Č. 3410.

Okresní úředníci: Předpis § 3 zák. č. 495/1921 zasahuje i nároky samosprávného úředníka na postup příznivější, nežli přísluší státnímu úředníku stejné nebo rovnocenné kategorie, pokud nároky ony jsou založeny ve služebním řádu nebo usnesení příslušné samosprávné korporace.
(Nález ze dne 28. března 1924 č. 5405).
Věc: Josef A. v K. (adv. Dr. Viktor Ř. z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o služební postavení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Vyhláškou z 1. července 1912 okr. výbor v K. vypsal konkurs na místo okr. kancelisty jako úředníka manipulačního s požitky dle § 19, III. zák. z 3. října 1907 č. 63 z. z.; na petentech požadováno absolvování alespoň nižší střední školy a prakticky nabytá znalost zařízení týkajících se úředních spisů. Dekretem z 24. července 1912 byl na základě tohoto konkursu st-l jmenován okr. úředníkem pro obor služby manipulační s titulem kancelisty.
Usnesením okr. zastupitelstva z 13. června 1919 provedena úprava služebních poměru okr. úředníků tím způsobem, že byli zařazeni do hodnostních tříd úřednictva státního se všemi důsledky i časovým postupem dle pragmatiky úředníků státních. V základě tohoto usnesení st-l dekretem z 27. června 1919 zařazen do 10/3 s požitky a časovým postupem dle pragmatiky státních úředníků i se všemi důsledky ze zařazení toho plynoucími. Usnesením osk z 26. srpna 1920 zařazen byl st-l do skupiny B služ. pragm. státních úředníků.
Usnesením ze 4. ledna 1923 Sb. osk na základě § 3 zák. z 21. prosince 1921 č. 495 Sb. a § 19 zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. stanovila služební požitky st-lovy ve smyslu zák. č. 495/1921, č. 222/1920 a nař. č. 666/1920 takto:
Základní služné 8580 K dle platové stupnice pro 9. třídu 2. stupeň při celkové skutečné službě od 7. srpna 1912 do 1. ledna 1923 — 10 let, 4 měsíce, 24 dnů, válečných let 2 roky, 6 měsíců, celkem 12 let, 10 měsíců, 23 dnů vesměs ve skupině C — dále příslušný místní a drahotní přídavek a příspěvek na dítě. Zároveň jmenovala jej úředníkem účetním.
Rekursu st-lovu, v němž se domáhal vyměření požitků dle skupiny B státních úředníků, zsv nař. rozhodnutím částečně vyhověl a vyslovil, že »pokud byl proveden výpočet služebních požitků st-lových podle stavu dne 31. prosince 1922 (v důsledku ustanovení zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb.), měl se státi podle skupiny B státních úředníků až do 31. prosince 1922 a to vzhledem k pravoplatnému usnesení osk z 26. srpna 1920.
Další postup st-lův od 1. ledna 1923 do budoucna může však se státi pouze podle skupiny C státních úředníků vzhledem k § 19 zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. a vzhledem k tomu, že podle norem pragmatiky pro státní úředníky jest směrodatné pro zařadění do jednotlivých skupin pouze ono předběžné vzdělání, jež pro dotyčný obor služby jest předepsáno. V našem případě zde nebyla 1. státní zkouška ani sypsaným konkursem (ani dříve ani nyní, kde pro jmenování st-le účetním úředníkem konkurs vůbec nebyl vypsán) ani zásadně zákonným předpisem nebo předpisy prováděcích předpisů k zák. o okr. úřednících předepsána pro obor služby, který st-l nyní zastává. Proto okolnost, že st-l tuto zkoušku svého času složil, nemá pro toto zařadění významu.«
Stížnost výrok obsažený v prvním odstavci nař. rozhodnutí, dle něhož výpočet služebních požitků st-lových do 31. prosince 1922 měl se státi podle ustanovení platných pro skupinu B státních úředníků, nebéře v odpor ve věci samé, nýbrž vytýká mu vadnost, resp. neúplnost, poněvadž úřad nekonstatoval výslovně, že st-li příslušejí požitky 8. hodn. třídy 1. stupně, a číselně jich nestanovil. Nss neshledal tuto výtku důvodnou. Žal. úřad vyslovil zcela jasně, že osk je povinna služební požitky st-lovoy až do 31. prosince 1922 vyměřiti podle pravidel platných pro skupinu B státních úředníků. Tím vyřídil meritorně petit rekursní způsobem docela určitým a nelze mu vytýkati, jestliže v rozhodnutí nevyznačil hned také číselně důsledky svého výroku, ponechávaje toto provedení osk-i.
