Č. 8112.

Zaměstnanci veřejní: Dosavadní přídavek z milosti k pensi zůstává při úpravě odpočivných požitků podle zák. č. 99/21 ve smyslu čl. 1. § 1, posl. odst. cit. zák. percipientu zachován jenom potud, pokud souhrn dosavadních odpočivných požitků i s oním přídavkem jest vyšší, nežli požitky upravené podle zák. č. 99/21 (viz také § 2 vl. nař. č. 234/21).
(Nález ze dne 16. září 1929 č. 34406.)
Věc: Ludevít Sch. v B. proti oddělení ministerstva vnitra v Bratislavě o úpravu odpočivných požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením municipálního výboru býv. župy zvolenské z 27. února 1917 byl st-l — župní kancelářský ředitel — pensionován s pensi 2624 Kas bytovou pensí 600 K ročně; dále jest v usnesení tom uvedeno: »Vzhledem k záslužné činnosti Ludvíka Sch. při vedení kanceláře, která svého času odůvodnila také přiznání činovného přídavku v částce 500 K ročně, a vzhledem k tomu, že by bez tohoto přídavku dostal menší pensi než úředník se stejnou služební dobou, ale nižší hodnosti, odhlasoval munuicipální výbor na návrh pensijního výboru tento nyní již požívaný přídavek ročních 500 K ve smyslu § 97 pens. statutu z uznanlivosti v celé částce jako plat z milosti na účet pensijního fondu«. Tato část usnesení byla schválena býv. uher. min. vnitra výnosem ze 6. dubna 1917.
Rozhodnutím z 15. února 1926 poukázal ministr pro Slov. st-l i podle zásad zák. č. 310/24 tyto odpočivné roční požitky: 1. pensi 5338-20 Kč, 2. drah. přídavek 1896 Kč, 3. mimořádnou a nouzovou výpomoc 3024 Kč, a vyslovil, že všechny tyto požitky zkracují se podle § 17 zák. č. 286/24 po dobu st-lova zaměstnání v měst. nemocnici v B. na polovinu. Toto rozhodnutí bylo, pokud nepojalo do základny nově vyměřených pen». požitků roční »plat z milosti« 500 Kč, nál. nejvyššího správního soudu ze dne 1. prosince 1927 č. 23537/27 zrušeno dle § 6 zák. o ss, v ostatním byla stížnost domáhající se úpravy pense podle zák. č. 287/24 míso podle zák. č. 310/24, jako bezdůvodná zamítnuta; důvod ke zrušení shledal nss v podstatě v okolnosti, že výrok žal. úřadu v onom směru nebyl nikterak odůvodněn.
Nař. rozhodnutím byly st-li dle zák. č. 310/24 od 1. ledna 1925 poukázány požitky ve stejné výši, jak jsou uvedeny ve shora cit. rozhodnutí, s tím, že se zkracují na základě § 17 zák. č. 286/24 po dobu zaměstnání st-lova v měst. nemocnici v B. na polovinu. Dále uvedeno: »Pense z milosti ročních 500 Kč nemohla do pens. základny býti započtena, neboť není pro to žádného zákonného podkladu. Těchto 500 Kč odhlasoval municipální výbor býv. župy zvolenské ve schůzi z 27. února 1917 proto, že pensijní požitky byly nepoměrně nízké, nikoli však neodvisle od pense. Když se tedy úpravou podle zák. č. 310/24 pens. požitky podstatně zvýšily, zanikl i právní nárok na osobní pensi z milosti. Podle posledního odstavce ustanovení čl. 1 § 1 odst. 1—3 zák. č. 99/21 započítávají se totiž dary a přídavky z milosti do požitků podle předchozích ustanovení vyměřených, což se stalo i se zmíněnými 500 Kč jako přídavkem pensijním z milosti.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss:
Stížnost vytýká především nař. rozhodnutí nezákonnost, poněvadž při vyměřování odpočivných požitků dle zák. č. 310/24 nebyl do pensijní základny započten »plat z milosti« v částce 500 Kč; vychází tudíž st-l z právního názoru, že dary a příplatky z milosti nutno při úpravě pens. požitků dle cit. zák. ve smyslu čl. 1 § 1 odst. 1 až 3 zák. č. 99/21 započítati do pens. základny. Tento názor neuznal nss správným.
