NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 2

Č. 11438.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: * Nejde-li o případ § 16 odst. 1 zák. č. 221/1924 Sb., stihá pojišťovnu průvodní břímě co do správnosti předpisu pojistného.
(Nález ze dne 25. září 1934 č. 18163.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Žilině proti zemskému úřadu v Bratislavě o sociální pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním výměrem z 2. června 1931 předepsala okr. nemoc. pojišťovna v Žilině firmě »Krajinská drevodorábajúca úč. spoločnost ve V.« doplatek pojistného za období od 1. ledna 1930 do 30. dubna 1931 částkou 22395,95 Kč. Zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím vyhověl v pořadu instančním odvolání zaměstnavatelky a zbavil platnosti platební výměr stěžující si pojišťovny s tímto odůvodněním Z jednacích spisů zjištěno bylo toto: Zástupce zaměstnavatelky předestřel platební příkazy pojišťovny za uvedenou dobu, kterými za tuto dobu v měsíčních příspěvkových obdobích byly Drevodorábajúcí úč. spoločnosti ve V. vyměřeny příspěvky z obojího druhu pojištění podle přihlášených mezd zaměstnanců jejího podniku. Za toto již zlikvidované období předepsala pojišťovna dodatečně doplatek pojistných příspěvků na podkladě revise podniku, provedené podle § 15 zák. č. 221/1924 Sb. Skutečnosti, které pojišťovna podle dodatečného prohlášení pojišťovny v adm. řízení zjistila o nepřihlášených zaměstnancích, o nepřihlášené době zaměstnání, o nepřihlášených mzdových změnách a o zadržení vyšší kvóty polovičního pojistného připadajícího na pojištěnce, neověřil kontrolní orgán v zápisnici a nekonstatoval ani protokolárně ani jiným způsobem, že zaměstnavatelka nevedla mzdových záznamů. Bez těchto dat zatřídila pojišťovna pojištěnce za zlikvidované období do vyšších tříd a předepsala doplatek pojistného. Ani v průběhu adm. řízení neuvedla, jakým postupem a na jakém podkladě skutkovém u 1441 položek doplatku pojistného a vůbec k dodatečnému předpisu došlo, ba dokonce v adm. řízení prohlásila svým orgánem, že je v tomto směru vázána mlčenlivostí a odepřela potřebná data udati v zápisu ze dne 1. října 1931. Při té příležitosti odvolávala se na výplatní listiny a kontrolní orgán, ač k tomu měl příležitost, nedal data ani zprávou zjištěná na vědomí zaměstnavatelce vzdor tomu, že byl k tomu vyzván již 30. září 1931 na místě samém, a později 1. října 1931. Pojišťovna odkazuje v připíše z 12. února 1932, že správnost výměru se dá zjistit porovnáním původních výplatních listin s přihláškami (katastrem pojišťovny) a přesunuje tak svůj úkol na politický úřad, který má jakýmsi zpětným postupem sám při 1441 položkách zjistiti podklad k předpisu pojistného, který si měla pojišťovna sama opatřiti před vydáním platebního výměru. Tak podobně v zápisu z 9. prosince 1931 navrhuje pojišťovna, aby okr. úřad uložil zaměstnavatelce předložení mzdových záznamů. V adm. řízení, pokud dodatečně měla zaměstnavatelka možnost podati své námitky k tvrzení pojišťovny o podkladě, na kterém příspěvky byly dodatečně vyměřeny, dokázala odvolatelka protokolární výpovědí zaměstnanců, že zařazení těchto v původních, měsíčně vydávaných platebních výměrech bylo správné. Při tom okr. úřad zjistil při přezkoušení mzdy ve dvou za sebou jdoucích poloměsíčních pracovních obdobích, že v prvních 14 dnech měsíce vydělali zaměstnanci mzdu zaměstnavatelkou přihlášenou a že vyšší výdělek, pokud tu vůbec byl, trval jen po krátkou dobu v měsíci nejvýše po dobu druhé polovice měsíce. Při přechodných změnách nebyl dokázán předpoklad § 13 odst. 1 věta 2 novelisovaného zák. č. 221/24 Sb.. Podle protokolární výpovědi Samuela A. bylo prokázáno, že tento v měsíci srpnu a září 1930 vůbec nepracoval a tak se ve mzdových záznamech nalézati nemohl. Odvolatelka nepřihlásila tohoto