Spořitelny.
I. Pojem a působnost spořitelen. S-ou (Sparkassa, caisse ďépargne, save bank) rozumí se úvěrní podnik, zpravidla (ale jsou i výjimky) menšího rozsahu, jehož hlavním účelem jest, aby podporovány byly úsporné snahy obyvatelstva. Jedná se při tom hlavně o drobné úspory středních a méně majetných vrstev, které však ve větším množství přece jen znamenají tvorbu nového kapitálu, jenž přispívá k oplodňování výroby, neboť s-y úspor ve způsobě vkladů u nich vložených používají k poskytování úvěru k nejrůznějším produktivním účelům. Rozeznáváme-li totiž u každého podniku, jenž zprostředkuje úvěr, na jedné straně obchody pasivní a na druhé aktivní, jest hlavním pasivním obchodem spořitelen, při kterém mají postavení dlužníka, krátkodobý obchod depositní (přijímání vkladů) a hlavními obchody aktivními poskytování zápůjček, jednak krátkodobých (eskont směnek, lombard cenných papírů pupilárních), jednak — ovšem v určitých mezích zaručujících likvidnost vkladů zpravidla bez výpovědi (aspoň až do určité výše) splatných — i dlouhodobých (zápůjček hypotečních a komunálních, koupě pupilárních cenných papírů). Zisk spořitelen stejně jako jiných úvěrních podniků spočívá v rozpětí mezi úrokovou mírou obchodů aktivních a pasivních a má býti po srážce nákladů správních věnován účelům všeobecně prospěšným. Poněvadž podpora spořivosti jest hlavním účelem spořitelen, jest také přijímání a zúročení vkladů jich hlavním obchodem, kdežto poskytování úvěru jest teprve účelem jich druhořadým. Tím se s-y po hospodářské stránce — nehledě k rozdílu právní jich organisace — liší podstatně od jiných úvěrních podniků společenských, zejména úvěrních společenstev (t. zv. záložen) nejrůznějšího druhu, u kterých poskytování úvěru jest naopak účelem hlavním. Od ostatních podniků úvěrních, zejména bank, liší se pak po stránce hospodářské jednak již svým menším rozsahem, jednak i obmezenou působností, ježto všechny riskantnější obchody jsou u nich zásadně vyloučeny (ku př. získávání a sprostředkování koupí cenných papírů nepupilárních, obchody bursovní a komisionářské, zápůjčky na průmyslové podniky a j. v.), jak toho vyžaduje bezpečnost vkladatelů. Proto také zřizování spořitelen a pr vozování jich obchodů nebývá zpravidla zůstaveno volnému počinu, nýbrž upraveno zvláštními právními normami, při čemž připadá důležitý význam ingerenci státní. S tím souvisí také, že název ,,spořitelny“ požívá zákonné ochrany a nesmí býti jinými úvěrními podniky jeho užíváno. Podobně název ,,spořitelní“ knížky, které vydávají s-y jako stvrzenky přijatých vkladů (na rozdíl od ,,vkladních“ knížek jiných úvěrních podniků). Spořitelní knížky mají povahu papírů majiteli svědčících, ačli nejsou na určité jméno vinkulovány, a proto exekuci na vklad u s-y lze vésti jen zabavením a odevzdáním spořitelní knížky samotné. Jako o zvláštních druzích spořitelen mluví se někdy o t. zv. spořitelnách školních, jež mají za účel nabádati školní mládež k spořivosti, a o spořitelnách stavebních, vzniklých k povzbuzení stavebního ruchu přijímáním nezúročených vkladů za účelem stavby obytných domků. S-ami v pravém smyslu však obě tato zařízení nejsou. Naproti tomu skutečnými s-ami jsou státní podniky ve většině zemí evropských zřízené, t. zv. poštovní spořitelny spojené s úřady šekovými.
