Č. 890.

Zabírání bytů: Předpisu posl. odst. § 8 zák. z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. nelze použíti, jde-li o nábytek a zařízení z místností zabraných dle ustanovení § 8 č. 6 téhož zák.
(Nález ze dne 17. června 1921 č. 7527.)
Věc: Jaroslav R. a Anna C. v N. proti nájemnímu úřadu v Nuslích o zabrání bytu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — —
O stížnosti uvážil nejvyšší správní soud takto:
Naříkané rozhodnutí opřelo ve shodě s rozhodnutím I. stolice zabrání uvedeného bytu mimo jiné též o ustanovení § 8 č. 6 zákona ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n., podle kterého lze zabrati byty nebo místnosti pronajaté bez schválení obce podle § 2 t. z. Jak patrno z dovolání tohoto § 2, jest ustanovení § 8 č. 6 sankcí na případy ilegálního stavu, jenž nastal tím, že někdo s bytem disponoval obešed zákonná ustanovení. To se v daném případě stalo. Udalť stěžovatel R. sám při jednání podle § 11 cit. zák. provedeném, že se dne 20. srpna 1920 odstěhoval ze svého bytu v domě čp. 473 v N. do Ž., že byt ten popustil své sestře Anně C. vyhradiv si používání jednoho pokoje pro své dcery, a že o svolení bytového úřadu k tomu nežádal, poněvadž nezná předpisů. Není tedy sporu o tom, že stěžovatel R. pronajal dosavadní svůj byt sestře Č., aniž zamýšlený pronájem oznámil obci k schválení, vyžadovanému výslovně ustanovením § 2 cit. zák. Jest tudíž splněn předpoklad § 8 č. 6 t. zák. Na neznalost zákona se stěžovatel nemůže odvolávati, poněvadž neznalost ta nikoho neomlouvá. Poměr, v jakém pronájemce jest k nájemci, jest lhostejný. Slušelo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou. — — — — — — — — — — — — — —
Namítá-li stížnost, že majetníku zabraných místností nebyla ponechána místnost k uložení nábytku a zařízení ze zabraných místností, jest na to odvětiti, že ustanovení § 8, posl. odst. neplatí pro ony případy, kdy se majitel zabraných místností v držení jejich uvázal způsobem protizákonným, jako se tu stalo, neboť zákonu nelze imputovati úmysl, že by chtěl chránit zájem těch, kdo proti němu jednali. Předpis onen může tedy platit pouze pro osoby, které jsou legálně majiteli bytů neb místností, jež byly zabrány.

Citace:

č. 890. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 640-640.