NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7051.

Dávka z přírůstku hodnoty. — Řízení správní (Slovensko): * V obcích na Slov., v nichž byla dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí zavedena již před 1. říjnem 1921, jsou pro vyměření této dávky z převodů nastalých v době před 23. květnem 1922 rozhodný po stránce materielní předpisy platné před 1. říjnem 1921, po stránce formelní pak — počínajíc 1. říjnem 1921 — předpisy zák. č. 329/ 1921 (ob. fin. nov.), tudíž i kompetenční předpisy obsažené v § 44 tohoto zákona.
(Nález ze dne 26. ledna 1928 Č. 1306).
Prejudikatura : Boh. A.3950/24, 5000/25.
Věc: Marie B. v Bratislavě (adv. Dr. Al. Meisl z Prahy) proti župnímu úřadu v Bratislavě stran dávky z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka zdědila po Terezii N., dne 22. června 1920 zemřelé, polovinu domu č. p.... v Bratislavě. Odevzdací listina vydána byla dne 9. prosince 1920 a zápis vlastnictví do knih pro st-lku stal se 25. dubna 1922. — Platebním rozkazem ze 14. března 1923 předepsána byla st-lce měst. berním úřadem dávka z přírůstku hodnoty. Rekurs z tohoto předpisu, namítající, že pro převod, o který jde, neplatí dosavadní statut o vybírání dávky, nýbrž pravidla vydaná vl. nař. č. 143/ 1922, podle těch však že převod dávce podroben není, zamítla reklamační komise, a když rozhodnutí její bylo min-em pro Slov. pro nepříslušnost zrušeno, obecní zastupitelstvo města Bratislavy. Zamítavé rozhodnutí jeho pak župní úřad v Bratislavě v konečné instanci nař. rozhodnutím potvrdil.
O stížnosti nss uvážil:
St-lka hájí názor, že sporný převod podléhá dávkovým pravidlům vyhlášeným nařízením z 27. dubna 1922 č. 143 Sb., a to proto, poněvadž plat. rozkaz byl vydán dne 14. března 1923, tedy po dni, kdy pravidla výše uvedená nabyla účinnosti (23. května 1922). Vycházejíc z tohoto názoru, vznáší st-lka proti nař. rozhodnuí jednak námitky formální, jednak námitky meritorní. — V ohledu formálním namítá stížnost, že rozhodnutí žal. úřadu není konečné, a že platební rozkaz v první stolicí byl vydán orgánem nepříslušným. Námitky ty neshledal nss důvodnými z těchto úvah:
Dle § 59 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. mohou obce i po účinnosti tohoto zákona nadále vybírati dosud povolené dávky, pokud vláda nestanoví jinak. — Takovéto ustanovení stalo se v nař. z 27. dubna 1922 č. 143 Sb. Podle tohoto nařízení (k § 59) mohly obce vybírati dávky dosud povolené podle posud platných pravidel nejdéle do 30. září 1922 resp. (dle nař. z 29. září 1922 č. 283 Sb.) do 31. prosince 1922. Ustanovení toto podle odst. 4 nevztahovalo se na dávku z přírůstku hodnoty, která musí býti vybírána ve všech obcích podle jednotných, v příloze vyhlášených pravidel. Podle § 30 těchto pravidel nastala však jejich účinnost ode dne jich vvhlášení, t. j. 23. květnem 1922, a platí tato pravidla pro převody nastalé od tohoto dne.
Z toho jde, že rozhodným pro použití těchto pravidel je den pře- vodu a nikoliv den vydání plat. rozkazu; ve spojení s §em 59 fin. novely jde pák na jevo, že z převodů, které nastaly před 23. květnem 1922, dlužno dávku vyměřiti zásadně podle pravidel dosavadních. Poněvadž však ob. fin. novela (č. 309/21) nabyla účinnosti již 1. října 1921, možno arciť těchto dosavadních dávkových pravidel od této doby použiti jen potud, pokud nejsou v rozporu s předpisy platící již fin. novely (viz nál. Boh. A 3950/24).
Ob. fin. novela stanoví v § 44, že obecní dávky předpisuje ob. starosta, o odvolání rozhoduje v druhé stolici ob. zastupitelstvo, v třetí stolici pak bezprostřední úřad dohlédací, jehož rozhodnutí jest konečné. — Jak dovoděno již v nál. Boh. A 5000/25, dlužno při městech s reg. magistrátem. k nimž náleží také město Bratislava, za bezprostřední úřad dohlédací v případech § 44 ob. fin. nov. vzhledem k ustanovení § 58 odst. 2. tohoto zák. pokládati župní úřad.
Jest proto námitka, že rozhodnutí žal. úřadu není konečné, bezdůvodná.
Pokud jde o druhou námitku formální, že totiž dávka vyměřena byla v prvé instanci berním úřadem a tedy úřadem nepříslušným, shledal nss ze spisů, že berní úřad pro dávku z přírůstku hodnoty v Bratislavě, vydávaje plat. rozkaz, fungoval jako oddělení měst. úřadu obce Bratislavy, tudíž ve jménu a v zastoupení starosty, jemuž podle cit. § 44 ob. fin. nov. přísluší právo v první stolici dávku výměřiti. Okolnost, že vyhotoveni plat. rozkazu straně dodané podle tvrzení stížnosti podepsáno bylo nikoliv starostou, nýbrž orgánem podřízeným, je pro otázku kompetence irelevantní.
V ohledu meritorním stížnost namítá, že převod nemovitostí mortis causa, o jaký tu jde, podle § 4 dávk. prav. vl. nař. č. 143/1922 dávce podroben není. Z výše uvedených úvah plyne však, že pro otázku dávkové povinnosti z převodu, který se stal nepopřené před 23. květnem 1922, jsou směrodatná nikoli dávková pravidla vl. nař. č. 143/22, nýbrž dosavadní měst. statut o dávce z přírůstku hodnoty v Bratislavě. Že by rozhodnutí úřadu odporovalo ustanovení tohoto stautu pro případ, o který jde, po stránce meritorní jedině rozhodného, stížnost nenamítá.

Citace:

č. 7051. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 232-234.