NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12865.

Pojišťovací právo: * V prodlení ve smyslu § 3 odst. 3 zákona č. 29/1909 ř. z. není podnikatel, dokud mu nebyl doručen zařaďovací výměr instruovaný podle § 18 (§ 19) zákona č. 1/1888 ř. z.
(Nález z 19. dubna 1937 č. 12220/37.)
Věc: Úrazová pojišťovna dělnická v Brně proti rozh. zem. úřadu v Brně z 16. října 1934 o úrazovém pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Stěžující si pojišťovna přeřadila výměrem z 14. září 1932 podnik Frant. K. ml., »stolařství« v Brně, do vyšší nebezpečenské třídy a do vyššího nebezpečenského procenta s účinností od 1. července 1928 a dalším výměrem z téhož data předepsala z tohoto podniku pojistné za dobu od 1. července 1928 do 30. června 1932.
Nař. rozhodnutím vyhověl zem. úřad v Brně námitkám, jež podal podnikatel proti výměru o pojistném, a výměr tento, pokud bylo jím předepsáno pojistné za dobu od 1. července 1928 do 30. června 1929, zrušil z důvodu nastalého promlčení.
O stížnosti domáhající se zrušení tohoto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Z obsahu nař. rozhodnutí je zřejmo, že žal. úřad zrušil platební rozkaz stěžující si pojišťovny, pokud bylo jím dnešní zúč. straně předepsáno úrazové pojistné také za dobu od 1. července 1928 do 30. června 1929, toliko z důvodu promlčení práva pojišťovny stanoviti pojistné za tuto dobu, jež nastalo uplynutím tří let od příslušného příspěvkového období. Stížnost brojí proti tomuto výroku námitkou nezákonnosti, snažíc se dovoditi, že toto právo pojišťovny promlčením nezaniklo. Na sporu je tedy jen otázka, zaniklo-li právo stěžující si pojišťovny stanoviti pojistné za uvedenou dobu tříletým promlčením či nikoliv.
Podle § 3 odst. 1 zákona č. 29/1909 ř. z. se promlčí právo, aby byly stanoveny pojistné příspěvky, které podle zákonného nebo statutárního předpisu mají býti zapraveny úrazové pojišťovně, zpravidla ve třech letech po uplynutí příslušného období. Promlčení tohoto práva se přetrhuje každým úředním úkonem, jejž vymohla pojišťovna za příčinou stanovení příspěvků, a to v tom okamžiku, kdy podnikatel se dověděl o úředním úkonu, pokud pak jde o pojistné úrazové i tehdy, když některý pojištěnec náležející podniku, který je v prodlení s placením příspěvků, neb osoby po něm pozůstalé se domáhají náhrady v úrazovém zákoně stanovené (odst. 3 cit. paragrafu).
Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že přetržení promlčení podle tohoto ustanovení v dnešním případě nenastalo, poněvadž podnikatel nebyl s placením příspěvků v prodlení, neboť o přeřadění svého podniku do vyšší nebezpečenské třídy a vyššího nebezpečenského procenta a o předpisu vyššího pojistného se dověděl až ze současně mu doručených výměrů přeřaďovacího a platebního z 14. září 1932, k němuž byl připojen příspěvkový tarif, z něhož mohl teprve seznati výši příspěvků předepsaných ze svého přeřaděného podniku. Žal. úřad popřel tedy, že podnikatel v příčině zvýšeného pojistného, splatného v rozhodné době, jako debitor pojišťovny v příčině zaplacení pojistného byl in mora solvendi. Jde tedy především o to, jaké jsou pojmové znaky takovéto mory.
