 sloužil asi čtyři měsíce ve Sk. v polské armádě. V odvodním spise žal. úřadu dostalo se tomuto passu nař. rozhodnutí bližšího výkladu v tom směru, že po názoru žal. úřadu odchod z místa dosavadního trvalého pobytu k výkonu vojenské služby nemá v zápětí zánik bydliště v uvedeném místě jen tenkráte, jde-li o výkon vojenské služby na základě zákonné branné povinnosti, čehož však u st-le nebylo, případně jím nebylo tvrzeno.
Toto nazírání žal. úřadu jest však mylné. Neboť z toho, co nahoře bylo uvedeno, jde, že jediným kriteriem pro řešení otázky, zda odchod z dosavadního místa trvalého pobytu má za následek ztrátu bydliště v místě tom či nikoli, jest jen úmysl osoby místo trvalého pobytu opouštějící do místa toho zpět se vrátiti či nikoli, kdežto skutečnost, zda odchod z místa toho stal se nuceně ke splnění zákonné povinnosti či dobrovolně, jest pro otázku tu zcela nerozhodná.
Vycházel tedy žal. úřad, řeše si prejudiciálně otázku st-lova státního občanství, z mylného právního názoru na pojem bydliště, jest proto jeho úsudek v otázce té, na němž jako na skutkové podstatě založil žal. úřad svůj vlastní výrok o nároku st-lově na vydání osvědčení, vadný, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 10122. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 513-516.