NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2576.

Nemocenské pojištění: Za počátek onemocnění podle nemocenského zákona jest považovati onen termín, kdy u pojištěnce vznikla potřeba lékařské pomoci a léčiv, třebas v oné době ještě pracoval.
(Nález ze dne 28. června 1923 č. 11 353.)
Věc: Růžena A. v K. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdilo min. soc. péče v instančním postupu nález, uznávající st-lku podle § 32 nem. zák. povinnou nahraditi okr. nem. pokladně v K. veškeren náklad spojený s podporou její onemocnělé hospodyně Anny G., kterou st-lka dne 1. května 1920 do svých služeb přijala a u nem. pokladny teprve dne 14. června 1920 přihlásila z důvodu, že hospodyně ta onemocněla, t. j. stala se potřebnou lékařské pomoci a léků nejpozději dne 13. června 1920.
Stížnost vytýká tomuto rozhodnutí vadnost řízení z důvodu, že st-lce nebyly sděleny výsledky šetření k vyjádření a že nebylo zjištěno, že Anna G. onemocněla před tím, než byla přihlášena k nem. pokladně, neboť G. ulehla teprve dne 15. června 1920, výpověď její, že ulehla již 14. června, byla vyvrácena výpovědí svědkyně Boženy K. Vyjádření ošetřujícího lékaře Dra Srby, podané pouze na dotaz nem. pokladny, se nestalo v řízení správním a vyslovuje pouze možnost, že G. dne 13. června ulehla, neboť lékař tento se na nic určitého nepamatuje.
Nss nemohl tuto stížnost uznati důvodnou.
Dle § 31 cit. zák. jsou zaměstnavatelé povinni ohlásiti osoby pojištění podrobené, jež zaměstnávají, nejpozději třetího dne po počátku zaměstnání, a nedostojí-li této povinnosti, jsou podle § 32 povinni nahraditi pokladně veškerý výdaj, který učinila podle zákonného nebo statutárního předpisu na podporu osoby vůbec neohlášené nebo ohlášené teprve po onemocnění.
Nem. podpora, která jest podle §u 6 zákona o pojištění dělníků pro případ nemoci předmětem pojištění, záleží především v poskytování lékařské pomoci a léčiv od počátku nemoci, v druhé řadě pak ve výplatě nemocenského, je-li nemocný k práci neschopen. Z toho jde, že za počátek onemocnění ve smyslu tohoto zákona není považovati okamžik, kdy se pojištěnec stal k práci neschopným, na př. tím, že snad ulehl, nýbrž již onen časový moment, kdy u něho vznikla potřeba lékařské pomoci a léčiv, byť i přes tuto potřebu ještě pracoval.
S tohoto hlediska, z něhož vycházel také žal. úřad, byla by st-lka této povinosti k náhradě prosta jen tenkráte, kdyby byla Anna G., přihlášená 14. června, onemocněla, t. j. stala se potřebnou lékařské pomoci až po tomto dni.
Namítá-li stížnost, že toto onemocnění nenastalo před přihláškou proto, že G. ulehla teprve dne 15. června, pak klade důraz na moment, který podle toho, co bylo řečeno výše, jest pro posouzení otázky povinnosti k náhradě dle § 32 cit. zák. nerozhodným.
Že by však G. nebyla bývala dne 13. června 1920, kdy ještě pracovala, potřebná lékařského ošetření a léčiv, stížnost následkem nesprávného pojetí nař. rozhodnutí a pojmu »onemocnění« ve smyslu nem. zák. vůbec ani nepopírá. Žal. úřad měl však pro svůj úsudek, že onemocnění G. ve smyslu zákona nastalo nejpozději dnem 13. června, dostatečnou oporu již ve výpovědi Anny G., že se nemocnou cítila, st-lce to oznámila a lékaře žádala již dne 13. června 1920, a ve výpovědi Boženy K., že si jí G. v době svého zaměstnání u st-lky stěžovala, že churaví a že musí užívati proti tomu různých léků. Není tedy stížnost důvodná i bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 2576. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 427-429.