II. Právní organisace spořitelen. Právní organisace spořitelen byla a jest v různých zemích různá. V Anglii byla původně dosti volná, takže s-y po té stránce nelišily se mnoho od drobných bank a teprve později byla působnost jich zákonem upravena. Značně soutěží s nimi však v Anglii státní spořitelna poštovní. S-y v jiných zemích (s výjimkou bývalého Uherska, kde s-y dříve byly podniky akciovými), podrobeny byly záhy více méně přísným normám a státnímu dozorů. Tak zejména ve Francii, kde zákonodárství snažilo se zúžiti působnost jich jen na skutečně méně majetné vrstvy obyvatelstva tím, že vklady byly obmezeny na jméno a určitou výši a že nikdo nesměl míti vkladů více. Mimo to zde s-y postaveny byly do služeb státního úvěru. Jsou totiž nuceny pro vkladatele zakupovati státní výpůjčky, jakmile vklady jich přestoupí určitou hranici. Podobná obmezení byla i v Rusku. Větší volnosti těšili se později vkladatelé v Německu a Rakousku, kde výše jednotlivých vkladů sice byla původně též obmezena, ale vzornými stanovami pak vydanými uvolněna. Také nákup státních papírů za vklady nebyl v Rakousku přímo předepsán ačkoliv i zde státní dozorčí úřady, jimž vyhrazeno jest schvalování výročních účtů spořitelen a které zastoupeny jsou v jich správě zvláštními komisary, trvají na tom, aby přiměřená část vkladů uložena byla ve státních výpůjčkách.
V Rakousku nejstarší s-y byly zřízeny jakožto humánní spolky a stanovy jich byly schvalovány přímo povoleními panovníka. Všeobecná právní úprava spořitelen stala se teprve dekretem dvor. kanc. ze 27. IX. 1844, č. 123 sb. z. pol., t. zv. regulativem spořitelním. Jim prohlášeny byly s-y za ústavy všeobecně užitečné, zřizované buď na základě spolčovacím aneb obcemi za současného jich ručení. Úředně, původně ministerstvem, později zemskými vládami schválené stanovy musily obsahovati ustanovení o přijímání vkladů, jich zúročení, reservním fondu, věnování zisku místním účelům dobročinným neb všeužitečným, o vedení účtů, spořitelních knížkách, jich umořování a vinkulování, o promlčení vkladů, jich zužitkování, jednak k zápůjčkám hypotečním, komunálním, jednak k nákupu ukládacích papírů sirotčí jistoty požívajících a k eskontu obchodních směnek. Zároveň jim přiznány úlevy poplatkové. Podřízeny byly dozoru zemských politických úřadů, jimž musily předkládati k schválení výroční účetní závěrky a každé s-ě byl přidělen zeměpanský komisař, jenž měl na jich správu a obchody dohlížeti. Výnosem min. vnitra z 7. III. 1855, č. 3651 vydány byly vzorné stanovy pro s-y, které byly nově upraveny výn. z 17. VI. 1872, č. 1081, výn. z 19. V. 1892, č. 1139 a výn. z 25. V. 1895, č. 28516. Jest dosti sporno, jakou právní povahu tyto vzorné stanovy měly, neboť ačkoliv původní regulativ z r. 1844 byl zákonem, přece vzornými stanovami, jen vládou vydanými, některé podstatné normy regulativu byly pozměněny. Dle vzorných stanov bylo dovoleno zřizování spořitelen vedle obcí i samosprávným okresům. Avšak okresy použily tohoto práva jen pořídku, poněvadž měly své okresní hospodářské záložny. Mimo to byly na Moravě 4 kontribučenské s-y, vzniklé z původních kontribučenských obilních fondů. Také měly s-y míti jednací řád, podléhající schválení zemské politické správy. S-y mohly zřizovati pro malé zemědělce a živnostníky záložny pro osobní úvěr jakož i úvěrní spolky a t. zv. s-y starobní. K zapsání firmy v obchodním rejstříku s-y povinny nebyly. Také směly míti pobočky s úředním schválením.
