NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 1

Reforma berní.

I. Účel.
Berní reformou rozuměti jest všechny prostředky, jichž užilo rakouské ministerstvo financí — když se již od 40 let bylo opětovně pokoušeno o změnu stávající soustavy berní — v r. 1892 k přetvoření a doplnění přímých daní osobních; opravné práce tyto dovršeny byly zákonem ze dne 25. října 1896 č. 220 ř. z. Reforma týká se těch zdrojů daňových, na něž se vztahovala posud daň výdělková a příjmová, mimo to snaží se reforma zdaniti i takové zdroje, jež posud buď vůbec nemohly aneb jen nedostatečně mohly býti zdaněny. Z toho již plyne, že se reforma netýká všech dávek, zejména neobsahuje daně nepřímé včetně daně z obchodu (poplatky), neobsahuje ani daně reální. K těmto vztahuje se jen několik málo ustanovení a sice předpis čl. uv. z., že právo srážky příslušející majitelům pozemků a domů při platech, jež zapraviti dlužno na úrocích neb jiných ročních dávkách z dluhů na jich nemovitostech váznoucích, budoucně přestane; předpis čl. III., že ku vyšetření čistého výnosu z budov zcela od daně osvobozených, jenž dani 5% podléhá, nemají se z hrubého výnosu srážeti úroky z kapitálů na těchto objektech pojištěných. Čl. VIII., IX. а X. ustanovují o slevách a přikázáních fondům zemským. Vládní předloha snažila se dosíci řečeného účelu zrušením posavádní daně z příjmů, novým upravením daně výdělkové a zavedením daně ze služného, daně důchodové a osobní daně z příjmu. Však okolnosť, že od podání předlohy častěji měnila se osoba ministra financí, dále že zřetel vzat byl na tělesa samosprávná jakož i na jednotlivé skupiny interessentů a z části též i na poplatníky vůbec, měla v zápětí podstatné změny návrhu zákona. Zde budiž předkem dotknuto se té okolnosti, k systematice zákona se vztahující, že upuštěno bylo od samostatné daně ze služného, a že jen zbytky daně této přičlánkovány byly k osobní dani z příjmů. K lepšímu objasnění berní reformy uvésti třeba charakteristické známky jednotlivých daní novým zákonem upravených, pak společná ustanovení jakož i ustanovení trestní a konečně podati stručný přehled o finančním významu reformy.
II. Jednotlivé nové daně.
1. Osobní daň z příjmů (a daň ze služného z vyšších platů služebních). Tato daň je jádrem nynější soustavy berní. Daň tato je theoreticky nejdokonaleji vypěstěna a nejlépe odpovídá požadavkům na dávky v moderním smyslu činěným, neb ona je jedinou, jež je v přímém poměru s poplatní silou zdaněného subjektu, následkem čehož postihuje přiměřeně příjmy nejvyšší a zřetel béře k osobám hospodářsky slabým. Ona je povolána k tomu, aby daně z výnosu za všech okolností vadné i když ne zcela odstranila, tedy aspoň tak přetvořila, že znenáhla potřeba státní, jež v daních úhrady nalézá, výhradně na tyto příjmy má býti odkázána. Daň tato je konečně způsobilou přizpůsobiti se měnícím se požadavkům správy, aniž by nastal převrat v majetkových poměrech různých skupin poplatnictva. Osobní daň z příjmu postihuje zásadně všechny příjmy, jež v tuzemsku plynou ať tuzemci ať cizinci, pokud jen pozůstávají v penězích neb v hodnotě peněžní. Základem zdanění je však jen čistý příjem, tudíž po srážce všech výloh k dosažení pojištění a zachování téhož dle zásad národohospodářských potřebných. Ve prospěch hospodářských statků přislíbila vláda postarati se cestou nařízení o to, by příjem z hospodářských statků pokládal se pravidelně za souhlasný s čistým výnosem katastrálním. Daň tato je progressivní, t. j. dávka jednotlivých poplatníků není v stejném poměru k jich příjmům, nýbrž postihuje příjmy tím více, čím vyšší jsou, při největších příjmech dosahuje daňová sazba 5% proti 4% dle vládní předlohy. K velikosti domácnosti а k zmenšení poplatní síly nemocemi, nehodami a pod. béře se při menších a středních příjmech zřetel tak, že připouští se zmírnění sazby daňové. Ukládání děje se komisemi, jejichž členy volí z polovice poplatníci. Přes četné pochybnosti vyslovené naposled ještě výborem panské sněmovny, ponecháno bylo ustanovení, že seznam vyhotovených platebních rozkazů obsahující označení poplatníka a obnos daně z příjmů, jejž zapraviti má, vyloží se k nahlédnutí. Předpisy o osobní dani z příjmů jsou celkem zdařilé. Míra daňová jeví se však příliš vysokou, uvážíme-li, že ostatní daně osobní, zvláště daň výdělková, znamenají značné obtížení poplatnictva. Zdanění osob k jedné domácnosti příslušejících bude asi činiti obtíže. Veřejnost daňových seznamů je spojena s nebezpečím, vzhledem k poměrům národnostním a náboženským.
