Čís. 8989

I když rodiče nejsou ještě rozvedeni nebo rozloučeni, avšak manželské společenství jest již fakticky zrušeno, jest v nesporném řízení rozhodnouti o tom, komu z rodičů mají býti děti přenechány.
(Rozh. ze dne 24. května 1929, R I 347/29)
Manžel domáhal se na své odděleně žijící manželce, by mu byly vydány jeho dvě děti. Soud prvé stolice návrh zamítl, rekursní soud poukázal návrh na pořad práva. Důvody: Spor mezi manžely o rozvod od stolu a lože není dosud rozhodnut, a nemůže proto předpis § 142 obč. zák. přijití v úvahu. Podle § 145 obč. zák. má otec právo domáhati se kdykoli vydání dítěte na každém, tedy i na manželce. Poněvadž však toto právo manžele domáhati se vydání dětí na manželce, není žádným zákonným předpisem poukázáno na pořad řízení nesporného (§ 1 nesp. říz.), jde tu o případ sporu ze vzájemného poměru mezi manžely, který není rázu ryze majetko-právního, a jest proto o něm rozhodovati cestou spornou. Tento právní názor vyslovil nejvyšší soud v rozhodnutích čís. sb. 1546 a 3696, na jichž bližší odůvodnění se stěžovatel tímto odkazuje. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by znovu o rekursu rozhodl.
Důvody:
Po jistém kolísání, projevivším se zvláště v rozhodnutí čís. 3696 sb. n. s., jehož se rekursní soud dovolává, ustálilo se rozhodování nejvyššího soudu o otázce, zda předpisu § 142 obč. zák. jest obdobně použíti i tehdy, když rodiče ještě nejsou rozvedeni neb rozloučeni, ale manželské společenství jest již zrušeno, na zásadě, že i v tomto případě jest v řízení nesporném rozhodnouti o tom, zda děti mají býti přenechány otci, či matce. Zásada ta byla vyslovena v uveřejněných rozhodnutích čís. 843 a 3267 sb. n. s. Důvodem jest, že tytéž úvahy, z nichž zákon přikazuje spory mezi rozvedenými nebo rozloučenými rodiči o děti v § 142 obč. zák. do řízení nesporného, platí pro tytéž spory rozvaděných manželů, kteří sice ještě nejsou rozloučeni ani rozvedeni, ale žijí od sebe odloučeně. Není tu účelem řízení, rozhodnouti, který z rodičů má větší právo na dítě, nýbrž učiniti opatření v zájmu dítěte na dobu, po kterou bude trvati bezprávný stav faktického rozloučení manželského společenství. Dítě není tu pouhým předmětem práv rodičů, nýbrž má proti nim vlastní právní nárok na výživu a na vychování (§ 139 obč. zák.), pro který jest mu zříditi zvláštního opatrovníka, a jest podle § 21 obč. zák. pod zvláštní ochranou zákona, kterou mu soudy mohou poskytovati jen řízením nesporným. Rozhodnutí rekursního soudu musilo býti proto zrušeno, a bude na něm, by usnesení prvního soudu přezkoumal ve věci samé a o rekursu otcovu znovu rozhodl.

Citace:

č. 8989. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 739-740.