Tento právní stav trval u nás celkem nezměněně až do r. 1920. Vznikem obnoveného státu čsl. objevila se také potřeba novelisace dosavadního spořitelního regulativu, což se stalo zák. z 14. IV. 1920, č. 302 Sb. Zákon tento přejal po většině zásady dosavadního regulativu. Hlavní jeho nová ustanovení jsou tato: Položen důraz na to, že s-y jsou samostatnými veřejnými peněžními ústavy pod státním dozorem úvěrní obchody provozujícími. Tím měla býti zaručena jich větší neodvislost od správy obecní a jich veřejnoprávní povaha. Zápis do obchodního rejstříku jest na dále povinný (§ 1). Název s. a spořitelní knížka se zákonem chrání (§ 3). Zakládati s-y mohou jen obce, okresy a župy se svolením státní správy a stanovy musí odpovídati vzorcovým stanovám (§ 4); orgány obecních spořitelen jsou volený výbor a ředitelství. Členství spořitelního výboru jest funkcí čestnou a s dlužnickým poměrem k s-ě neslučitelnou (§ 7). S-y mohou se svolením státní správy zřizovati pobočky, sběrny, emisní hypoteční ústavy (dosud tomu tak bylo jen u několika velikých spořitelen), zastavárny (§ 20). S-y slučují se ve svazy (§ 23), jichž úkolem jest povinná revise, sbírání statistických dat, hájení společných zájmů, podávání návrhů a dobrozdání veřejným úřadům a vysílání zástupců do odborných poradních sborů (§ 24). Vedle toho má býti zřízen spořitelní poradní sbor (§ 27). Z působnosti tohoto zákona vyňaty dosavadní spolkové s-y ,,Česká“ v Praze a ,,První moravská" v Brně (§ 33). Ostatní s-y jiného rázu měly se v určité lhůtě novému zákonu přizpůsobiti (§§ 21, 33). Nař. č. 477/1920 Sb. vydána pak pravidla o organisaci a působnosti ,,Svazu čsl. spořitelen“ a jeho stanovy.
III. Historický vývoj spořitelen. S-y vznikly původně jako instituce dobročinné a sociální na prospěch zejména dělnictva v druhé polovici XVIII. stol. v zemích, v nichž hospodářský vývoj dosáhl větší vyspělosti. Tak zejména v Anglii, Francii, Švýcarech a zemích západoevropských vůbec. Později i v Německu (první německá s. v r. 1778 v Hamburku) a počátkem XIX. stol. i v Rakousku, kde první s. založena r. 1819 ve Vídni (,,První rakouská spořitelna"), r. 1821 v Lublani, r. 1822 v Inšpruku, r. 1925 Česká spořitelna v Praze a Štýrská ve Št. Hradci. Větší ruch v zakládání spořitelen v Rakousku nastal teprve po vydání spořitelního regulativu a přímo nátlakem vlády v letech padesátých ve větších městech, jakožto ústavů obecních. Zajímavo pří tom jest, pokud jde o historické země našeho státu, že ve městech s obyvatelstvem národnosti německé pokračovalo zřizování spořitelen původně mnohem rychleji než v městech s obyvatelstvem českým. Lze to vysvětliti jednak průmyslovým rázem oněch německých měst, ale i důvody politickými. Pronikavý vliv státní správy na s-y regulativem požadovaný budil v tehdejších dobách národního útisku nedůvěru k instituci spořitelen v kruzích českých a proto zde dávána přednost jinému druhu t. zv. lidového peněžnictví, t. j. svépomocným společenstvům úvěrním, čili t. zv. záložnám, které co do odvislosti od. státní správy byly mnohem samostatnějšími. Kdežto v krajinách českých již od let padesátých a šedesátých vznikala hustá síť občanských záložen, dělo se zakládání českých spořitelen jen dosti zvolna a byla česká města v tom směru německými předstižena. Tak do r. 1870 v Čechách připadalo ze všech vkladů 61-2% na Spořitelnu Českou, na německé spořitelny 31-2%, na české 7-6%, ale r. 1900 na Spořitelnu Českou 21-9%, na německé spořitelny již jen 46-5%, na české 31-6%. V městech s převážně německým