2. Daň ze služného, jež měla býti dle vládní předlohy vybírána ze všech dani podrobených příjmů služebních ročních 600 zl. převyšujících (podobně jako při osobní dani z příjmu) je nyní obmezena na příjmy nejméně 3200 zl. obnášející.
3. Všeobecná daň výdělková. V tomto směru byla vládní předloha značně pozměněna. Zejmena odstraněna byla sazba, dle níž mělo se provésti zdanění většiny závodů užitím určitých zevnějších měřítek. Dani podléhají vůbec ty podniky, jež posud byly podrobeny dani výdělkové a příjmové I. třídy s vyloučením podniků, jež jsou povinny veřejným účtováním. Daň je kontingentována a sice pro počátek působnosti zákona 17 732 000 zl., kterážto suma zvyšuje se v každé budoucí (dvouleté) periodě ukládací o 2,4%. Za účelem ukládání jsou poplatníci rozděleni dle výše své povinnosti ve 4 třídy, jichž členové tvoří daňovou společnosť. Ukládání je přikázáno komisím, jichž členové tvoří daňovou společnost. Ukládání je přikázáno komisím, jichž členové jsou voleni z polovice od příslušníků dotčených daňových společností. Ona čásť celkové sumy daně výdělkové, jež vypadá na jednotlivou společnosť daňovou, rozdělí se na příslušníky společnosti. Rozhodna je při tom střední výnosnosť živnosti každého poplatníka v poměru k prostřední výnosnosti živností ostatních. Jest postaráno, že zde rozhoduje volné uvážení poměrů. I rejstříky daně výdělkové jsou vyloženy k nahlédnutí. 4. Výdělková daň z podniků povinných veřejným účtováním je oddělena od daně v odst. 3. vylíčené a je též na zcela rozdílných základech zbudována. Vyměření děje se z pravidla na základě čistého výnosu docíleného v posledním roce závodním, jejž (čistý výnos) tvoří bilanční přebytky jakolivěk docílené. Arciť je zevrubně stanoveno, které obnosy sluší k těmto bilančním přebytkům přičísti, které pak od nich odčísti. Výměra daňová obnáší povšechně 10% dani podrobeného čistého výnosu a nesmí obnášeti méně, než 1 z 1000 investovaného kapitálu stálého, při pojišťovacích společnostech ne méně než 1 z 1000 sumy ročních čistých prémií (po srážce náhrad prémiových). Akciové společnosti, které více než 10% co dividendu rozdělují, platí zvýšenou daň. Při spořitelnách je míra daňová odstupňována dle obnosu čistého výnosu mezi 3% a 10%.
Obšírné předpisy o místě předepsání daně snaží se místem tím učiniti ne tak sídlo podniku, jako spíše místo, kde se nalézá provozovárna, takže přirážky připadají většinou menším místům, pokud se týče zemským fondům mimo Dolní Rakousy. Viz čl. Podniky veřejně účtující a jich zdanění.