Podle obecně uznávaného právního pravidla je mora debitoris (solvendi) v technickém smyslu vědomě (zaviněně) opominuté splnění dospělého závazku dlužníkem. Že by zákon č. 29/1909 ř. z. pro obor úraz. pojištění vycházel snad z jiného základního pojetí institutu prodlení, z jeho obsahu neplyne. Zákon ten, jednaje v § 4 o úrocích z nezaplacených pojistných příspěvků, ustanovuje v poslední větě prvního odstavce, že osoba k placení povinná je v prodlení, nebylo-li placeno do jednoho měsíce po zákonné nebo statutární platební lhůtě... Nss se zabýval tímto ustanovením v nálezu Boh. A 8402/30 a vyslovil v něm, že pro obor úrazového pojištění je v tomto ustanovení — pokud jde o úroky z prodlení — speciální předpis, a že proto nelze tu aplikovati zásady 30. hlavy obč. zákona, zejména §§ 1333 a násl. o úrocích z prodlení ve věcech civilně-právních. Smysl názoru zde vysloveného je vzhledem k otázce, jež byla na sporu v případě cit. nálezem řešeném, t. j. od kdy sluší platiti úroky z prodlení z dlužných úrazových příspěvků, jen ten, že uvedené ustanovení § 4 zákona č. 29/1909 ř. z. je speciální předpis o termínu, od něhož úroky z prodlení je platiti. Z nálezu toho nelze však vyčísti, že by nss — vykládaje toto ustanovení — chtěl snad pojem prodlení vyložiti odchylně od obecně uznávaného právního názoru na pojem prodlení, jak shora byl vytčen. V podstatě ze stejného právního hlediska vychází také stížnost, když definuje prodlení jako dlužníkem zaviněné otálení se splněním splatné pohledávky. Z uvedené definice plyne, že předpoklady prodlení jsou dva: 1. objektivní a 2. subjektivní. První z těchto předpokladů (objektivní) není sporný.
Zbývá tedy jen zkoumati, je-li in concreto splněn také druhý předpoklad prodlení, t. j. subjektivní zavinění podnikatelovo na tom, že svého závazku v zákonné lhůtě nesplnil. Pojmovým znakem zavinění dlužníka při neplacení jeho dospělého závazku je vědomí, že a co platiti měl a že přesto svého závazku nesplnil, třebas jen opominutím náležité péče (culpa ex omissione diligentiae). Žal. úřad neshledal zavinění podnikatele na nezaplacení zvýšeného pojistného z té příčiny, že příspěvkový tarif byl mu zaslán pojišťovnou teprve současně s výměrem, kterým byl jeho podnik přeřaděn do vyšší nebezpečenské třídy a procenta, takže z něho se teprve dověděl o zvýšeném pojistném, jež podle tarifu zaplatiti měl, to však bylo až v době, kdy tříletá lhůta promlčecí, týkající se pojistného za dobu od 1. července 1928 do 30. června 1932, již uplynula. Proti tomu namítá stížnost, že podnikateli musí býti známa všechna data potřebná pro výpočet pojistného již podle předpisu zákona a že není třeba ho o této povinnosti zvláště uvědomovati. Co do splatnosti pojistného se dovolává pak ustanovení § 21 úraz. zákona, podle něhož jsou podnikatelé povinni zaplatiti úrazové pojišťovně tarifní pojistné do 14 dnů po uplynutí každého příspěvkového období určeného stanovami a připojiti výpočet o výši pojistného za uplynulé příspěvkové období. Je zřejmo, že podnikateli, aby tuto zákonem mu uloženou výpočetní a platební povinnost mohl splniti, musí býti známa všechna data, jichž k tomu potřebuje, tedy nejen úhrnná výše započitatelného pracovního výdělku pojištěnců (§§ 6 a 16 úraz. zákona), ale také skutečnost, do které třídy nebezpečenské a do kterého nebezpečenského procenta byl jeho podnik vřaděn, a podle jaké sazby má býti pojistné vypočteno. Proto ustanovuje § 18 odst. 3 úraz. zákona, že představenstvo pojišťovny, když obdrží oznámení nebo zprávu o podniku podrobeném pojištění, předepsané ve 2., resp. 3. odst. tohoto paragrafu, má rozhodnouti o tom, zda podnik skutečně je pojištění podroben a v případě kladném, do které nebezpečenské třídy a do kterého nebezpečenského procenta má býti vřaděn. O tomto rozhodnutí podnikatel buď zpraven a spolu buď mu zaslán tarif. Stejnou zákonnou povinnost má pojišťovna také při pozdějších změnách v předmětě podniku nebo ve způsobu jeho provozování nebo při skutečnostech, které mají vliv na jeho zařádění do nebezpečenské třídy nebo procenta podle 2. odst. §§ 19 a 20 úraz. zákona. Teprve, když