obyvatelstvem založeny byly spořitelny r. 1854 v Chebu a Liberci, r. 1856 v Budějovicích, r. 1858 v Litoměřicích a Teplicích, r. 1859 v Jáchymově a Mostu, r. 1860 ve Vrchlabí, Chomutově, Děčíně a Trutnově. V českých městech založeny byly v Čechách první s-y r. 1857 v Plzni, r. 1860 v Ml. Boleslavi, r. 1861 v Příbrami, Kutné Hoře a Jičíně, r. 1862 v Chrudimi, Něm. Brodě, Táboře, Domažlicích, Klatovech, Jindř. Hradci, r. 1863 v Rakovníku, Lounech, Mělníku, N. Bydžově, Říčanech, r. 1864 v Hradci Král., Litomyšli, Pelhřimově, Poličce, r. 1869 v Písku, r. 1870 ve Vodňanech, r. 1872 v Jaroměři, r. 1873 ve Vlašimi, r. 1874 v Rokycanech, r. 1875 v Praze (Městská spořitelna pražská). V letech 1851 až 1860 založeny byly v Čechách s-y české 2, německých 11, v letech 1861 až 1870 českých 21, německých 18, v letech 1871 až 1880 českých 6, německých 26, v letech 1881 až 1890 českých 21, německých 23. Také na Moravě zakládány byly s-y dříve v městech tehdy většinou německých. Tak r. 1852 v Brně, 1856 ve Znojmě, 1859 v Jihlavě, 1860 v Šternberku a Svitavě, 1862 v Mikulově, 1864 v Olomouci. V českých městech na Moravě vznikly městské s-y r. 1863 v Třebíči, r. 1867 v Kroměříži, r. 1870 ve Vyškově (kontribučenská), Uh. Hradišti, Litovli, r. 1871 v Slavkově, r. 1872 v Jemnici, Vel. Meziříčí, r. 1873 v Lošticích, r. 1874 v Prostějově, r. 1875 v Mor. Budějovicích, Tišnově a Dačicích. Do r. 1890 bylo celkem českých městských spořitelen v Čechách 50 a na Moravě 24, do r. 1900 v Čechách 88 a na Moravě 32. Ve Slezsku zřízena byla s. r. 1858 v Opavě, r. 1859 v Bílsku a Těšíně. První česká městská s. ve Slezsku založena v Polské Ostravě teprve r. 1898. Po r. 1900 pokračovalo zakládání spořitelen v českých městech rychleji, takže se objevila potřeba jich ústřední organisace. Tato vstoupila v život po konaném sjezdu českých spořitelen v Praze r. 1900 ve formě ,,Svazu českých spořitelen”, jenž se ustavil r. 1901 za účasti 42 spořitelen a jehož účelem bylo provádění revisí všech spořitelen, které byly členy Svazu, založení odborného časopisu, jenž nazván ,,Spořitelním Obzorem” a hájením zájmů českých spořitelen. Svaz vypracoval jednací řád pro s-y a zavedl r. 1903 revisi povinnou. Svaz tento měl ovšem tehdy jen soukromoprávní ráz a teprve nahoře uvedeným zákonem č. 302/1920 Sb. proměněn byl na veřejnoprávní korporaci, která zahrnuje nyní nejen s-y české, nýbrž všechny s-y v celém státě. Německé s-y před převratem byly členy říšského svazu německých spořitelen v Rakousku. Vedle veřejnoprávního Svazu zřídily si pak české s-y soukromý ,,Spolek čsl. spořitelen” přezvaný r. 1934 ,, Jednotou čsl. s-en”. R. 1903 založeno bylo též hospodářské ústředí českých spořitelen ve formě akciové ,,Ústřední banky českých spořitelen”, jejíž akciový kapitál se měl původně nalézati jen v majetku českých spořitelen a jež záhy rozšířila svou působnost’ a své styky i na jiné slovanské země v hranicích tehdejšího Rakousko-Uherska. Německé s-y měly svou vlastní ústřední banku německých spořitelen v Praze, která přetrvala i po obnovení samostatného čsl. státu. Docela odlišný byl vývoj spořitelnictví na Slovensku. Zde, dokud Slovensko patřilo k Uhrám, byly s-y akciovými výdělečnými podniky, které po vydání zák. č. 302/1920 Sb. do jednoho roku musily své pojmenování změniti. Nové městské s-y byly zde založeny r. 1920 v Uh. Skalici, 1922 v Sv. Martině, 1923 v Bratislavě, 1925 v Trenčíně a Trnavě, 1926 v Nitře a později i jinde. Mimo to zřizovány zde byly četné pobočné ústavy spořitelen ze zemí historických.