Cit. ustanovení určuje, že dary a přídavky z milosti se započtou do požitků podle předchozího ustanovení vyměřených. Z toho plyne, že započtení darů a přídavků z milosti předpokládá již vyměření požitků, a že se tyto dary započítávají do částky, jež na základě předchozích ustanovení, tudíž na podkladě pens. základny dle těchto předpisů určené, byla stanovena jako pens. požitek dotyčného zaměstnance. Ježto pak dary a přídavky z milosti v předchozích ustanoveních jako součást pens. základny, z níž se pens. požitky vyměřují, uvedeny nejsou, a zněnií cit. ustanovení přímo vylučuje, aby byly do pens. základny započteny, nelze výrok žal. úřadu, odpírající takové započtení, uznati nezákonným, a nelze proto také mluviti o nějakém porušení práva st-lova, když se tak nestalo. Jeví se proto tato námitka bezdůvodnou, aniž musel nss zkoumati, zda důvod žal. úřadem uvedený jest správným či nikoliv.
Nss nemohl také shledati, že by další část odůvodnění nař. rozhodnutí, kde se praví, že přídavek z milosti v částce 500 Kč byl do pens. požitků dle předchozích ustanovení vyměřených započten, odporovala oné části, kde započtení tohoto přídavku do pens. základny bylo odepřeno. Jde totiž o dvě různé věci, jednak započtení přídavku z milosti do pens. základny — což tvořilo předmět první části důvodů a bylo, jak řečeno, právem žal. úřadem odepřeno —, jednak započtení onoho přídavku do požitků již vyměřených, s kteroužto otázkou se žal. úřad v dalších svých důvodech vypořádal.
Stížnost vytýkajíc, že takovéto započtení se nestalo, má zřejmě za to, že žal. úřad měl k vyměřeným pensijním požitkům částku 500 Kč připočísti a dle součtu těchto dvou částek vyměřiti drah. přídavek,, a ježto postrádá v přiznaných požitcích tento efekt, dospívá k tomu, že žal. úřad sám sobě odporuje.
Mylný názor stížnosti spočívá na záměně slov »započtou se« a »připočtou se«. Již dle běžného významu slova znamená výraz »započtou se« tolik co »vpočtou se«, t. j. tedy, že dary a přídavky z milosti se zahrnou do pens. požitků, čili že požitky dle předchozích ustanovení vyměřené obsahují již i dary a přídavky z milosti, pokud ovšem jsou vyšší než souhrn dosavadních pens. požitků a darů, resp. přídavků z milosti; jen pokud by tento souhrn byl vyšší než nové požitky, zůstala by diference pensistovi zachována. Kdyby ovšem zákon: užíval výrazu »připočtou se«, byl by výklad stížnosti správný, tomu však tak není. Že výrazu »započtou se« nelze přikládati jiný smysl, plyne i z materiálií k zák. č. 99/21, tisk. 1313, kde se praví: »Ustanovení o započtení darů a přídavků z milosti převzata z dosavadního textu zákona, ježto není důvodu, který by nutkal k tomu, aby se upustilo od zásady v něm projevené«. Zákon č. 3/20, jenž byl zákonem č. 99/21 částečně pozměněn, stanoví v § 1 odst. 3, že do tohoto zvýšení se započtou dary a přídavky z milosti k odpočivným a zaopatřovacím požitkům povolené, obsahuje tudíž ustanovení zcela obdobné. Co tím zákonodárce zamýšlel, plyne ze zprávy výboru státně-zřízeneckého a kult., tisk 2028, kde jest řečeno: »Jelikož některým pensistům dány byly už kdysi různé běžné dary a přídavky z milosti, bylo nutno k vůli stejnému nakládání takové přídavky a dary vpočítati do zvýšení požitků tímto zákonem prováděných. Vzhledem k tomu nemůže býti pochybnosti, že zákonodárce chtěl odstraniti dosud pobírané dary a přídavky z milosti a nahraditi je řádnými požitky pensijními, pokud by ovšem efekt zvýšení pens. požitků přesahoval částku pensistou z titulu daru z milosti a dosavadních požitků pobíranou.
Vyslovil-li tudíž žal. úřad, že přídavek z milosti st-li svého času přiznaný započetl do požitků podle předchozích ustanovení vyměřených, jest smysl tohoto výroku, když pro st-le z tohoto započtení žádný finanční prospěch neresultuje, pouze ten, že dosavadní přídavek z milosti vzhledem k provedené úpravě pens. požitků zanikl, ježto tyto jsou vyšší než souhrn dosavadních pens. požitků a přídavku z milosti. Jeví se tudíž i druhá námitka bezdůvodnou.

Citace:

Č. 8112. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 132-134.