Č. 5407.

Domovské právo: * K pojmu veřejného zaopatření chudinského ve smyslu § 2, odst. 5 novely k zákonu domovskému č. 222 ř. z. r. 1896 se nevyžaduje, aby obec pobytu obci domovské poskytování chudinského zaopatření oznámila a na ní náhradu žádala.
(Nález ze dne 22. února 1926 č. 3533.)
Věc: Městská rada v M. proti ministerstvu vnitra stran domovského práva Amalie S.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. vnitra v postupu stolic správních odvolání stěžující si obce z usnesení správní komise města F. z 19. listopadu 1919, jímž nebylo vyhověno žádosti obce M. o přijetí Amalie S. do dom. svazku obce F. podle § 2. zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. Na odůvodnění svého výnosu poukázal žal. úřad ke zjištění rozhodnutí II. stolice, že totiž Aamalie S. na základě usnesení magistrátu města F. z 26. listopadu 1912 pobírala podporu chudých ve výši 6 K měsíčně a že jí tato podpora byla zvýšena usnesením téhož magistrátu z 25. června 1916 počínaje 1. červencem 1916 na 10 K měsíčně a výměrem správní komise z 18. května 1919 od 1. května 1919 na 20 Kč měsíčně a uvedl žal. úřad ještě dáte, že podle konaného šetření S-ová žádala r. 1912 u magistrátu f-ckého sama o podporu, že bydlí sice s dcerou Ludmilou pohromadě, že však dcera ta byla pro blbost zbavena svéprávnosti a nemůže tudíž matku podporovati, že S-ová, živíc se prodejem cukroví, vydělala nejvýše 20 Kč měsíčně a že výpomoc doplňující trvale nedostatečnou způsobilost k výdělku, která vzhledem k pokročilému stáří stále se zvyšovala, dlužno podle § 2 zák. č. 222/96 pokládati za trvalé chudinské zaopatření a za překážku vydržení dom. práva. Námitka odvolání, že podpory S-ové udílené byly poskytnuty bez uvědomění obce domovské a bez požádání o náhradu, takže je nelze považovati za veř. chudinské zaopatření, neuznalo mdn. za důvodnou, poněvadž podpory byly S-ové uděleny jakožto domnělé příslušnici f-cké, za kterou byla omylem pokládána a za kterou v původní žádosti se vydávala a byly jí tedy uděleny na základě dom. zákona na účet dom. obce a dlužno je tedy pokládati za požitky veř. chudinské péče.
Stížnost do rozhodnutí toho nss-u podaná namítá — — — —, že jak podle domovského tak podle zákona o opatření chudých sluší považovati zaopatření chudinské za splněné jen, když obec domovská, byvši k tomu vyzvána poskytnutou podporu uhradí, že však stěžující si obec nebyla nikdy obcí F. k náhradě vyzvána a že ji také neposkytla, že tedy nešlo ani z tohoto důvodu o chůd. opatření, nýbrž zřejmě jen o dary poskytnuté S-ové obcí F. bez nároku na náhradu.
Nss shledal stížnost bezdůvodnou. — — — — —
§ 28 dom. zákona, o který stížnost se opírá, ustanovuje: »obec nemůže také cizím chudým v případě okamžité potřeby odepříti potřebné podpory s výhradou náhrady, kterou může žádati od obce dom. nebo od osob dle civ. práva nebo dle jiných zákonů k tomu povinných.« Okamžitou potřebou nelze tu rozuměti pouze tu, která trvá krátkou dobu, nýbrž onu, jejíž ukojení nesnese odkladu a může býti také dlouhého trvání. Požadovati náhradu poskytnuté podpory se obci pobytu neukládá za povinnost, nýbrž vyhrazuje se jí k tomu právo. Ani zákon č. 105/63 ani zákon č. 222/96 nestanoví jako důsledek nežádání náhrady, že by se poskytnutá podpora pak nepovažovala za chudinské zaopatření. Nelze tedy z okolnosti, že náhrada nebyla žádána, pro otázku, bylo-li zaopatření chud. poskytnuto, ničeho dovozovati. Po té stránce je rozhodno jen, šlo-li o osobu chudou ve smyslu § 22 dom. zák. a byly-li podpory skutečně poskytovány, jsou-li tyto předpoklady splněny a nejde-li o podpory přechodně poskytnuté — a to je v konkrétním případě podle toho, co shora uvedeno, splněno —, pak nárok na přijetí do dom. svazku obce pobytu ve smyslu § 2 zák. č. 222/96 je vyloučen. Že konečně nelze ničeho dovozovati ani z okolnosti, že obec F. náhradu podpor poskytovaných jí Amalii S. nežádala na stěžující si obci, vyplývá ze zjištění nař. rozhodnutí spisy doloženého, že obec F. poskytovala chudinské zaopatření v domnění S-ovou v původní žádosti vyvolaném, že je příslušnicí f-ckou.

Citace:

č. 5407. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 432-433.