NPD documents search: Všehrd, 11 (1930) - Dr. Jan Gallas a dr. František Janoštík: Výklad k zákonu o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Čís. 4329.

I když byl první rozsudek odvolacím soudem zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, je soudce vázán zákazem reformace in peius, došlo-li ke zrušení prvního rozsudku jen k odvolání obžalovaného.
(Rozh. ze dne 20. listopadu 1931, Zm I 893/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu trestního v Praze ze dne 7. února 1931 a jej potvrzujícím rozsudkem krajského soudu trestního v Praze jako soudu odvolacího ze dne 15. června 1931 byl ve výroku o trestu, pokud byl obžalovanému podle § 493 tr. zák. použitím §§ 266, 267 tr. zák. uložen trest vězení v trvání 14 dnů, porušen zákon v ustanoveních §§ 477, 293 odst. 3, 290 odst. 2 tr. ř.; oba rozsudky se co do výroků o trestu zrušují a trest se obžalovanému znovu vyměřuje peněžitou pokutou 900 Kč, v případě nedobytnosti vězením v trvání 14 dnů.
Důvody:
Na Eduarda L-a byla podána u okresního soudu trestního v Praze soukromá obžaloba pro přestupek proti bezpečnosti cti jednak Růženou V-ovou, jednak Josefem H-em a obě obžaloby spojeně projednávány. Rozsudkem ze dne 23. května 1930 byl Eduard L. uznán vinným přestupkem podle § 491 tr. zák. a odsouzen podle § 493 tr. zák. s použitím § 261 tr. zák. k trestu na penězích 900 Kč, v případě nedobytnosti do vězení v trvání 30 dnů, nepodmíněně. Z tohoto rozsudku ohlásil a provedl odvolání co do viny a trestu jen obžalovaný Eduard L. Rozsudkem krajského soudu trestního v Praze jako soudu odvolacího pro přestupky ze dne 2-7. června 1930 bylo odvolání vyhověno a napadený rozsudek podle § 470 odst. 3 tr. ř. v celém rozsahu zrušen a nalézacímu soudu uloženo předsevzíti nové hlavní přelíčení. Po opětném projednání věci byl rozsudkem okresního soudu trestního v Praze ze dne 7. února 1931 obžalovaný Eduard L. uznán vinným přestupky podle §§ 487, 488, 489, 491 tr. zák. a odsouzen podle § 493 tr. zák. použitím §§ 266, 267 tr. zák. do vězení na 14 dnů nepodmínečně. Do rozsudku toho ohlásil a provedl odvolání do víny a trestu obžalovaný Eduard L,; rozsudkem krajského soudu trestního v Praze jako odvolacího pro přestupky ze dne 15. června 1931 bylo však odvolání to zamítnuto podle § 474 tr. ř. a napadený rozsudek v celém rozsahu potvrzen.
I rozsudkem okresního soudu trestního v Praze ze dne 7. února 1931, i potvrzujícím rozsudkem krajského soudu trestního v Praze ze dne 15. června 1931 byl porušen zákon ve výroku o trestu, Rozsudek okresního soudu odůvodňuje vyměření přísnějšího trestu, než byl obžalovanému prvním jeho rozsudkem ze dne 23. května 1930 uložen, názorem, že, když byl první rozsudek odvolacím soudem zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebyl soudce vázán zákazem reformace in pejus. Tento právní názor je právně mylný, pokud nepřihlíží k tomu, že ke zrušení prvního rozsudku došlo jen k odvolání obžalovaného, a že tedy druhý rozsudek má svůj podklad výlučně v opravném prostředku vzneseném na prospěch obžalovaného. Vzhledem k zásadě §§ 477, 293 odst. 3 a 290 odst. 2 tr. ř. nesměl druhý roz¬ sudek okresního soudu stanoviti přísnější trest, než na jaký bylo uznáno ve zrušeném prvním rozsudku okresního soudu; učinil-li tak, porušil všeobecnou zásadu trestního řízení, zakazující reformatip in pejus, kterýžto zákaz, jde-li jen o opravný prostředek obžalovaného, vztahuje se na všechna další období trestního řízení, k nimž došlo následkem opravného prostředku obžalovaného. I rozsudek soudu odvolacího, jenž si patrně osvojil právní názor soudu prvé stolice, je následkem toho z týchž důvodů právně mylný a porušuje zákon v témž směru. Bylo proto rozhodnouti, jak se stalo, při čemž se podotýká, že pokud jde o náhradní trest na svobodě, nemohl býti vyměřen trest vyšší než ten, jenž uložen odsouzenému rozsudkem okresního soudu trestního v Praze ze 7. února 1931 jako trest mírnější, an byl trest na svobodě uložený mu rozsudkem z 23. května 1930 přísnější.

Citace:

Dr. Jan Gallas a dr. František Janoštík: Výklad k zákonu o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1930, svazek/ročník 11, číslo/sešit 3, s. 115-116.