Proti výroku obsaženému v druhém odstavci st-l namítá, že § 19 zákona 394/22 nařizuje korporacím tam uvedeným toliko, aby požitky svých zaměstnanců uvedly na míru požitků zaměstnanců státních, neopravňuje však osk-i, aby provedla přeřadění st-lovo pro další jeho postup ze skupiny B do C.
V tomto směru bylo uvážiti:
§ 19 zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. ustanovuje, že služební požitky a právní nároky zaměstnanců okresů, jakož i ostatních tam uvedených svazů, »stanovené služebními řády nebo usneseními těchto korporací, pokud přesahují z tohoto zákona vyplývající míru jednotlivých druhů požitků, práv a nároků úředníků a zřízenců státních stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných poměrů rodinných, musí býti těmito korporacemi od 1. ledna 1923 uvedeny na míru požitků, práv a nároků zamčstnaců státních dle tohoto zák.« Toto ustanovení vztahuje se podle znění svého jenom na ony požitky, práva a nároky, které jsou v předchozích ustanoveních cit. zák. upraveny pro zaměstnace státní. Úprav poměrů postupových v nich normována není. Má tedy stížnost ovšem potud pravdu, že § 19 zák. č. 394/22 o sobě pro stanovisko žal. úřadu dostatečné opory neposkytuje. Avšak stížnost přehlíží, že cit. § 19 není nežli dalším provedením (resp. rozšířením) normy stanovené v § 3 zák. z 21. prosince 1921 č. 495 Sb., kterou aplikuje na požitky a nároky upravené zák. č. 394/22. V § 3 zák. č. 495/21 stanoví se však zcela všeobecně, že služební požitky a právní nároky úředníků okresů a jiných tam uvedených svazů, stanovené služebními řády neb usneseními těchto korporací, pokud přesahují míru jednotlivých druhů požitků a nároků úředníků státních stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných poměrů rodinných, musí býti těmito korporacemi nejdéle do konce r. 1922 uvedeny na míru požitků práv a nároků úředníků státních. A na základě této normy dlužno posuzovati důvodnost nároků st-lových.
Právě cit. ustanovení intenduje docela zřejmě, aby počínajíc 1. lednem 1923 míra jednotlivých druhů požitků, práv a nároků uvedených tam zaměstnanců mimostátních — pokud se ony požitky, práva a nároky zakládají na služebních řádech a usneseních příslušných korporací — nebyla vyšší resp. pro zaměstnance příznivější, nežli míra jich stanovená pro zaměstnance státní. Jinými slovy — služební řády a usnesení dotyčných korporací, pokud upravují požitky, práva a nároky zaměstnanců příznivěji, nežli jsou normovány analogické požitky, práva a nároky zaměstnanců státních, pozbývají počínajíc 1. lednem 1923 platnosti, a od tohoto dne zaměstnanci samosprávnému nepříslušejí požitky, práva a nároky vyšší resp. rozsáhlejší, nežli příslušejí zaměstnancům státním stejné nebo rovnocenné kategori (a stejných poměru rodinných).
§ 3 zák. č. 495/21 mluví docela všeobecně o požitcích, právech a nárocích zaměstnanců, a zahrnuje tedy veškery druhy požitků, práv a nároků plynoucích ze služebního poměru. Nelze pochybovati, že zahrnuje také jedno z nejdůležitějších těchto práv a nároků, to jest právo na postup do vyšších požitků, a že tedy i toto právo úředníku dosavadními usnesneími zaručené může oním ustanovením býti alterováno.
