Čís. 14747.

Po skončení služebního poměru může se zaměstnanec platně vzdáti odměny za práci přes čas.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1035, Rv I 2187/35.)
Podle přednesu žalobcova pracovalo se v podniku žalovaného týdně 60 až 70 hodin, odměnu dostal však jen za 10—12 hodin práce přes čas. Domáhá se proto za zbývajících 10—12 hodin práce přes čas týdně po dobu, kdy byl v podniku zaměstnán, zaplacení odměny v zažalované výši. Nižší soudy neuznaly žalobní nárok důvodem po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobce byl u žalovaného zaměstnán do 2. září 1933 a podepsal prohlášení ze dne 14. září 1933, v němž potvrzuje, že jeho (žalobcovy) nároky proti žalovanému byly vypořádány a že tedy nemá žádných nároků proti němu. Žalobce vzdal se tedy po skončení služebního poměru nároku na odměnu za práce přes čas (§ 1444 obč. zák.) a takové vzdání se je platné a pro zaměstnance závazné (sb. n. s. 6983), ježto po skončení služebního poměru nelze již předpokládati, že by zaměstnavatel jako hospodářsky silnější mohl svého postavení k zaměstnanci zneužiti a věc zaříditi tak, aby se zaměstnanec podrobil neplacení za práce přes čas z obavy, že jinak bude propuštěn.

Citace:

č. 14747. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 891-891.