Č. 1057.Pensijní pojištění: Započítatelnost »drahotních přídavků« obecních zřízenců do ročních požitků dle § 3 cís. nař. ze dne 25. června 1914 č. 138 ř. z.(Nález ze dne 14. prosince 1921 č. 16734.) Prejudikatura: nál. č. 906.Věc: Městská obec Teplice-Šanov proti ministerstvu sociální péče v Praze o pensijní pojištění obecních zřízenců.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Naříkaným rozhodnutím byly v pořadí instančním potvrzeny výměry zemské úřadovny II. všeobecného pensijního ústavu v Praze, kterýmž započítala 51 dle jmen ujedeným zřízencům městské obce Teplic-Šanova drahotní přídavky do započítatelných ročních požitků dle cís. nař. ze dne 25. června 1914 č. 138 ř. z., přeřadila je dle toho do dotyčných tříd služného a předepsala jim příslušné prémie, poněvadž drahotní přídavky mají ráz takových požitků, které zřízenec dostává od zaměstnavatele na základě služebního poměru, ať již jsou smluveny neb mlčky přijímány aneb jsou obvyklé.Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná vytýká mu nezákonnost, poukazujíc k nálezu bývalého správního soudního dvoru ve Vídni ze dne 19. října 1917 č. 25605, B. 11936/A a tvrdíc, že drahotní přídavek ne- spadá do žádné kategorie požitků v novele zákona o pensijním pojišťování z 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. z r. 1907 uvedených, že slovo a pojem »drahotní přídavek« znamená pouze přechodnou výpomoc v nouzi, sloužící k jejímu zmírnění a zaměstnavatelem zřízencům dobrovolně poskytovanou. Nemá tudíž drahotní přídavek ani povahu funkčního neb aktivního přídavku, ani odměny pravidelně se opakující a není ani dávkou smluvenou, neboť zaměstnavatel poskytuje ji dobrovolně, bez jakékoliv povinnosti smluvní a jest úplně v jeho libovůli kdykoliv ji odvolati.Nejvyšší správní soud neuznal stížnost důvodnou setrvav na právním názoru, jejž vyslovil v nálezu ze dne 24. června 1921 č. j. 11.738 (Boh. č. 906).Stížností citovaný zákon užívá v § 3 odst. 1 výrazu plat, služné ve smyslu obecném; při výkladu jeho jest říditi se pravidlem § 6 o. z. o. t. j. přihlížeti jednak k slovnímu významu výrazů těch, jednak k funkci příslušného pojmu v soustavě pensijního pojištění zákonem tím upraveného. Vyjmenováním některých zvláštních součástek platových v praktickém životě nejčastěji se vyskytujících, k němuž dala původně podnět potřeba stanoviti zvláštní normy o jejich započítání, nebyl onen pojem ani rozšířen ani zúžen. Jsou-li v odst. 4 a 5 vyznačeny jisté náležitosti započítatelných požitků, nesluší v tom spatřovati vytčení nějakého nového znaku, pojem platu vymezujícího nebo doplňujícího, nýbrž pouhou aplikaci znaků již v pojmu platu ve smyslu odst. 1 obsažených na ony zvlášť vyjmenované součástky platové.Rozhodující positivní důvod, že tento výklad neodporuje znění § 3 pensijního zákona spatřovati jest v tomto:Podstata pensijního pojišťování upraveného zákonem z roku 1906 a pozdějšími jest v jeho závaznosti. Touto obligatorní povahou pensijního pojišťování určeno jest postavení příslušných zákonů v soustavě právní. Z obligatorního rázu pensijního pojišťování vyplývá jako přímý důsledek, že i zásadně jest a musí býti vyloučena disposice zúčastněných jak co se týče založení poměru pojistného, tak i co do jeho modalit. Tato základní myšlénka v podstatě pensijního pojištění tkvící musí býti vodítkem při výkladu jednotlivých předpisů zákona. Proto sluší odmítnouti každý výklad pojmu platu, který by stranám ponechával možnost disponovati o tem, co do platu započítáno býti má a co nikoli.Úvaha tato nutí rozhodnouti se pro výklad § 3 shora podaný, což znamená, že i pro obor pensijního pojištění přijati jest za základ pojem platu ve významu podobně širokém, v jakém užívá se pojmu služného a mzdy (pracovního výdělku) v oboru pojištění nemocenského a úrazového, t. j. pojem platu (služného) ve smyslu národohospodářském. — — — — — —(Další odůvodnění kryje se celkem s vývody obsaženými v důvodech nálezu č. 906, počínaje slovy: »Zvýšování platů služebních ... na str. 598 této sbírky až do konce.)