NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Č. 6896.

Mimořádná opatření poválečná. — Poštovní spořitelna: * Přihlásiti k soupisu úsporný vklad, učiněný u pošt. spořitelny v Budapešti, jest podle vyhlášky min. fin. z 9. července 1925 č. 166 Sb. oprávněna jen osoba, na jejíž jméno vkladní knížka zní (zák. čl. IX:1885).
(Nález ze dne 21. listopadu 1927 č. 22431.)
Věc: Mořic B. v Nitře proti ministerstvu pošt a telegrafů stran vkladu u uherské poštovní spořitelny.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l podal k soupisu u pošt. úřadu šekového v Praze podle vyhlášky z 9. července 1925 č. 166 Sb., úmluvy ze 7. listopadu 1922 č. 147 Sb. z roku 1924 a zák. z 15. května 1924 č. 148 Sb. přihlášku úsporných vkladů na vkladní knížku u pošt. spořitelny v Budapešti č. ... V přihlášce uvedl jako jméno a příjmení vkladatele, na kterého je vkladní knížka vydána, »H. Mátyásné« a pod ním v závorce »majitel B. Mór«. Těmito jmény st-lovými (B. Mór) jest přihláška také podepsána. Ve vkladní knížce na místě určeném pro podpis vkladatele jest napsáno: »H. Matyásné szül. (roz.) V. Gizi.« Dále jest v ní na místech určených pro údej jména křestního a příjmení vkladatelova uvedeno: »H. Matyásné«, zaměstnání: »manželka obchodníka«, místo a rok narození: H. 1885 a místo, kde se zdržuje: »V.«
Pošt. šek. úřad vyřídil přihlášku sdělením, že jest ze soupisu vyloučena. Stížnost proti tomuto vznesenou zamítl. Stížnosti další min. pošt nevyhovělo. — — —
Stížnost neuznal nss odůvodněnou.
Zák. čl. IX: 1885 o král. uh. pošt. spořitelně ustanovuje v § 12, že každý vkladatel obdrží při prvním vkladu od sprostředkovacího úřadu vkladní knížku, která se vydává na jméno vkladatelovo. Vkladatel má svou osobní totožnost prokázati (§ 13). Převod vkladní knížky na jinou osobu může se státi jen na základě žádosti podané u pošt. spořitelny převoditelem. Tato zničí převedenou vkladní knížku a vydá knížku novou na jméno nového vlastníka (§ 17). Podle poučení o pošt. spořitelně uherské, cit. zák. článkem zřízené, bodu II. odst. 1., které jest také v předložené vkladní knížce otištěno, jest vkladatel povinen své křestní jméno a příjmení při prvním vkladě do vydané mu vkladní knížky na náležitém místě vlastnoručně vepsati a dále udati své občanské postavení (zaměstnání), místo a rok svého narození a bydliště. Všechny tyto údaje buďtež za účelem zjištění totožnosti vkladatelovy jasně vepsány na kmenové straně vkladní knížky. Řečené poučení obsahuje sice v bodě I., odst. 2. ustanovení, že každý má právo dáti vystaviti vkladní knížku pro třetí osobu, ale i v tomto případě pokládá se za vkladatele ten, na čí jméno byla vkladní knížka vystavena.
Z těchto ustanovení plyne, že za vkladatele lze ve všech případech pokládati vždy jen osobu, na jejíž jméno byla spořitelní knížka vkladní vydána, tedy v daném případě toliko »H. Matyásné«, jejíž jméno a příjmení, jakož i ostatní osobní data (zaměstnání, místo a rok narození a bydliště) v knížce jsou zapsána, a nikoli st-le, vydávajícího se za jejího majitele.
Podle článku 3. úmluvy o pošt. spořitelně uher. ze 7. listopadu 1922 č. 147 Sb. z r. 1924, podle zák. z 15. května 1924 č. 148 Sb. a vyhlášky min. fin. v dohodě s min. pošt z 9. července 1925 č. 166 Sb. (§ 2 č. I.) považují se za příslušníky území oddělených od býv. království uher. zásadně oni vkladatelé úspor, kteří v den 28. února 1919 měli na území dotčeného státu své řádné bydliště a je od té doby nezanechali. Současně s přihláškou odvedou tito vkladatelé své spořitelní knížky vypovězené per saldo (čl. 7. odst. 2. úmluvy), které pak jsou předmětem soupisu (§ 2 č. 1 vyhlášky).
Ježto pak podle toho, co shora bylo uvedeno, za vkladatele lze pokládati jen H-ovou, která bydlela stále ve V., tedy v Maďarsku, jak st-l ve stížnosti sám uvádí, nemá ona nároku na zařadění úsporného vkladu, na který knížka zní, do národního bloku čsl. Nárok takový nelze pak přiznati st-li proto, poněvadž jeho nelze pokládati za vkladatele. Okolnost, že on byl, jak tvrdí, vplatitelem vkladů, kterýžto pojem jest zák. čl. IX:1885 o uher. pošt. spořitelně úplně cizí, — znáť pouze vkladatele, jejich komisionáře, zástupce a zmocněnce (§ 28), — jest nerozhodná. Stejně jsou nerozhodny další okolnosti ve stížnosti uvedené, jimiž snaží se st-l dovoditi, že on jest majitelem, případně vlastníkem úsporného vkladu, poněvadž podle cit. zákonných předpisů rozhodným jest jedině, koho možno pokládati za vkladatele. Poukazuje-li st-l na to, že on může s vkladem disponovati, jest to správné jen potud, že podle bodu I. odst. 2 zmíněného poučení jest oprávněn vklad vypověděti, pokud není v knížce zapsán vlastnoruční podpis vkladatelův. Je-li podpis H-ové v předložené vkladní knížce spořitelní vlastnoruční, pak ani tohoto oprávnění by st-l neměl. Není-li však vlastnoruční a mohl-li st-l vklad per saldo vypověděti, nebyla by podle bodu VI. odst. 3 a 4 poučení vypovězená částka vyplacena jemu jako vplatiteli, nýbrž H-ové jako osobě, kterou podle bodu I. odst. 2 dlužno pokládati za vkladatelku, nebo jejímu plnomocníku. Přes to, že mu jisté disposiční právo s vkladem přísluší, neplyne z něho ještě, že by proto byl vkladatelem.
Jestliže tedy žal. úřad pokládal H-ovou za vkladatelku, u níž nejsou splněny podmínky pro zařazení přihlášeného úsporného vkladu spořitelního, a proto přihlášku st-lovu k soupisu z něho vyloučil, není v tom žádné nezákonnosti.

Citace:

č. 6896. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 491-493.