NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 55.

Je-li nárok na náhradu škody z důvodu ručení železnice uplatňován proti státu osobou soukromou, jest pořad práva přípustný i tehdy, byl-li jako příjemce zboží uveden v nákladním listě orgán státní správy.
(Rozh. ze dne 18. února 1919, R II 11/19.)
Žaloba, jíž se domáhala firma A na železničním eráru náhrady škody z důvodu, že vagon okurek, který jí byl zaslán z Uher pod adresou okresního hejtmanství v N jako příjemce, se cestou ztratil, а к níž přiložena byla písemná cesse, kterou toto okresní hejtmanství postoupilo své nároky ze ztráty zboží žalobkyni, byla prvým soudem (zemským soudem v Brně) pro nepřípustnost pořadu práva odmítnuta z těchto důvodů: V tomto případě jde o nároky proti železničnímu eráru, jež vzešly okresnímu hejtmanství v N z dopravní smlouvy proti státní dráze. Nejsouce právnickými osobami, nemají státní úřady jako takové žádného jmění a subjektem jmění jimi spravovaného jest erár, který jest označován podle jednotlivých odvětví, na která se správa jeho dělí, různými zvláštními jmény. Vzájemné náhradní nároky jednotlivých státních ústavů neb pokladen nenabývají povahy soukromoprávní ani tehdy, jsou-li oděny zevně v roucho právních jednání, poněvadž dlužní poměr předpokládá již dle svého pojmu dva samostatné právní subjekty (§ 859 obč. zák.). Diference vylíčeného druhu jsou vždy povahy veřejnoprávní a dlužno je rovnati mezi příslušnými správními úřady buď cestou vypořádání neb súčtování. Tím, že přijal nákladní list a zaplatil dopravné, stal se příjemce v nákladním listě uvedený, to jest okresní hejtmanství v N jménem eráru, oprávněným k disposici, tudiž po rozumu § 99 žel. dopr. ř. k tomu, aby uplatňoval proti žalovanému práva z dopravní smlouvy. Jelikož však soukromoprávní pohledávka může vzniknouti jen mezi dvěma různými právními subjekty, nemohl se vůbec státi existentním pořadem práva prosaditelný nárok okresního hejtmanství v N proti železničnímu eráru. Nárok, jemuž nelze průchod zjednati pořadem práva civilního, nemůže se však státi žalovatelným ani tím, že byl postoupen jiné osobě. Postupem takovým se nezakládá žádný nový právní stav. Postup pohledávky jest co do svého pojmu právním jednáním, kterým se za přistoupení třetí osoby, a to nového věřitele proměňuje dlužní poměr již stávající (§§ 1357, 1392 a násl. obč. zák.). Nebylo-li tedy zde již před tím soukromoprávního nároku jedné osoby proti druhé, nemohl ani cessi okresního hejtmanství založen býti soukromoprávní poměr mezi železničním erárem jako dlužníkem a žalující firmou jako věřitelkou, jelikož zažalovaná pohledávka podržela i nadále svou veřejnoprávní povahu. Poněvadž pak nelze bez soukromoprávního podkladu nastoupiti řádný pořad práva, slušelo námitce nepřípustnosti pořadu práva vyhověti a žalobu odmítnouti. — Rekursní soud (vrchní zemský soud v Brně) námitku nepřípustnosti po- řadu práva zamítl. Důvody: Prvý soud rozhodl v odpor vzatým usnesením přes to, že měl rozhodnouti jen o námitce nepřípustnosti pořadu práva, již také o věci samé, uznav, že žalovaný nárok na náhradu škody žalující firmě proto nepřísluší, poněvadž nebyla dle nákladního listu vydaného o sporné smlouvě dopravní příjemcem dopravovaného zboží a nemohla nároku na náhradu škody nabýti ani tvrzenou cessi. Takto rozhodnouti byl by však mohl prvý soud jen rozsudkem ve věci hlavní, a to zase předpokládá, aby soud směl vůbec v hlavní věci rozhodnouti, aby tudiž byl pořad práva přípustný. Prohlásil-li prvý soud zároveň, že pořad práva není přípustný, nemůže toto jeho rozhodnutí již proto býti správné. Ono jest však nesprávné i z věcných důvodů. Poněvadž zde jako žalobce nevystupuje erár, nýbrž firma A, dlužno se při řešení otázky, je-li námitka nepřípustnosti pořadu práva opodstatněna, pouze ještě tázati, je-li zažalovaný nárok na náhradu škody nárokem veřejnoprávním či soukromoprávním a podrobeným tudiž soudní pravomoci v občanských záležitostech. K otázce této, kterou sluší řešiti na základě přednesu žalobcova, odpověděl prvý soud, uznav, že jde o nárok veřejnoprávní, nesprávně. Žalobkyně uplatňuje zde proti železničnímu eráru nárok na náhradu škody, opírající se o předpisy §§ 84, 88 a 99 žel. dopr. ř., poněvadž se vagon okurek, odevzdaný uherské státní dráze к dopravě do N, během dopravy ztratil. Žalobní nárok zakládá se tudiž na dopravní smlouvě uzavřené mezi odesílatelem v nákladním listě uvedeným a uherskou státní drahou, ze které prý žalobkyně nabyla práva na odškodnění proti žalovanému eráru. Jde tu tedy o nárok soukromoprávní, o kterém rozhodovati přísluší nepochybně soudu. Na tom nemění ničeho ani okolnost, že nákladní list uvádí jako příjemce zboží okresní hejtmanství v N, tedy vlastně erár, poněvadž tím nárok soukromoprávní nebyl proměněn v nárok veřejnoprávní. Pro žalobu jest tudiž pořad práva přípustný. Teprve při rozsuzování rozepře samé bude rozhodnouti o tom, je-li žalobkyně oprávněna, uplatňovati zažalované právo přes to, že není v nákladním listě uvedena jako příjemce zboží. Po této stránce uvažoval prvý soud toliko o cessi žalobkyní tvrzené. V ohledu tomto tvrdila však žalobkyně v prvé řadě, že okresní hejtmanství v N bylo v nákladním listě uvedeno jen dle jména, tudiž jen na oko jako příjemce, ve skutečnost, že bylo zboží určeno pro žalobkyní, která je také koupila a zaplatila. Při řešení otázky, zda žalobkyní přísluší právo na odškodné, bude proto nutno zkoumati i správnost tohoto tvrzení. To se však bude moci státi teprve při vynášení rozsudku ve věcí hlavní. Jelikož tedy nelze žalobní nárok vylučovati z pořadu práva, slušelo stížnosti žalující firmy vyhověti a námitku nepřípustnosti pořadu práva zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu žalovaného eráru, odkázav na správné, zákonu a stavu věci odpovídající a vývody odvolacího rekursu nevyvrácené důvody usnesení soudu rekursního.

Citace:

č. 55. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 135-137.