Č. 10208.

Horní právo (Slovensko): Kutéř, jenž během zákonné jednoroční lhůty, stanovené v § 16 hor. zák., nezažádal o prodloužení kutacího povolení, nemá nároku na to, aby úřad k opožděné žádosti prodloužení povolil.
(Nález ze dne 7. prosince 1932 č. 19242.)
Věc: Ladislav B. ve Sp. proti ministerstvu veřejných prací o prodloužení kutacího povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem státního báňského kapitanátu ve Spišské Nové Vsi ze 4. října 1912 bylo st-li uděleno kutací povolení pro obvod jmenovaného kapitanátu podle předpisů obec. hor. zák. z r. 1854 na dobu jednoho roku, počínajíc dnem 4. října 1912. Toto povolení bylo mu pak rok od roku prodlužováno, naposledy se tak stalo výměrem z 3. října 1928 s platností do dne 4. října 1929. Před uplynutím tohoto konečného termínu stěžovatel novou žádost o prodloužení nepodal, nýbrž učinil tak jeho jménem jeho právní zástupce Dr. Alfred S., advokát ve Sp., teprve dne 9. října 1929. Současně pak zvláštním podáním ospravedlňoval opožděné podání uvedené žádosti tím, že v rozhodné době dlel v cizině, kde náhle onemocněl, takže nemohl učiniti potřebná opatření za účelem podání uvedené žádosti, a žádal, aby toto ospravedlnění bylo přijato a prodloužení kutacího povolení bylo jeho klientu uděleno tak, jako by žádost ta byla došla včas.
Báňský kapitanát výměrem z 29. října 1929 prohlásil, že toto ospravedlnění nebere na vědomí z těchto důvodů: Podle § 16 ob. zák. hor. vydávají se kutací povolení jen na dobu jednoho roku a ve smyslu § 14 prov. nař. k tomuto zákonu prodloužení již prošlého kutacího povolení nemá místa. Ohledně toho, že by bylo lze při opožděném podání takovýchto žádostí vžiti zřetel na jakékoli důvody omluvné, neobsahuje při tom jedině směrodatný horní zákon žádného ustanovení. Dalším výměrem z téhož dne odmítl báňský kapitanát žádost o prodloužení kutacího povolení s poukazem na svůj předchozí výměr.
Odvolání, jež st-1 podal z výměru prvého a jehož petit zněl, aby ospravedlňovací žádosti bylo vyhověno a současně podaná žádost o prodloužení kutacího povolení byla příznivě vyřízena, žal. min. nař. rozhodnutím zamítlo, ke konci pak poznamenalo, že druhý výměr nabyl moci práva, poněvadž proti němu odvolání podáno nebylo.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Jak se podává z děje shora vylíčeného, není sporu o tom, že st-1 před uplynutím jednoroční lhůty, na niž mu jeho kutací povolení bylo posledně prodlouženo, žádost o nové jeho prodloužení nepodal, nýbrž že tuto žádost podal až po uplynulí této lhůty, že však současně zažádal, aby bylo toto opoždění úřadem uznáno za ospravedlněné s tím účinkem, že o jeho opožděné žádosti bude rozhodnuto tak, jako by byla bývala podána včas. Je tedy zřejmo, že příznivé vyřízení opožděné žádosti o prodloužení kutacího povolení je závislé na příznivém vyřízení žádosti za ospravedlnění opožděného jejího podání, a to do té míry, že při nepříznivém vyřízení této žádosti nemůže býti vyhověno ani žádosti o prodloužení kutacího povolení.
Za této situace není třeba řešiti formální otázku, zda žal. úřad byl povinen odvolání st-lovo pojímati tak, že jím byl napaden také druhý výměr báňského kapitanátu, obsahující zamítnutí, resp. odmítnutí žádosti st-lovy za prodloužení kutacího povolení, neboť i kdyby po této stránce bylo lze nař. rozhodnutí vytýkati vadu řízení, mohlo by za situace právě vylíčené v tomto případě jiti nejvýš o vadu nepodstatnou.
Závisí tedy osud celé stížnosti na rozřešení jediné otázky, a to otázky ryze právní, zda totiž kutéř, jenž během zákonné jednoroční lhůty, stanovené v § 16 hor. zák., o prodloužení kutacího povolení nezažádal, může vůbec za nějakých okolností míti nárok na to, aby úřad toto opoždění uznal za ospravedlněné s tím účinkem, že o opoždění žádosti jest rozhodnouti tak, jako by byla bývala podána včas. Otázku tuto dlužno zodpověděti záporně. Správně v tom směru poukázal žal. úřad na znění § 16 hor. zák., jenž praví, že kutací povolení se udělují jen na rok, čímž je jasně řečeno, že uplynutím tohoto roku povolení takové automaticky zaniká. To ostatně horní zákon jasně vyjadřuje také v § 251 slovy »zanikne-li kutací povolení projitím doby, na kterou bylo uděleno«. Připouští-li pak hor. zákon v § 16 dále, že kutací povolení mohou se na žádost rok od roku prodlužovali, nelze tomu rozuměti jinak, než že takovouto žádost nutno podati před uplynutím uvedené jednoroční lhůty, neboť prodlužovati možno oprávnění — a tedy i oprávnění založené také povolením kutacím — jen tenkráte, jestliže dosud existuje. Jakmile zaniklo, může jíti již jen o udělení oprávnění nového.
Je tedy v zákoně stanoveno pravidlo, že kutací povolení uplynutím jednoroční lhůty, na niž bylo uděleno nebo prodlouženo, zaniká, a z tohoto pravidla je v zákoně stanovena jediná výjimka, že uplynutím této lhůty nezaniká, jestliže kutéř před jejím uplynutím podá žádost o prodloužení kutacího oprávnění, a dojde-li žádost ta příznivého vyřízení. Jiné výjimky zákon nezná, zejména nikde nestanoví, že zánik kutacího oprávnění nenastane, resp. nastalý zánik opět pomine, podá-li kutéř žádost o prodloužení jeho sice po uplynutí této lhůty, úřad však uzná, že se mu podařilo toto opoždění ospravedlniti. Aby takovouto další výjimku bylo lze připustiti, musilo by to v zákoně býti výslovně stanoveno.
Analogie předpisů o navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty v řízení správním nebo soudním nebo snad dokonce předpisů o obnově řízení není vůbec přípustná, a to již proto nikoli, že nejde tu vůbec o lhůtu procesní, nýbrž o náležitost práva materielního (srov. Budw. A 10040/14). Podobně jako nelze se na př. domáhati restituce při promlčení práva nějakého, tak nelze ji připustiti ani při oprávnění kutacím.
Právem tedy zamítl žal. úřad žádost st-lovu, aby bylo opožděné podání žádosti jeho za prodloužení kutacího povolení uznáno za ospravedlněné.

Citace:

Č. 10208. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 742-744.