právem a pojišťovna nebyla oprávněna pojistné za tuto dobu předepisovali. Pojišťovna musí si vždy, i v pádě § 16 zák. č. 221/24 Sb., opatřiti pro předpis sama skutkový podklad. Povinností pojišťovny bylo, aby všecky skutečnosti rozhodné pro dodatečný předpis ještě před tím než doplatek pojistného a příspěvky předepisovala, sama zjistila tak, aby zaměstnavatelka měla možnost podati námitky i proti předpisu řádně individualisovanému. Kontrolní orgán měl možnost, aby při provádění revise podniku dal si ověřiti data udánlivě zjištěná zaměstnavatelem. Data ani v zápisu nepovažoval za nutno uvésti. Zjišťování potřebných dat má se státi za vědomí zaměstnavatelky, to se nestalo. Pojišťovna sama seznává, že zjišťovati potřebný skutkový podklad jest nemožné při šetření prováděném u řešení sporu. Nehledíc k tomu, že správní úřady nemohly zjistiti skutkový podklad pro přezkoumání správnosti předpisu, je to povinností pojišťovny. Zjistila-li pojišťovna, že odvolatelka nepřihlásila robotníky, měla aspoň uvésti, o které zaměstnance jde. Tak podobně u pojištěnců s časovou a akordní mzdou, neboť na první kategorii vztahuje se odst. 3 § 12 a na úkolové dělníky odst. 2 § 13 a odst. 3 § 164 nov. zák. č. 221/1924 Sb. I postup pojišťovny podle tohoto zákonného předpisu (§ 12), který je povahy kogentní, je nesprávný. Pojišťovna neměla splněn ani předpoklad § 13 odst. 1 cit. zák. o přihlašování mzdových změn Bylo proto nutno platební výměr pojišťovny zrušiti.
Na toto rozhodnutí si stěžuje okr. nemoc, pojišťovna v Žilině, navrhujíc jeho zrušení pro nezákonnost a vadnost řízení. Uvádí v podstatě, že platební výměr, pro který byl zjištěn skutkový podklad revisí podniku, vyhovoval všem náležitostem požadovaným judikaturou nss-u. Míní, že okr. úřad zkoumal namátkou jen jednotlivé položky předpisu pojistného na základě dohody stran, a že tudíž měl žal. úřad, vidí-li v tomto postupu vadnost řízení, zjednati nápravu. Pokud žal. úřad poukazuje na prohlášení zaměstnance pojišťovny v zápisnici z 1. října 1931, kde odepřel prozatím prohlášení o tom, odkud čerpal data, jmenovitě pro stanovení pojistného poměru Samuela A., vykládá stížnost, že ovšem nyní musí pojišťovna udati pramen, odkud data čerpala. Pramenem tím byly záznamy o mzdách, předložené zaměstnavatelem exposituře finančního ředitelství v Žilině. Firma tedy vedla dvojaké záznamy mzdové, jedny pro pojišťovnu a druhé pro finanční úřady, záznamy od sebe se lišící a tedy nespolehlivé. Uvedla-li pojišťovna, že správnost předpisu se dá zjistiti porovnáním původních výplatních listin s přihláškami a katastrem pojišťovny, chtěla tím jen vyjádřiti, že postup pojišťovny je zjistitelný, tím však nežádala, aby tuto práci za ni konaly správní úřady, ježto pojišťovnou přeci již byla vykonána. Správně proto okr. úřad zkoumal diference položku za položkou, od přezkoumání všech položek však upustil po obapolném souhlasu stran, což prý znamená, že firma, která měla a mohla nesprávnost položek namítati při komisionelním šetření okr. úřadu a tak neučinila, prohlásila mlčky, že zjištění nemoc. pojišťovny je správné. Šetření zavedené zem. úřadem nemohlo míti a také nemělo úspěchu, poněvadž hlavně záznamy o mzdách nebyly vůbec předloženy. Jestliže přes to žal. úřad rozhodl ve prospěch firmy, ač tato ničím k zjednání jasna nepřispěla, pokračoval zřejmě nesprávně.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nss již opětovně vyslovil, že nemocenská pojišťovna, když předpisuje pojistné podle zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb., jest povinna sama již v platebním výměru předpis pojistného individualisovati, t. j. vysloviti, za které zaměstnance, za jaké období a v jaké výši je vyměřuje, a že této povinnosti není zproštěna ani když pojistné vyměřuje podle § 16 odst. 1 cit. zák. (Boh. A 9736/32 a j.).
