NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Č. 6954.

Policejní právo trestní. — Zdravotnictví. — Samospráva obecní: 1. * I vyplnění dotazníku požadovaného zemským zdravotním ústavem stran osobních poměrů ošetřovance, náleží k vykonávání úřadu obecního starosty po rozumu § 25 zák. na ochranu republiky. — 2. činnost zem. ústavu pro choromyslné jest obstaráváním úkonů veř. správy.
(Nález ze dne 12. prosince 1927 č. 19644/26).
Věc: Antonín K. v K. proti zemské správě politické v Praze o přestupek zákona na ochranu republiky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem z 8. ledna 1926 byl st-l uznán vinným přestupkem § 25 zák. na ochranu republiky z 19. března 1923 č. 50 Sb., jehož se dopustil tím, že vykonávaje funkci starosty města K. přes ustanovení § 3 zák. z 29. února 1920 č. 122 Sb. přípisem z 18. prosince 1925 z nepřípustných důvodů zdráhal se vyříditi opětné přípisy zem. ústavu pro choromyslné v B. z 26. října 1925 a 14. pros. 1925, sepsané ve státním jazyku a týkající se věci »Marie H., ošetřovné.« Zároveň byl st-l požádán, aby dotazník zem. ústavu pro choromyslné v B. ve všech sloupcích řádně a svědomitě vyplnil a aby předložil jej i s přílohou nejdéle do 12. ledna 1926 politické exposituře v Č.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání podanému st-lem, vysloviv, že skutková podstata inkriminovaného přestupku je prokázána oznámením zem. ústavu pro choromyslné v B. a vlastním doznáním st-lovým. St-lův názor, že v konkrétním případě nešlo o výkon veř. moci, pokládá žal. úřad za nesprávný, neboť — odmítl-li st-l jako starosta obce věcně vyříditi podání sepsané v českém jazyku — jednal jako orgán moci veř. proti ustanovením § 3 jazyk. zák., a jsou tudíž v tomto směru splněny všechny zákonné předpoklady skutkové podstaty přestupku § 25 zák. na ochranu republiky. Že tímto svým jednáním ohrozil st-l zájmy veř. správy, vyplývá podle nař. rozhodnutí jasně již z povahy věci, neboť šlo o podání, jímž měla býti vyšetřena na žádost zem. ústavu pro choromyslné v B. data, týkající se příslušnice obce K. ošetřované ve zmíněném ústavu.
Uvažuje o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí, obíral se nss nejprve námitkou vytýkající, že skutková podstata přestupku § 25 zák. na ochr. rep. není dána z toho důvodu, že při zodpovědění dotazu zem. ústavu pro chorom v B. nešlo o úřední úkon veř. moci, tedy o projev vrchn. moci, nýbrž že šlo o zodpovědění písemného dožadování, tedy o styk mezi dvěma místy, jež nejsou k sobě v poměru nadřízenosti a podřízenosti. Soudí tedy stížnost, že zmíněného přestupku se může dopustiti orgán moci veřejné jen tenkráte, jestliže vystupuje jako vykonavatel impéria. Pro tento názor není v zákoně žádné opory.
Přestupku § 25 cit. zák. se dopustí »orgán moci veřejné, který, vykonávaje svůj úřad, úmyslným jednáním nebo úmyslným opomenutím proti zákonům ústavním nebo proti zákonům a nařízením, vydaným na provedení zákonů ústavních, ohrožuje zájmy veř. správy.« Je tedy subjektem tohoto trest, činu orgán veř. moci, který vykonává úřad. Při tom je lhostejno, zdali jde o akt autoritativní (vrchnostenský) čili nic, neboť zákon takového rozdílu nečiní. Z toho, že subjektem naznačeného přestupku jest »orgán moci veřejné«, neplyne ještě, že zákon má na mysli jen akty, kde úřad je právně nadřaděn straně, kde je tedy mezi úřadem a stranou poměr mocenský, zejména když se v zákoně užívá zcela vše- obecného rčení (orgán moci veřejné, vykonávající úřad), které vylučuje restriktivní výklad hájený stížností. Je tedy zmíněná námitka stížnosti bezdůvodnou. —
Dále namítá stížnost, že z odůvodnění nař. rozhodnutí není zřejmo, pokud zájmy veř. správy byly ohroženy. — Ani tato námitka není důvodná.
Žal. úřad vyslovil, že st-l ohrozil svým jednáním zájmy veř. správy, neboť v konkrétním případě šlo o podání, jímž měla býti vyšetřena na žádost zem. ústavu pro chorom. v B. data, týkající se příslušnice obce K., ošetřované ve zmíněném ústavu. Pří tom úřad předpokládal, že st-li je znám obsah dotyčného dotazníku a jeho účel. Že by tomu tak nebylo, zejména, že by st-li nebylo známo, za jakým účelem měl dotazník vyplniti, toho stížnost ani netvrdí. Ness neshledal, že by nař. rozhodnutí bylo v tomto směru neúplné, nebo že by bylo v rozporu se zákonem.
V konkrétním případě šlo nesporně o zem. ústav pro choromyslné. V činnosti tohoto ústavu je spatřovati obstarávání úkonů veř. správy, neboť jde o veř. ústav, který plní nejen důležité úkoly veř. zdravotnictví, ale i veř. péče o osoby, které následkem duševní choroby nemohou samy obstarávati své záležitosti. Aby úkoly ty mohly zmíněné ústavy řádně plniti, musejí nutně znáti osobní poměry ústavních ošetřovanců, neboť bez této znalosti není možná řádná péče o chorého nejen s hlediska veř. zdravotnictví a ochrany jeho osoby a majetku, nýbrž i s hlediska finančního (náhrada útrat vzešlých léčením a ošetřováním takové osoby). Jestliže st-l odepřel vyplniti dotazník o poměrech osoby ošetřované v ústavě pro choromyslné, je podle toho samozřejmé, že tím podstatně ztížil provedení úkolů přikázaných zmíněnému ústavu na poli veř. správy a ohrozil tím tedy zájmy veř. správy shora zmíněné.

Citace:

č. 6954. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 603-605.