Také na Hlučínsku zřízeny byly dvě s-y. Naproti tomu vyskytují se v posledních letech opět splynutí některých menších spořitelen s většími. Také se uplatňují mezinárodní styky spořitelen. Tak byl konán r. 1924 první mezinárodní sjezd spořitelen v Miláně a sjezdy takové se v příštích letech opakovaly. Také s-y zemí slovanských mají občasné sjezdy.
IV. Statistika spořitelen. Zprávy státního úřadu statistického roč. XIII, č. 172, uvádějí tato data o s-ách v čsl. republice koncem r. 1931:
Země Počet spořitelen Vklady na knížky Reservní fondy suma v 1000 Kč Úhrn zápůjček suma v 1000 Kč Z toho počet knížek suma v 1000 Kč hypot. suma v 1000 Kč komun. suma v 1000 Kč
Čechy 242 3028188 15334027 962841 9391798 5874228 2437047
Morava a Slezsko . 115 985725 4192,621 181,639 2975334 1621019 904115
Slovensko ... . 9 78949 272872 6475 218343 136694 30,629
úhrnem 366 4,092862 19799520 1150955 12585475 7631941 3371791
Z toho spořitelny dle zák. č. 302/1920:
československé . . 201 2621561 12493381 808282 7884652 4725215 2063906
německé 160 1248241 6017717 203211 4033478 2500263 1148055
smíšené 3 10510 41301 1155 27766 21421 3447
celkem . . . 364 3880312 18552399 1012648 11945896 7246899 3215408
mimo zák. č. 312/1920 2 212550 1247121 138307 639579 385042 156383 Koncem r. 1934 bylo dle zpráv státního úřadu statistického r. XVI. č. 128.
Země Počet spořitelen Vklady na knížky Reservní fondy v 1000 Kč Úhrn zápůjček v 1000 Kč Z toho počet suma v 1000 Kč dlouhodobých v 1000 Kč krátkodobých v 1000 Kč Čechy 238 3054151 14174200 1129100 9648200 8510400 1137800 Morava a Slezsko . 114 1051394 3911800 237300 2975700 2416700 559000
Slovensko .... 10 104763 365800 12200 300400 205300 95100
Úhrnem . . . 362 4210308 18451800 1378,600 12924300 11132400 1791900
Vývoj spořitelen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech od r. 1912 do r. 1931 vykazuje tyto číslice:
Vklady Reservní
Rok spořitelen počet účtů summa v 1000 Kč fondy v 1000 Kč 1912 . . 364 1884618 27121031 1729442
1920 . . 369 2574338 5885759 237764
1931 . . 357 4038076 21395813 1144480
1934 . . 362 4210308 18451800 1378600
Co do počtu vkladů a průměrné výše jednoho vkladu vykazovaly dle Rauchberga před válkou jednotlivé státy evropské (včetně s vklady poštovních spořitelen):
V roce Počet vkladů v 1000 Kč Průměr jednoho vkladu v korunách (předválečných) Výše vkladů v korunách (předválečných) v mil. Na 1 obyvatele připadalo korun (předválečných)
Rakousko .... 1903 5159 882 4548 169
Uhry .... 1902 1326 1141 1513 78
Německo .... 1902 16002 758 12124 232
Belgie .... 1902 1990 354 705 105
Dánsko .... 1902 1255 773 1902 393
Anglie .... 1903 11093 430 4771 112
Francie .... 1902 11298 370 4180 107
Itálie .... 1903 6740 353 2379 71
Nizozemsko .... 1902 1335 276 368 69
Švédsko .... 1902 1859 391 727 134
Norsko . . . . 1902 719 615 442 197
Rusko .... 1902 4357 535 1513 16
