Dr. jur. Otakar Sommer: Prameny soukromého práva římského. Druhé, přepracované vydání. V Praze 1932. Nákladem vlastním. 189 str., 8°. — Po rozebrání prvého vydání přistoupil autor k vydání novému, jemuž vytýčil hned v předmluvě díla nový úkol a poslání, jež dílo úplně splňuje a vyčerpává: Jestliže prvé vydání díla — podle autorovy předmluvy — mělo sloužiti spíše jako pomůcka pro úvod do vědecké práce v romanistickém semináři, druhé vydání, připravené jako první díl autorem chystané učebnice soukromého práva římského, chce dáti základ pro pochopení systému soukromého práva římského a usnadniti historické chápání jednotlivých jeho institutů. K tomu jest nezbytně třeba nejen znalosti dějin pramenů, poučujících o dosahu a síle jednotlivého pramene, nýbrž především kritického ocenění hlavního našeho pramene poznání, Justinianových Digest.Autor již před sepsáním prvního vydání cení význam pramenů ve své Reformě právnických studií z r. 1925, kde poukazuje, jak nauka o pramenech, souhře to sil vytvářející římské právo, je nejen nezbytná ku pochopení vývoje soukromého práva, ale ukazuje se i jako součástka ústavních dějin římských, jichž studium bohatostí vývojových forem» dynamikou vývoje a v neposlední řadě ostrým světlem vrhaným na nejživější problémy přítomnosti není nejhorší průpravou k výchově veřejnoprávní. Tím si vysvětlíme veliký autorův zájem pro toto thema, v němž opět a ještě větší měrou prokázal zvládnutí rozsáhlé literatury, přesnost výrazu, jasnost výkladu a čistotu slohu takovým způsobem, že marně bychom hledali druhé knihy o tomto thematě, jež by v sobě slučovala tolik předností současně, v celé mezinárodní literatuře vůbec.Pokud jde o obsahové změny, je tu kniha rozšířena proti prvnímu vydání jednak o úvodní kapitolu: Římské právo soukromé, v níž autor probírá základní pojmy: ius privatum a rozdělení vývoje římského práva soukromého zvláště, iudicium privatum, kde autor in nuce nám kreslí obraz soudního řízení římského; odtud přechází ke stručnému pojednání o recepci římského práva a o moderní dogmatice; v závěru kapitoly poukazuje pak na význam římského práva vytvořeného jedinečným uměním římských juristů jako ars boni et aequi.Jinak však základní ráz knihy zůstal nezměněn a vykazuje stejný obsahový postup jako při prvním vydání: Od počátků Říma (hlava první) přes republiku (hlava druhá) přechází autor k době principátu (hl. třetí) a uzavírá první oddíl knihy — dějiny pramenů vzniku římského práva soukromého — kapitolou o absolutní monarchii. V druhém oddíle — prameny poznání a vědecké zpracování římského práva soukromého — přibyla ke hlavě první — prameny poznání (převzaté z prvního vydání a změněné potud, že do ní autor pojal výklad o právních památkách předjustiniánských, zařazený dříve již v prvním oddílu knihy) — hlava druhá o vědeckém zpracování římského práva soukromého s pojednáním o glossatorech a komentátorech, hlava třetí o humanistech a prakticích, a konečně v poslední hlavě nadepsané: škola historická a kritická podává autor obraz vývoje studií práva římského a oceňuje význam největších romanistů minulého a tohoto století, jichž řadu zakončuje autor svými učiteli, L. Mitteisem a L. Heyrovským, jimž, jak v předmluvě se zmiňuje, věnoval z vděčnosti svoji knihu, přeje si současně, aby jména těchto slavných romanistů byla i pobídkou adeptům vědy právní.Uvedené obsahové změny a doplňky, jež hodnotu prvního vydání ještě zvýšily, nedotkly se jádra knihy, vykristalisovaného již v prvním vydání. Jich provedení bylo způsobeno tím, že kniha tato — jak již byla zmínka — je myšlena jako prvý díl chystané učebnice soukromého práva římského.Po formální stránce doznala kniha změny jednak v příručnějším formátě, jednak ve velmi přehledné a pro studium zvláště vhodné typografické úpravě. Také pečlivě sestavený rejstřík zvyšuje formální hodnotu a dokonalost knihy.Pro to vše československá romanistika, obohacená o tak vzácný dar, nemůže než co nejvřeleji býti jeho autorovi zaň vděčna.Dr. jur. Jos. Klíma.