NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 2

Č. 4865.

Veřejní zaměstnanci. — Administrativní řízení. Mimořádná opatření: * Zákon z 30. června 1922 č. 207 Sb. ani nařízení ze 7. srpna 1922 č. 264 Sb. neskytá gen. finančnímu řiditelství v Bratislavě práva, aby státnímu zaměstnanci (pensistovi) služební (pensijní) požitky dále zadržoval, jestliže exekuce na ně uvalená výrokem příslušného soudu byla zrušena.
(Nález ze dne 4. září 1925 č. 15341.)
Věc: Jiří B. v B. proti generálnímu finančnímu řiditelství v Bratislavě o obstavené pensijní požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okr. soud v B. výrokem z 18. ledna 1923 resp. z 31. ledna 1923 zastavil exekuci Úřednického spolku v Budapešti proti st-li jako pensionovanému finančnímu účetnímu radovi pro 11000 K, nařízenou výrokem téhož soudu z r. 1912 a sice ve smyslu předpisů nařízení ministra pro Slov. z 27. ledna 1920 č. 6 Úradných novin, z 26. července 1920 č. 53 Úradných novin a ze 7. května 1921 č. 17 Úradných novin, a zabavený plat exekvovaného ze sekvestrace osvobodil, ježto exekvovaný dopisem exekventa z 19. února 1922 a potvrzenkou exekventa z 23. prosince 1922 soudu prokázal, že pohledávku exekventa tak, jak tento mu ji vyúčtoval i s příslušenstvím do pokladny exekventovy úplně vyplatil. Podáním ze 24. ledna 1923 řízeným na gfř v Bratislavě žádal st-l, aby na základě cit. výroku okr. soudu v B. z 18. ledna 1923 ve finančním depositu se nacházející srážky v obnose 4013.28 K st-li byly poukázány. Dalším podáním z 10. února 1923 žádal st-l, odvolávaje se na oba cit. výroky okr. soudu v B., aby srážky u gfř ve finančním depositu se nacházející byly zastaveny, a aby i srážky ve fin. depositu fin. ředitelstvím v B. obnosem 4013.28 K byly uvolněny.
Žal. úřad nař. rozhodnutím st-lově žádosti nevyhověl s odůvodněním, že stanovisko okr. soudu v B. v této věci zaujaté jest mylné. Žádosti o uvolnění obstávky nelze vyhověti, ježto a) způsob vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v rak. korunách upraven jest zákonem z 30. června 1922 č. 207 Sb. a nařízením ze 7. dubna 1922 č. 264 Sb., které zbavily platnosti předpisy dřívější a které uvolnění obstávek nepovolují, b) nařízení ministra pro Slov. z 27. ledna 1920 č. 6, Úradné noviny č. 1 ex 1920, jehož se okresní soud a hlavně žadatel dovolává, týká se vyrovnání pohledávek neokolkovanými bankovkami rak.-uh. banky a c) nařízení ministra pro Slov. ze 7. května 1921 č. 17/21 pres. Úradné noviny č. 22 a 23 z r. 1921 a z 26. července 1920 č. 53 ex 20 Úradné noviny č. 29 ex 1920 jenom doplňují a změňují nařízení shora uvedené a týkají se též vyrovnání pohledávek v nekolkovaných bankovkách rak.-uh. banky.
O stížnosti uvažoval nss takto:
St-l domáhá se toho, aby mu vyplaceny byly ony částky jeho pensijních požitků, které u provádění exekuce na vydobytí pohledávky pro budapešťského exekventa mu byly úřadem pensi vyplácejícím sráženy a zadrženy. Nárok svůj na výplatu těchto obnosů odůvodňuje st-l tím, že výrokem okr. soudu v B. z 18. ledna 1923 č. V-I-48/3 byla exekuce proti st-li zastavena, a tak zabavený pensijní plat exekuce zbaven, ježto pohledávka budapešťského exekventa byla úplně splacena.
Jak dle obsahu stížnosti, tak i dle stavu spisů bylo právním základem onoho zadržování části pensijních požitků st-lových soudní opatření (exekuce na pensijní požitky st-lovy), které příslušným k tomu soudem bylo zase zrušeno.
Právo zadržovati platy soudně uvolněné mohla by úřadu propůjčiti jenom zvláštní platná norma. Nař. rozhodnutí se na normy takové skutečně odvolává a spatřuje je jednak v zákoně č. 207/1922, jednak v nařízení č. 264/1922.
Leč nss neshledal, že by ze zákona č. 207/1922 nebo nařízení č. 264/1922 bylo lze vyvozovati oprávnění, jež si žal. úřad naříkaným rozhodnutím osobil.
Zákon č. 207/1922 stanoví v § 1, že vyrovnati pohledávky a závazky vzniklé v korunách rak.-uh. mezi věřiteli nebo dlužníky čsl. a cizími bude zpravidla vyhrazeno zvláštnímu ústavu. Vláda se tu dále zmocňuje, aby ústav takový zřídila, působnost jeho určila, stanovila okruh věřitelů i dlužníků a pohledávek resp. závazků do řízení vyrovnacího zahrnutých a nařídila, kdy a za jakých podmínek ústav ten vstupuje na místo věřitelů a dlužníků. V § 6 pak byla vláda zmocněna, aby provedla soupis pohledávek a závazků, a aby nařídila přerušení sporů a exekucí pro tyto závazky a pohledávky a aby prohlásila podle potřeby zákaz platů a jiných právních úkonů směřujících k soukromoprávní úpravě těchto pohledávek a závazků, jakož i bezúčinnost platů a úkonů, jež se staly po dni pro soupis rozhodném. V § 8 pak byly stanoveny trestní sankce a vysloveno, že mohou pohledávky, které k povinnému soupisu včas nebyly přihlášeny, býti prohlášeny za propadlé ve prospěch státu, jakož i že nepřihlášené závazky nezanikají, i když vzájemnou dohodou stran byly uhrazeny.
Jak z uvedených ustanovení vysvítá, nabude zák. č. 207/1922 plné účinnosti teprve, až vláda učiní ona opatření, jež ji vyhradil. Tak zejména jest patrno, že nutným předpokladem, aby cit. předpisů § 8 bylo možno použíti v konkrétních případech vůči jednotlivým věřitelům a dlužníkům, jest, aby nařízen byl soupis příslušných pohledávek a závazků, a aby vydán byl zákaz vyrovnati tyto pohledávky a závazky úmluvou soukromou, nebo vůbec jinak než prostřednictvím zúčtovacího ústavu. Podotknouti jest, že také z důvodové zprávy rozpočtového výboru o vládním návrhu cit. zákona (tisk 3680) plyne, že zákonodárce zamýšlel zákon ten vydati jako zákon rámcový, předpokládaje, že věc bude řešena pro jednotlivé cizí státy zvlášť, na základě úmluv, jež s nimi budou sjednány a o nichž se i zákon v § 1 zmiňuje. Ústav zúčtovací ve smyslu zákona byl sice zřízen nařízením č. 264/1922, nařízení o soupisu pohledávek a závazků vzniklých v korunách rak.-uherských mezi věřiteli resp. dlužníky čsl. a maďarskými, ani zákaz soukromé úpravy těchto právních poměrů mezi týmiž stranami, vláda však dosud nevydala.
Jestliže za tohoto právního stavu žal. úřad st-li výplatu pensijních požitků, jejichž soudní obstávka byla zrušena, odepřel, dovolávaje se zákona č. 207/22 a nař. č. 264/22, nemá jeho rozhodnutí, jak z předcházejících vývodů vysvítá, v cit. normách opory, a musilo proto býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4865. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 56-58.