Č. 9223.

Četnictvo (Slovensko): * Předpisy § 76 odst. 1. a 3. zák. č. 153/23 (o odpočivných požitcích četnictva) platí za podmínek tam uvedených i pro býv. uh. četnické gážisty, kteří do hodnostních tříd zařáděni nebyli.
(Nález ze dne 27. dubna 1931 č. 19425/30.) Prejudikatura: Boh. A 6756/27; částečně jinak Boh. A 5316/26.
Věc: Emerich F. v G. proti ministerstvu vnitra o odpočivné požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním ze 17. března 1928 žádal st-l — býv. uher. okresní četnický strážmistr, od 1. září 1916 na dočasném odpočinku —, aby byl převzat jako pensista republiky Čsl., aby mu byly přiznány a vypláceny odpočivné požitky na vrub státu čsl. od 1. května 1919, od kdy mu vyplácení dosavadních pensijních požitků bylo berním úřadem v G. zastaveno. Podotkl, že žádost dříve podati nemohl, poněvadž nemohl předložiti příslušné doklady, jichž opatření vyžadovalo drahnou dobu. Žal. úřad nevyhověl této žádosti nař. rozhodnutím, poněvadž žádost nebyla podána ve lhůtě stanovené v 3. odst. § 76 zák. č. 153/23.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, o níž nss uvážil toto:
Žal. úřad podřadil st-le pod předpis § 76 odst. 3 zák. č. 153/23; stížnost naproti tomu tvrdí, že st-l nespadá vůbec do kategorie osob četnických, pro které platí § 76 cit. zák., nýbrž že spadá pod předpis § 79 téhož zák., poněvadž byl gážistou do hodnostní třídy nezařáděným. Na sporu je tedy otázka, zda st-l podléhá ustanovením § 76 zák. č. 153/23, či ustanovením § 79 tohoto zák.
Zákon č. 153/23 upravuje »některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací«, obsahuje zejména v oddíle III. »Různá ustanovení, obzvláště též jako ustanovení přechodná« úpravu poměrů některých bývalých četnických osob rak. a uher.; do tohoto oddílu jsou zařáděny i §§ 76 až 79. § 76 cit. zák. podle znění svého odstavce prvého upravuje nároky na odpočivné požitky »gážistů býv. rak. a uher. četnictva, jimž byly odpočivné požitky přiznány bývalým státem rak. nebo uher.,« dále nároky na odpočivné požitky »rak. nebo uher. četnických gážistů z povolání, nepřevzatých do činné služby v čsl. četnictvu«. Paragraf 77 pojednává o »četnických gážistech aktivního stavu, scilicet čsl.«, § 78 o »gážistech býv. rak., uher. a bosensko-hercegovského četnictva, kteří byli přijati do čsl. četnictva jako gážisté ve výslužbě «, konečně § 79 o »četnických osobách ze stavu mužstva, — gážisty v hodnostní třídy nezařáděné v to počítaje —, jejichž nárok na četnické požitky odpočivné povstal před účinností tohoto zákona .....« Z tohoto rozlišování zákona je zřejmo, že každý z uvedených paragrafů má na mysli různé kategorie osob četnických, jak právě v tom kterém paragrafu jsou blíže určeny. Z obsahu uvedených paragrafů pak a zejména také z jejich pořadu jde, že § 76 má na mysli býv. rak. a uher. četnické gážisty, kteří v čsl. četnictvu nesloužili, poněvadž buď byli pensionováni již býv. státem rak. nebo uher., anebo poněvadž nebyli převzati do služeb čsl., kdežto § 79 pojednává o osobách četnických, jejichž nárok na výslužné — avšak proti čsl. státu — vznikl před účinností zák. č. 153/23, tedy před 1. lednem 1920.
Do posléze uvedené kategorie však st-l nepatří, poněvadž byl již od roku 1916 na odpočinku, a měl nárok pensijní jen vůči býv. státu uher.; spadá tudíž st-l naopak pod kategorii osob četnických, o nichž pojednává § 76, a byl by mohl pensijní nárok vůči státu čsl. získati jen způsobem v § 76 uvedeným.
Neprávem tvrdí stížnost, že § 76 má na mysli jen gážisty do hodn. tříd zařáděné a nikoliv též gážisty do hodn. tříd nezařáděné, mezi které patří prý též st-l, neboť § 76 mluví zcela povšechně o gážistech vůbec, zahrnuje tedy všechny kategorie gážistů, tudíž jak gážisty do hodn. tříd zařáděné, tak gážisty do hodn. tříd nezařáděné. Že pak § 79 čítá mezi četnické osoby ze stavu mužstva také gážisty do hodn. třídy nezařáděné, je ustanovením výjimečným, které proto nutno vykládati striktně a platí tudíž jen v příčině osob četnických, o nichž pojednává § 79; mezi ty však st-l — jak již uvedeno — nenáleží.
Spadá-li však st-l do kategorie osob četnických, o nichž jedná § 76 odst. 1 cit. zák., pak platí o něm také předpis § 76 odst. 3 cit. zák. St-l nesporně — ať z důvodu jakéhokoliv — předpis 3. odst. § 76 nesplnil; na přiznání výhody podle 4. odst. § 76 pak neposkytuje zákon právního nároku, ponechávaje podle znění odstavce 4 poskytnutí výhody oné úvaze min. vnitra (v dohodě s min. fin.).
Za tohoto stavu neporušil žal. úřad nař. rozhodnutím práv st-lových a bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 9223. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 772-774.