Platební výměr okr. nemoc. pojišťovny v Žilině, o který je spor, uvádí v připojené konsignaci jednotlivě jména pojištěnců, mzdovou třídu, příspěvkovou dobu a částky obojího pojistného podle toho kterého pojištěnce, vyhovuje tedy shora vytýčenému požadavku a třeba jej považovati za dostatečně individualisovaný. Nelze souhlasiti se žal. úřadem, že je povinností pojišťovny, aby všechny skutečnosti, rozhodné pro dodatečný předpis, dříve nežli doplatek pojistného předepsala, zjistila tak, aby zaměstnavatelka měla možnost proti řádně individualisovanému předpisu podati své námitky, pokud tímto odůvodněním úřad vyslovil názor, že již v platebním výměru jest vylíčiti postup, kterým pojišťovna se dopočítala sporného nedoplatku, a že nestačí, uvede-li ona shora označená data, nutno však úřadu přisvědčiti, že pojišťovna nesmí, a to ani když pojistné vyměřuje podle cit. § 16, učiniti tak podle své volné úvahy nebo libovolně, nýbrž musí si pro to opatřiti potřebný skutkový materiál.
Žal. úřad právem vyslovil požadavek, že stěžující si pojišťovna měla aspoň v průběhu adm. řízení uvésti, jakým postupem a na jakém podkladě u 1441 položek platebního výměru došla k požadovaným doplatkům. Tu nejde již o individualisaci předpisu, nýbrž o průkaz správnosti sporného předpisu. Žal. úřad, jak z odůvodnění nař. výroku plyne, je náhledu, že po této stránce průvodní břímě stihá nemocenskou pojišťovnu. Třeba mu přisvědčiti. Jen v případě § 16 uvaleno je průvodní břímě na zaměstnavatele ustanovením druhého odstavce tohoto paragrafu, jenž stanoví, že zaměstnavatel si může stěžovati do předpisu, provedeného nemocenskou pojišťovnou z moci úřední podle odstavce prvého, jen potud, pokud může prokázati, že předpis odporuje zákonu nebo spočívá na zřejmě nesprávných skutkových předpokladech ...
O tento případ však in concreto nejde. Stěžující si pojišťovna ani v platebním výměru neuvedla, že jej vydala podle § 16, ani během řízení netvrdila a nedokazovala, že byly dány předpoklady odstavce prvého tohoto předpisu, t. j. že by zaměstnavatelka byla zúmyslně nebo z hrubé nedbalosti nevyhověla povinnosti vésti a uschovávati mzdové záznamy, nebo ji plnila jenom nedostatečně, naopak stále, zejména ještě ve svém posledním vyjádření z 12. února 1932, uváděla, že platební výměr byl vydán na základě rozdílů zjištěných revisorem pojišťovny při porovnání výplatních listin odvolatelky se záznamy pojišťovny, učiněnými na základě přihlášek a odhlášek firmy. — — —
Poněvadž nešlo o případ § 16, bylo věcí stěžující si pojišťovny, aby hájila správnost svého platebního výměru, který zúčastněná firma na- padla odvoláním jako neodůvodněný a nesprávný. Pojišťovna jest zajisté oprávněna, aby podle zmocnění daného jí § 255 cit. zák. č. 221/24 se dožadovala u správních úřadů pomoci při zjišťování okolností, nezbytných k vydání platebních výměrů. Tuto součinnost správních úřadů v šetření, předcházejícím vydání platebního výměru, nelze však směšovati s judikující činností správních úřadů ve vlastním řízení instančním, za- loženou na předpisu § 239 cit. zák., řídící se po stránce procesní ustanoveními vl. nař. č. 8/1928 Sb., které činnost úřadů váže v záležitostech stran zásadně na návrhy a iniciativu stran, a to i při řízení průvodním (srov. §§ 19 odst. 2, 45 odst. 6, 46 odst. 4, 48 odst. 4, 81 odst. 2 a j.).
