Čís. 9340.
Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž není dovolání, nabyl mocí práva, třebas byl doručen za soudních prázdnin.
Ustanovení § 225 c. ř. s. se nevztahuje na lhůtu k rozsudečnému plnění podle § 409 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1929, R I 803/29.)
Soud prvé stolice povolil exekuci, rekursní soud exekuční návrh pro tentokráte zamítl. Důvody: Právem stěžuje si povinná strana do usnesení okresního soudu ze dne 24. července 1929, jímž byla k žádosti vymáhajícího věřitele povolena exekuce zabavením, uschováním a prodejem svršků k vydobytí jeho pohledávání 1736 Kč proti dlužníku podle rozsudku okresního soudu ze dne 1. března 1929 rozsudkem krajského soudu jako odvolacím soudem ze dne 19. června 1929 potvrzeného. Jest sice jisto, že rozsudek okresního soudu, byv rozsudkem odvolacího soudu v celém rozsahu potvrzen, vešel podle ustanovení § 502 c. ř. s. a čl. IV. zák. ze dne 8. června 1923, čís. 123 sb. z. a n. v moc práva, ježto další opravný prostředek (dovolání) jest nepřípustný, avšak lhůta k plnění, tak zvaná pariční podle § 409 prvý odstavec c. ř. s. (sr. rozh. nejvýš, s. ze dne 21. února 1906, čís. 2920, 973 sb.), počala ode dne doručení rozsudku odvolacího, od 4 . července 1929. V projednávaném případě základem exekuce má býti rozsudek ze sporu, který není po zákonu prázdninovým. Vzhledem k tomu, že počátek pariční lhůty připadá do soudních prázdnin, prodlužuje se podle § 225 c. ř. s. automaticky lhůta ta o zbývající dobu prázdnin. Lhůta ta není lhůtou procesní, nýbrž zákonnou lhůtou (srv. strana 374 Neumann, Komentář k c. ř. s.) a na ni se vztahuje ustanovení § 225 c. ř. s. Exekuční žádost u soudu první stolice ze dne 22. července 1929 podaná jest předčasnou, ano nebylo hleděno k tomu, že pariční lhůta připadla do soudních prázdnin.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud správně uvedl, že odvolací rozsudek, na jehož základě bylo žádáno o exekuci, nabyl moci práva, ježto dovolání není přípustné, i když se doručení stalo v době soudních prázdnin. Rozsudek ten jest tedy exekučním titulem podle § 1 čís. 1 ex. ř. Mylně má rekursní soud za to, že lhůta k rozsudečnému plnění ve smyslu § 409 c, ř. s. staví se za soudních prázdnin. Na lhůty k rozsudečnému plnění se ustanovení § 225 c. ř. s. nevztahuje. To bylo vysloveno již zodpověděním otázek k § 225 с. ř. s. Nejde o lhůtu procesní k provedení procesního úkonu smlouvou stran neprodlužitelnou, nýbrž o lhůtu dohodou stran prodlužitelnou stanovenou sice soudem, ale nikoli k úkonu procesnímu, nýbrž k plnění materielního závazku. Na takové lhůty se nevztahuje ustanovení § 225 c. ř. s., který má na mysli lhůty k procesním úkonům. Proto, padla-li lhůta k plnění do soudních prázdnin, nebyl její běh staven prázdninami, a první soud právem povolil exekuci.