5. Daň rentová (důchodová). Viz čl. Renty, jich zdanění.
III. Společná ustanovení.
Z nich uvésti sluší tato: Poplatníci, kteří se trvale zdržují mimo obvod platnosti zákona, mohou býti přinuceni, by pojmenovali zmocněnce zde bydlícího. Každý je povinen, jde-li o zdanění osob druhých, svědectví vydati neb co znalec vypovídati. Nahlédnutí do obchodních knih poplatníka lze jen tehdá připustiti, když poplatník důkaz tento nabízí. By vyšetřeny byly skutečnosti pro vyměření daně rozhodné, jsou osoby písemně zmocněné úřadem berním neb předsedou daňové komise oprávněny Živnostenské podniky a závody poplatníků v hodinách obchodních ohledati. Předpisy zák. ze dne 18. března 1878 č. 31 ř. z. o promlčení vztahují se i na nové daně.
Zákon počal účinkovati 1. lednem 1898, avšak opatření týkající se vyměření daně pro rok 1898 byla již od 1. července 1897 učiněna.
IV. Ustanovení trestní.
Zákon uvádí celou řadu trestních činů, mezi nimi i zneužití rejstříku berního k nevraživým útokům veřejným proti poplatníku. Tresty jsou jednak pokuty peněžné, jednak trest vězení. Řízení ohledně jednotlivých deliktů (přestupků a přečinů) přísluší soudům. To jsou: Vědomě nepravdivá udání znalců a osob přezvědných, porušení povinnosti zachovávali tajemství rejstříků a zneužití rejstříků berních, zabránění osobám oprávněným k prohlídce závodů a zásob v těchto úkonech úředních.
V. Finanční význam reformy.
Nové daně osobní uhradí státu předkem náklady ukládací vypočtené obnosem 1 200 000 zl. a vynesou mu v letech 1898 a 1899 to, co obdržíme, když zvýšíme roční povinnost pro 1897 o přirážku pro první a o 5%ní přirážku pro druhý z obou roků. Větších výnosů v obou jmenovaných létech užije se tak, že (poněvadž celková suma daně výdělkové per 17 732 000 pokládá se jíž za zmírněnou) sleví se 10% na dani pozemkové a dani domovní, vyjmouc daň 5%ní. Co zbude po uhražení těchto slev, přikáže se předkem zemským fondům co část výtěžku daní reálních. Bude-li tento přebytek převyšovati obnos 3 000 000 zl., užije se dalších obnosů předkem ku zmírnění daně pozemkové, domovní a všeobecné vý- délkové, dále ke snížení daně z podniků povinných veřejným účtováním. Dosáhne-li se těchto zmírnění (v zákoně ciferně udaných), připadne zbývající snad ještě přebytek z polovice státnímu pokladu, z polovice zemským fondům. Pro periodu 1900 —1909 bylo o výtěžku přímých daní osobních takto ustanoveno: z každého ročního výtěžku reservují se předkem obnosy, jichž třeba, by kryt byl úbytek povstalý zmíněnou 10% slevou na daních reálních, dále by přikázán byl zemím obnos 3 000 000 zl. Potom obdrží státní poklad obnos o 2 1/2 % vyšší, než jaký byl pro rok 1899. Tento obnos stoupá rok co rok o stejné % proti roku předešlému. Zbývající ještě přebytky vynaloží se k stejným zmírněním, jak bylo předepsáno pro rok 1898 a 1899. Definitivní určení výměry přímých daní výnosových staniž se nejpozději r. 1909. Zmíněné slevy na daních reálních a přikázání platí jen ohledně poplatníků a zemských fondů těch zemí, jejichž zemské zákonodárství v čas upraví sprostění osobní daně z příjmu ode všech přirážek kompetenci zemskéko zákonodárství podléhajících. Nebude-li zde této podmínky, propadnou nerealisované takto slevy a přikázané obnosy státní pokladně.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Congrua (GRAF K DOPLNĚNÍ). Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 148-149.