NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 9029.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva okresní. — Řízení před nss-em: 1. Okresní úředník jest legitimován, stěžovati si k nss do výroku zem. správ. výboru, kterým tento úřad v základě § 212, odst. 4 plat. zák. odepřel schváliti platovou úpravu okr. správní komisí jemu přiznanou, nebo tuto úpravu na újmu jeho modifikoval. — 2. O významu ustanovení § 212 plat. zák. — věty jako při Boh. A 9028/31.
(Nález ze dne 3. února 1931 č. 3910/30).
Prejudikatura: Boh. A. 4279/24, 5079/25, 7644/28.
Věc: Rudolf S. v K., (adv. Dr. Vlád. Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (odb. rada Dr. Kar. Kopecký), o převod služebních požitků podle zák. č. 103/26.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-l nastoupil dne 1. ledna 1889 službu u okr. výboru v K. jako kancelářský služebník a dnem 1. května 1899 byl ustanoven definitivním okresním tajemníkem. Dekretem z 18. října 1920 bylo prohlášeno, že služební dekrety, jimiž byl služební poměr st-lův až do té doby upraven, pozbývají platnosti, až na dekret z 27. března 1918, jímž byla st-li započítána 4 léta válečná dvojnásobně do postupu a do pense, a na dekret z 21. června 1920, kterým podle zák. č. 312/20 byly st-li přiznány drahotní a nákupní přídavky v téže výši jako úředníkům státním. St-lův poměr byl tímto novým dekretem znovu upraven a st-li udělen titul ředitele okr. kanceláří. V odstavci 8 tohoto dekretu, bodu 2. stanoveno, že trienálky podle předpisu § 19-111 zák. č. 444/19 se st-li počítají od nastoupení služby, t. j. od 1. ledna 1889, po 12,5% ze základního služného 5800 Kč, v odst. 9, že pro případ pense se st-li služba počítá od 1. ledna 1889, resp. s ohledem na dvojnásobně započítaná 4 léta válečná a 1 rok jubilejní od 1. ledna 1884. Dekretem z 31. prosince 1921 byl st-1 povýšen do 7. hodn. tř. úředníků státních, přiznány mu služební požitky 7. tř. a titul »rada okr. výboru resp. rada okr. správ, komise.« Hledíc k zák. č. 394/22 a vl. nař. č. 32/23, pokud se týče k důvodové zprávě výboru sociálněpolitického a rozpočtového k § 19 cit. zák., kterou se vyslovuje přání, aby se převod zaměstnanců samosprávných na systém státní provedl co nejblahovolněji, zařadila osk dekretem z 15. září 1923 ve smyslu svého usnesení z 12. března 1923 st-le od 1. ledna 1923 do 2. stupně 4. hod. tř. úředníků státních a přiznala mu příslušné služební požitky s tím, že se touto úpravou jinak na ustanovení původního dekretu z 18. října 1920 nic nemění. Dekretem z 11. prosince 1926 provedla osk úpravu st-lových služebních požitků podle předpisu § 212 zák. č. 103/26 s platností od 1. ledna 1926 a berouc zřetel k dosavadnímu zařazení st-lovu do 2. stupně 4. hod. tř. úředníků státních a k ustanovení § 19 zák. č. 394/22, jenž nařizuje, že služební požitky a právní nároky zaměstnanců mají býti uvedeny od 1. ledna 1923 na míru požitků, práv a nároků zaměstnanců státních, zařadila st-le jako konceptního úředníka služební tř. 1 b), do platové stupnice 3., stupně služného d) s příslušným činovným a výchovným, a přiznala mu kromě toho jako vedoucímu úředníku konceptnímu mimořádný přídavek 4800 Kč, jako náhradu za to, že st-li bylo odepřeno jím požadované přesazení do 2. platové stupnice stupně služného c), takže celkový služební plat st-lův určen na 62640 Kč.
Zsv v Praze, jemuž tato platová úprava podle předpisu § 212 zák. č. 103/26 předložena ke schválení, schválil výnosem z 12. ledna 1928 usnesení osk, pokud se tato usnesla provésti převod platu st-lova na platový systém zaměstnanců státních na nejvyšší přípustnou míru požitků, práv a nároků analogických zaměstnanců státních, a to s modifikacemi, že se st-li vzhledem k jeho služební době k 1. lednu 1926: 29 let, 8 měsíců přiznávají požitky služební tř. 1 b), platové stupnice 4. stupně d) bez příštího pravidelného zvýšení služného, v důsledku čehož příslušelo by st-li: služné a náslužní přídavky 39000 Kč, činovné 4200 Kč, výchovné 3000 Kč, celkem 46200 Kč, po srážce pensijního přídavku 2340 Kč, ročně 43860 Kč, a vyrovnávací přídavek v částce ročních 948 Kč. Modifikace tato odůvodněna tím, že st-li byla osk-í připočítána 4 válečná léta a 1 rok jubilejní a že byla do služební doby též započítána léta, ve kterých st-l konal služby kancelářského služebníka a příručího okresního zastupitelstva, což, přihlíží-li se k ustanovením platným pro úředníky státní, nelze považovati za přiměřené. Přiznáním těchto výhod dospěla osk k požitkům podle služeb, tř. 1 b) plat. stupnice 3. stupně služného d); ježto však tyto požitky přesahují míru jednotlivých druhů požitků, práv a nároků úředníků státních, stejné skupiny a stejné služební doby, schválil zsv toliko požitky a nároky v míře snížené na míru, resultující z připočtení jen 3 let z titulu vál. pololetí a započtení služ. doby teprve od ustanovení st-le skutečným tajemníkem dnem 1. května 1899, přihlížeje při tom však také k ustanovení odst. 2. § 212 zák. č. 103/26.
Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí podané namítá st-l, že zsv nebyl oprávněn modifikovati základ pro převod do nových platů, který vyplývá z dekretu z 18. října 1920 a z 15. září 1923, jímž bylo st-li pravoplatně přiznáno započtení celé služební doby od nastoupení služby dne 1. ledna 1889 a připočtení 4 vál. roků a 1 roku jubilejního pro platový postup a pro výměru výslužného a jímž byl st-1 zařazen do 4. hod. tř. 2. stupně plat. systému státního s platností od 1. ledna 1923. Úpravy tyto byly totiž provedeny se zřetelem k § 19 zák. č. 394/22, takže nové přezkoumání služebních požitků st-lových s hlediska tohoto předpisu nemá již místa; požitků 4. hodn. tř. 2. stupně nabyl st-1 jmenováním provedeným dekretem z 15. září 1923, a pravoplatně jich užíval dne 31. prosince 1925, pročež měl býti vzat tento plat za základ pro převod do platů podle zák. č. 103/26. Jednaje o stížnosti té zabýval se nss nejprve obranou, již vznesl zástupce žal. úřadu při ústním líčení, že totiž stížnost je podle § 5 zák. o ss nepřípustná, poněvadž převod st-lův, provedený usnesením osk z 11. prosince 1926 se stal podle § 212/4 plat. zák. perfektním teprve schvalovacím výnosem zsv-u z 12. ledna 1928, a měl prý proto st-l svoje nároky provésti nejprve rekursem proti usnesení osk, když takto se stalo perfektním. Obranu tu nss neshledal důvodnou.
Opatření, jež samosprávné korporace provedou podle ustanovení odst. 1.—3. § 212 zák. č. 103/26, vyžadují podle ustanovení odst. 4. cit. § schválení nejvyššího úřadu tam uvedeného. Schvalovacím výrokem tento vyšší úřad nespolupůsobí positivně při stanovení obsahu aktu schvalovaného, nýbrž vyslovuje, že s hlediska zájmů svěřených jeho dozorčí pravomoci není proti aktu schvalovanému námitek. Jde tedy o akt dozorčí, který není mířen na stranu schvalovaným aktem dotčenou a neurčuje její právní posici, nýbrž určuje především právní posici korporace, podrobené dozoru. Z povahy schvalovacího aktu jako aktu dozorčího plyne, že dohlédací úřad může o schválení rozhodovati teprve, když je právní existence aktu schvalovaného zajištěna, t. j. když se akt ten stal vůči osobám, která mají proti němu postavení strany, účinným a nezvratným, t. j. když proti nim nabyl právní moci. (Srovn. Boh. A. 4279/24, 5079/25, 7644/28). Na druhé straně plyne z uvedeného, že předmětem opravných prostředků strany je akt schvalovaný, nikoliv akt schvalovací, který neupravuje posici strany, nýbrž posici subjektu podrobeného dozoru. Ovšem nelze však upírati straně právo, aby i výrok dozorčího úřadu o schválení nebrala v odpor, když buď tvrdí, že odepřením schválení byla dotčena ve svých právech, nebo když dozorčí úřad neobmezil se na pouhé schválení nebo odepření schválení, nýbrž nad tyto meze samostatně určil právní posici strany.
V daném případě zsv skutečně nejen odepřel schválení, nýbrž nad to dále sám positivně upravuje právní situaci st-lovu. Nelze proto tomuto odepříti právo, naříkati rozhodnutí zsv-u stížností na nss.
Ve věci samé nss uvážil: — —1
Z těchto úvah plyne, že st-l nemůže proti platové úpravě provedené nař. rozhodnutím nic dovozovati z právní moci dřívějších úprav platových, že však může vytýkati, že žal. úřad prováděje úpravu platových nároků st-lových redukoval nároky ty pod míru požitků a nároků obdobného zaměstnance státního, nebo, že redukci vztáhl také na práva a nároky redukci nepodléhající, nebo že žal. úřad nešetřil práv nabytých jmenováním, která byla, byť i přesahovala míru práv obdobného zaměstnance státního, osk-í respektována, jak to připouští předpis odst. 2. §212 plat. zák.
St-1 vskutku vznáší námitku, že žal. úřad neprávem zasáhl ve st-lova práva nabytá jmenováním a osk-í zachovaná. Zkoumaje nař. rozhodnutí po této stránce, shledal nss, že se žal. úřad v nař. rozhodnutí sice zmiňuje, že platovou úpravu v nař. rozhodnutí obsaženou provedl, přihlížeje také k ustanovení odst. 2. § 212 zák. č. 103/26, avšak z této zmínky není jasně patrno, z jakých důvodů žal. úřad neuznal platové nároky, které st-l měl dne 31. prosince 1925 a z nichž vycházela osk při převodu služebních požitků st-lových na systém plat. zákona, za nároky nabyté z jmenování. Pro tuto nejasnost bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Následují vývody jako v nál. Boh. A 9028/31 o významu ustanovení § 212 plat. zák.

Citace:

č. 9029. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 328-331.