NPD documents search: Boh. adm., 3 (1921)

Č. 565.

Zabírání bytů: * Jsou-li dány objektivní podmínky záboru podle § 8 č. 9 zák. ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n., není úřad při volbě místností pro zábor vázán nárokem nebo přáním strany.
(Nález ze dne 26. října 1920 č. 10165).
Věc: Josef Eckstein v Plzni proti nájemnímu úřadu v Plzni o zabrání místnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím městského úřadu v Plzni ze dne 8. května 1920 č. 2576 byl stěžovateli z jeho bytu zabrán pokoj se zvláštním vchodem u schodiště podle § 8 č. 9 zák. o zabírání bytů. Nájemní úřad v Plzni odporu nevyhověl rozhodnutím ze dne 14. července 1920 číslo 100/20. O stížnosti do rozhodnutí II. stolice uvážil nejvyšší správní soud toto: Zákon o zabírání bytů nemá definice pojmu »příslušenství bytu«. Z exemplifikativního výpočtu oněch místností, jež zákon v § 5 pod pojem příslušenství zahrnuje — zákon jmenuje kuchyně, spíže, předsíně, koupelny, verandy a pokoje pro služebné — lze usuzovati na to, že příslušenstvím bytu po rozumu citované normy nejsou všecky ony ubikace, jež dle svého řádného určení jsou především ustanoveny k tomu, aby členové rodiny se v nich zdržovali.
Stěžovatel při svém výslechu udal, že místnost, alkovnou zvaná, má skleněné dvéře na pavlač a tím samostatný přístup světla i vzduchu. Při místním ohledání, jehož výsledky byly pojaty do naříkaného rozhodnutí, vyšlo na jevo, že místnost ta je opatřena kamny i nábytkem, a že se jí stěžovatelem používá jako obytné místnosti. Z těchto premis lze vyvoditi logicky bezvadný závěr, zda místnost ta je příslušenstvím bytu či obytnou místností, jak je na mysli má § 5 leg. cit., a bezpodstatnou jeví se námitka stěžovatelova, že spolehlivý základ pro zodpovědění otázky, zda ve sporném případě jde o příslušenství bytu, nebyl v řízení získán.
Dedukuje-li naříkané rozhodnutí ze skutkových okolností, jak o nich výše je řeč, že místnost stěžovatelem alkovnou zvaná není příslušenstvím bytu, nýbrž obytnou místností, pak vzhledem k úvahám nahoře uvedeným není v nesouhlasu se zákonem, a jest v důsledku toho přípustným zábor jedné obytné místnosti ze stěžovatelova bytu podle § 8. č. 9 zák. o zabírání bytů
Pro výběr místnosti, která je nad počet dovolený § 5 leg. cit., k záboru jest úřadu dána v § 8 pod č. 9 přesná směrnice; jest zabrati ony místnosti nad počet, v nichž se dá samostatně obývati aneb jež lze k samostatnému obývání upraviti. Vůle nebo přání majetníka bytu nepadají tedy na váhu a nemá majetník bytu nároku na to, aby z přespočetných místností zabrána byla ona, kterou chce pro zábor postoupiti. Pokoj u schodiště zabrán byl z důvodu, že se dá od ostatního bytu separovati, a tak zvaná alkovna že se pro zábor nehodí, poněvadž je vklíněna v byt stěžovatelův a nelze ji odděliti — přístup k ní jde přes komoru stěžovatelovu. Na tomto stanovisku stojí rozhodnutí I. stolice a žalovaný úřad, potvrzuje zábor pokoje u schodiště; poněvadž je k záboru nejzpůsobilejší, stanovisko toto akceptuje. Otázka, zda zabraná místnost jest vhodná pro zábor a zda účelu tomu nevyhovuje tak zvaná alkovna, jest otázkou skutkovou a jest nejvyšší správní soud podle 1. odst. § 6 zák. o správ. soudě vázán zjištěním, jež administrativní úřady v této otázce učinily a jež získáno bylo procesuálně bezvadným způsobem.
Jest tedy ještě obírati se námitkou, že záboru překáží okolnost, že zabraná místnost nemá samostatného vodovodu. Stěžovatelka dovozuje neprávem nezákonnost naříkaného rozhodnutí, jež vyvracejíc tuto námitku, poukazuje na ustanovení § 10 zákona o zabírání bytů o povinnosti vlastníka domu nebo majetníka bytu dovoliti nájemci zabraných místností, aby spoluužíval nevyhnutelně nutného příslušenství. Z tohoto zákonného předpisu plyne konsekvence, že ze záboru nejsou vyloučeny místnosti, jež nemají vlastního příslušenství, lze-li jen v nich samostatně obývati nebo je k samostatnému obývání upraviti. Nemá-li tedy zabraná místnost vodovodu, není to, poněvadž jde o příslušenství bytu, na překážku jejímu záboru. Vzejde-li spor o nutnosti nebo rozsahu užívání bytového příslušenství nájemcem zabraného pokoje, bude to věcí nového rozhodnuti, jež musí obec učiniti.
Jest tedy stížnost ve všech směrech bezdůvodná a slušelo ji zamítnouti.

Citace:

č. 565. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 641-642.