V tomto směru stěžující si pojišťovna se omezila na tvrzení, že na základě revise mzdových listin firmy při porovnání s katastrem pojišťovny zjistila, že zaměstnanci firmy částečně nebyli přihlášeni vůbec, nebyli přihlášeni na celou dobu pojistně-povinného zaměstnání, nebyli přihlášeni s plnou mzdou, a že podle těchto zjištění sestavila podrobné vyúčtování dodatečného předpisu podle jednotlivých zaměstnanců. Ač zúčastněná firma uvedla, že nemůže uplatniti podrobné námitky, ježto jí není známo, jak st-lka k jednotlivým položkám platebního předpisu došla, a ač stěžující si pojišťovna byla úřadem opětně vyzvána, aby svoje stanovisko specialisovala, ač žal. úřad sám ještě v řízení odvolacím stěžující si stranu vyzval, aby výsledky šetření, provedeného důvěrníkem o výši mzdy sdělila a aby označila a prokázala, jakým postupem a na jakém skutkovém podkladě k tomuto předpisu došlo, neučinila tak, omezivši se na návrh, aby správnost výměru byla zjištěna porovnáním původních výplatních listin s přihláškami firmy (katastrem pojišťovny), resp. aby podle § 21 zák. č. 221/1924 ve znění zák. č. 184/1928 Sb. úřad vyzval protistranu, aby předložila výkaz požitků každého jednotlivého zaměstnance ve sporném období podle týdenních období s uvede- ním přesné doby zaměstnání, brutto mzdy, výšky srážek a netto výplaty.
Tím však stěžující si pojišťovna nehájí správnost jednotlivých sporných položek platebního výměru, neboť neuvádí, jaká to byla skutková zjištění, z nichž při předpisování vycházela, a jakým postupem se požadovaných nedoplatků u jednotlivých pojištěnců dopočítala, nýbrž převaluje zjištění a výpočty na úřad a požaduje takto, jak žal. úřad správně vytkl, aby úřad sám se dopátral skutkových předpokladů předpisu 1441 položek platebního výměru, předpokladů, jež strana opomenula uvésti. K tomu, jak již uvedeno, není správní úřad v řízení instančním povolán, nýbrž jest věcí strany, aby sama uplatňovala okolnosti, mluvící v její prospěch, a nese ovšem toho následky, když opomenula formulovati své návrhy a námitky. Toho neučinila a nemůže proto úřadu vytýkati jako nezákonnost nebo vadnost řízení, když nezjišťoval skutkové předpoklady předpisu ex offo a nevzal správnost sporného předpisu za prokázanou.
Stěžující si pojišťovna svou shora citovanou námitkou, že firma, když okr. úřad odstoupil v souhlase obou stran od přezkoumání všech položek, tím mlčky prohlásila, že zjištění nemocenské pojišťovny jsou správná, ještě zřejmě uplatňuje, že submisí protistrany odpadla nutnost průvodního řízení vůbec. Námitka ta je bezdůvodná. Zúčastněná strana již v odvolání z platebního výměru popřela správnost všech položek tohoto výměru a nikdy své dotyčné námitky neodvolala. V tom, že strany neodporovaly námětu zástupce okresního úřadu, aby dokazování se omezilo jen na určité položky, poněvadž by dokazování u všech 1441 položek vyžadovalo dlouhé doby, nelze důsledně spatřovati submisi zúčastněné strany, stejně jako vice versa by v oné domnělé dohodě nemohla býti shledávána submise pojišťovny na stanovisko firmy ohledně oněch položek, jež při namátkovém výběru nebyly projednány.
Že by byl žal. úřad pochybil, když nerozhodl meritorně aspoň o těchto několika položkách, k nimž se strany při úředních jednáních dne 30. září a 1. října 1931 vyjadřovaly, stížnost nenamítá, a nemůže proto ani nss s tohoto zorného úhlu rozhodnutí přezkoumati.
Nař. rozhodnutí odůvodňuje zrušení platebního výměru stěžující si pojišťovny ještě úvahou, že pojišťovna neměla splněný ani předpoklad § 13 odst. 1 cit. zák. o přihlašování změny mezd. Tomuto odůvodnění vytýká stížnost nezákonnost, dovozujíc, že při způsobu konání prací u zúčastněné firmy a naprosté nestálosti mezd nelze přihlédnouti k poslední větě citovaného odstavce 1 § 13, jehož lze použíti jen, když změna mzdy je zjevem naprosto přechodným, dostavujícím se po delší periodě pobírání téže mzdy. Nss nemá příčiny, aby se vypořádal s touto námitkou, ježto stížnost, i kdyby tato její námitka byla důvodná, nemohla by dosíci zrušení nař. rozhodnutí, jež jest dostatečně opřeno o důvod, o němž bylo jednáno shora.

Citace:

č. 11438. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 233-237.