pojišťovna dodala podnikateli zařaďovací, resp. přeřaďovací výměr a zaslala mu zároveň příspěvkový tarif, je tedy podnikatel s to, aby vypočetl příslušné pojistné. Tím vyvráceno jest jako nesprávné uvedené tvrzení stížnosti, že podnikateli mají býti již podle zákona známa všechna data potřebná pro výpočet pojistného a že pojišťovna není povinna o této povinnosti jej uvědomovati, vždyť zákon ukládá jí přece výslovně povinnost, aby mu zaslala tarif, zřejmě proto, aby podnikatel mohl podle něho pojistné vypočísti a výpočet ten jí zaslati podle § 21 úraz. zákona. Jen o placení pojistného pojišťovna není povinna podnikatele zpravovati, poněvadž to zákon nepředpisuje. Placení to ukládá mu zákon sám v tomto para- grafu do lhůty tam ustanovené. Splnění této platební povinnosti arci předpokládá, že podnikatel byl s to výši pojistného si vypočísti, což však učiniti může teprve, až když mu byl pojišťovnou dodán zařaďovací výměr a příspěvkový tarif. Pokud pojišťovna tuto zákonem jí uloženou povinnost sama nesplnila a podnikateli takto neumožnila, aby vypočetl pojistné a jí je zaslal, nemůže důvodně tvrditi, že podnikatel pojistné nezaplatil v zákonné lhůtě § 21 úraz. zákona a že je proto zaviněně v prodlení s placením příspěvků ve smyslu § 3 odst. 3 zákona č. 29/1909 ř. z. Jestliže podle toho podnik zúč. strany nebyl s placením zvýšených příspěvků v prodlení, pak pro otázku přetržení promlčení nemá významu, zda některý pojištěnec se domáhal náhrady v úraz. zákoně stanovené, neboť tato skutečnost působí přetržení promlčení jen za předpokladu, že jde o pojištěnce podniku, jenž je s placením příspěvků v prodlení.
Je pravda, že povinnost platiti úrazové pojistné je dána ex lege již okamžikem, kdy podnikatel zahájil provoz podniku a že při přeřadění podniku do vyšší nebezpečenské třídy nebo procenta po jeho zařádění podle §§ 18 nebo 19 pojišťovna je podle § 20 oprávněna vykonati jeho přeřadění již ode dne dřívějšího zařaďovacího, resp. přeřaďovacího výměru. Leč z toho neplyne nic pro otázku promlčení práva pojišťovny stanoviti pojistné příspěvky podle § 3 odst. 1, resp. jeho přetržení podle § 3 odst. 3 zákona č. 29/1909 ř. z. Podnikatel je povinen podle § 18 úraz. zákona o každém podniku podrobeném pojištění ve lhůtě tam určené učiniti pojišťovně oznámení s daty tamtéž předepsanými a podle § 19 oznámiti jí každou změnu v předmětě podniku nebo způsobu jeho provozování, důležitou pro zařádění podniku do nebezpečenské třídy nebo do nebezpečenského procenta. Zařadění, resp. přeřadění svého podniku podnikatel však nevykonává. O tom rozhoduje pojišťovna. Opominula-li pojišťovna stanoviti pojistné ve lhůtách určených v odst. 1, resp. 2 § 3 zákona č. 29/1909 ř. z., pak toto její právo zanikne. Takto promlčením již zaniklé její právo stanoviti příspěvky, nemůže obživnouti tím, že pojišťovna teprve po uplynutí těchto promlčecích lhůt rozhodne o zařádění, resp. přeřadění podniku ode dne, který spadá do doby předcházející dnu, od něhož počala plynouti lhůta promlčecí, neboť zákon takovémuto zařádění, resp. přeřadění nějakého účinku co do promlčeného již práva na stanovení příspěvků nepřiznává.
Pokud stížnost poukazuje k tomu, že podnikatel předkládal pojišťovně nesprávné, resp. neúplné údaje o osobách u něho zaměstnaných a o jejich výdělku, a dále, že nevedl a při revisi u něho vykonané nepředložil zápisků předepsaných v § 1 odst. 1 zákona č. 29/1909 ř. z., nemá tento poukaz pro řešení dnešního sporu právního významu, poněvadž v něm jde jen o předpis pojistného v důsledku přeřadění podniku zúč. strany, provedeného výměrem z 14. září 1932, a nikoliv o otázku výše předepsaných příspěvků. Mínila-li st-lka snad tímto tvrzením, že podnikatel nesplnil řečené povinnosti úmyslně nebo z hrubé nedbalosti (§ 1 odst. 7 cit. zákona), a že dotčené nepravdivé údaje předložil pojišťovně k tomu účelu, aby zkrátil příspěvky (§ 3 odst. 2 téhož zákona), a míní-li se takto dovolávati desetileté lhůty promlčecí, byla by musila splnění předpokladů dokázati (srov. nález Boh. A 9692/32).

Citace:

Č. 12865. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 526-530.