St-l, jehož služební práva a nároky zakládají se na usneseních okresních orgánů, posléze na usnesení okr. zast. z 13. června 1919, byl usnesením osk z 26. srpna 1920 zařaděn do skupiny B. To znamená, že časový postup jeho ve smyslu § 15 násl. služ. pragmatiky státní měl se říditi podle pravidel platných pro úředníky skupiny B. Míra postupových jeho nároků usnesením stanovená byla však — jak shora dolíčeno — předpisem § 3 zák. č. 495/21 modikikována potud, že počínajíc 1. lednem 1923 nesmí býti vyšší, nežli míra postupových poměru úředníka státního stejné nebo rovnocenné kategorie. Jak dlužno vykládait pojem státního úředníka »stejné nebo rovnocenné kategorie,« bylo na základě zák. z 15. dubna 1920 č. 312 Sb., který poprvé prováděl parifikaci úředníků samosprávných s úředníky státními, dovoděno již ve zdejším nál. Boh. 2212 adm. Tam bylo řečeno, že při komparaci dlužno vzhledm k ustanovení § 52 služ. pragm. státní také na straně úředníka samosprávného přihlížeti nikoli na jeho kvalifikaci subjektivní, nýbrž na objektivní momenty charakterisující místo služební, které je mu propůjčeno, jinými slovy tedy na to, do které úřednické skupiny § 52 služ. pragm. by náleželo služební místo samosprávným úředníkem zaujímané, kdyby místo to bylo místem služby státní, a že tedy pro tuto otázku bude rozhodným, jaké předběžné vzdělání pro ustanovení na toto služební místo oné samosprávné korporace buď všeobecně je předepsáno, anebo při obsazování místa onoho zvláště bylo požadováno, bez ohledu na to, jaké předběžné vzdělání ten který úředník skutečně má.
St-l dekretem ze 24. července 192 ustanoven byl okr. úřdníkem pro obor služby manipulační na místo, pro které dle konkursu požadováno absolvování alespoň nižší střední školy a prakticky nabytá znalost zařízení týkajících se úředních spisů.
Dekretem ze 4. ledna 1923 jmenován byl úředníkem účetním. Pro úředníky účetní předepsáno je § 3 zák. č. 444 Sb. absolvování vyšší veřejné školy obchodní, vyšší reálky nebo vyššího gymnasia. Zvláštních náležitostí vyšších pro místo jemu udělené okres nepožadoval.
Podle § 52 služ. pragb. náležejí do skupiny B úředníci ustanovení v služebním odvětví, pro něž zásadně předepsáno je absolvování střední školy a kursu na vysoké škole, jakož i úspěšné složení státní zkoušky na vysoké škole, do skupiny C pak úředníci, ustanovení v služebním odvětví, pro něž zásadně předepsáno je absolvování některé školy střední.
Z uvedného je patrno, že vůči st-li je »státním úředníkem stejné nebo rovnocenné kategorie« státní úřdník skupiny C a nikoli úředník skupiny B. Okolnost, že st-l absolvoval právnickou fakultu a složil historickoprávní zkoušku, a má tedy subjektivně předběžné vzdělání vyšší nežli pro místo jím zaujímané je zásadně předepsáno nebo bylo zvláště požadováno, je dle toho, co řečeno, zcela irelevantní.
Ježto vzhledem k ustanovení § 3 zák. č. 495/21 rsp. § 19 zák. č. 394/22 dlužno míru nároků jeho na časový postup posuzovati počínajíc 1. lednem 1923 podle míry postupových poměrů státního úředníka stejné nebo rovnocenné kategorie, takovým úředníkem je pak dle toho, co řečeno, státní úředník skupiny C, je nař. rozhodnutí ve shodě se zák., a bylo tedy stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 3410. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 892-895.