Pat a Patachon.

(Sedrie v Bratislavě.)

To byla prvá myšlenka všech, kteří kdy viděli v biografu tu slavnou dvojicí a nyní spatřili před trestním senátem dra Kavečky dva bratry Mikulce. Od počátku přelíčení drželi se za ruce jako srostlá dvojčata, jen v jejich výšce byl rozdíl: mladší 21letý Josef je dlouhán, zatím co jeho 33letý bratr Pavel je maličký, kulatý. Josef je elegánem v krátkých nohavicích, úzkých jako píšťala, a je vyučen řezníkem, Pavel je člověk úplně nemoderní, neboť kalhoty má hodně zahrnuté a ještě je vláčí po zemi а k tomu nosí těsný fráček po nějakém útlém maturantovi. Takto, držíce se za ruce, zodpovídali se ne ze zločinů, ale spíše ze svého neštěstí, že se vůbec narodili.
Nikdy sice nepracovali tolik, aby jim to mohlo škodit. V poslední době se dali na zahradnictví, neboť práce mezi zeleninou a vonícími květy se jim zdála býti nejpříjemnější. A skutečně také byla, neboť pěkně pršelo a všemu se dobře dařilo, nejlépe zeleninovým sazenicím, kterých bylo v zahradě k nespočtení. Praví, že měli málo platu a proto byli odkázáni nepřímo na zahradní plody.
Dělali to tak, že si brali sazenice, které potom pod rukou prodávali. Snad by to nebyl majitel zahrady ani zpozoroval, kdyby se nebyli našli lidé, kteří ho na věc upozornili a radili mu, aby věc udal. Bůh ví, proč to Krivánek ohlásil četnictvu: nebylo mu líto těch 50 kop sazenic, bratří měli u něho 2 Kč denně a přece chtěli žít, což on také uznával.
Před soudem doznali všechno. Jen se jim nezdálo, že by toho byli vzali tolik, tak polovici snad. Je jim líto, že to tak daleko přivedli a teď tu stojí před soudem jako oukropečkové, celí vylekaní. Poškozený Krivánek vnesl do případu mnoho nového. Nevypadal vůbec jako člověk, který pro nějakou tu zeleninu chtěl by dostat bratry do kriminálu, a sám se divil, že se celá věc dostala tak daleko. Nežádá náhradu škody a nemá zájmu na potrestání svých zaměstnanců, proto i státní zástupce je nucen vzíti žalobu zpět, jen to připomíná poškozenému, že bude musit zaplatit soudní výlohy a mimo to i 24 Kč za vazbu Josefa, který byl horlivostí bezpečnostních orgánů zavřen. I to byl odhodlán zaplatiti, když mu Josef Mikulec vyšel dobrovolně v ústrety řka, že si svoji vazbu zaplatí sám. Vytáhl z kapsy promaštěnou šrajtofli, vysázel na stůl peníze, vzal za ruku svého bratříčka a šťastná dvojice opouštěla soudní síň. —ij—

Citace:

Pat a Patachon. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 35, s. 420-421.