V. Stanovisko kritické. Nelze popírati, že s-y mezi úvěrními podniky zaujímají důležité postavení a že zvláště u nás působnost jich jest prospěšná. O oblíbenosti spořitelen svědčí, že koncem r. 1932 dle zpráv státního statistického úřadu č. 45, r. 1933 bylo v historických zemích uloženo celkem na knížky u spořitelen 19606-7, u záložen 17967-4, u bank 10271-8, u okr. hosp. záložen 4166-6 milionů Kč. Od jiných peněžních ústavů prospěšně se liší s-y svou bezvýdělečnou tendencí, neboť zisku svého mají používati jen k sesílení svých reservních fondů a k účelům všeobecně užitečným za kontroly úřadů dozorčích, nikoliv tedy ve prospěch soukromých interesentů. Někdy ovšem této zásady v praksi nebylo plně šetřeno, zejména v tom směru, že s-y obcemi založené a obecními volenými orgány spravované, věnovaly své zisky přímo k účelům finančního hospodářství obecního, čehož ovšem mohou se snadno vyvarovati, podporují-li svými zisky účely humánní, třeba se správou obecní související. Tato bezvýdělečná tendence umožňuje s-ám stanoviti co možno malé rozpjetí mezi úroky z vkladů a z půjček, což jest v zájmu jak vkladatelů, jichž úspornost se tím povzbuzuje, tak i dlužníků, jimž se opatřuje levnější úvěr. Jiná výhoda spořitelen jest bezpečnost vkladů u nich uložených, zaručená dostatečnými reservními fondy, ale i přísnými zákonnými předpisy o aktivních obchodech spořitelen a dozorem úředním, kterému podléhají. Proto úpadky spořitelen jsou zjevem velice řídkým a nesnáze u některých z nich vyskytly se u nás hlavně jen v důsledku úpisu válečných výpůjček.
Ovšem dosti strohá úprava činnosti spořitelen má na druhé straně za následek opět značné obmezení jich působnosti naproti jiným podnikům úvěrním. Námitky s jistých stran s-ám činěné, že při volném přijímání vkladů co do jich výše stávají se podniky kapitalistickými, nelišícími se od bank, nejsou oprávněny, neboť právě s-ám nejsou dovoleny obchody spojené s větším risikem. Vážnější jest výtka, že obecní s-y mohou obcházeti zákaz neposkytování zápůjček komunálních vlastní obci, která za vklady a závazky jich ručí, tím způsobem, že učiní přiměřený vklad u s-y jiné, která pak tohoto vkladu použije k výpůjčce dotyčné obci. Ovšem ručení obcí za s-y obecní se ukázalo v praksi dosti ilusorním a byla-li již nutná sanace nějaké s-y, musila býti zpravidla podniknuta jiným způsobem. Jinak s-y skutečně věnovaly úctyhodné sumy ve prospěch účelů dobročinných a mnohé humánní instituce bez účasti jich nebyly by uskutečněny. Také pro nemajetné vrstvy vykonaly s-y mnoho svými prémiovými vklady pro čeleď, živnostníky, dělníky, osoby přestárlé, děti a j. Po válce zasloužily se s-y též velmi o podporu ruchu stavebního. K účelu tomu poskytly u nás s-y přes 4% miliardy Kč zápůjček a bylo za to pořízeno přes 60000 domů a 160000 bytů. Vůbec s-y vedle hypotečních bank jsou hlavním pramenem dlouhodobého úvěru pozemkového. Kdežto koncem r. 1910 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku činily hypoteční zápůjčky zemských hypotečních ústavů celkem 522671000 Kč, byl stav zápůjček těch u spořitelen 1507640000 Kč, tedy skoro třikrát tolik. Také při umísťování výpůjček státních a pro úvěr státní vůbec jsou s-y důležitým činitelem. V poměru k jiným ústavům lidového peněžnictví, zejména záložnám, netřeba obávati se vzájemné jich soutěže, nýbrž naopak lze docíliti účelné dělby působnosti. Proto jest si přáti, aby síť spořitelen byla doplněna i tam, kde dosud vykazuje mezery, na základě dnešní osvědčené jich organisace a aby instituce spořitelen těšila se i přízni zákonodárství v oboru daňovém i jiném.
Literatura.
Prévost: „Manuel des caisses d’épargne“, 1832; Vidal: „Des caisses ďépargne“, 1844; Pratt: „The Saving banks“, 1846; Trama: „La cassa di risparmio in Italia“, 1875; Bérard-Varagnac: „Les caisses ďépargne de la Suisse“, 1833; Tawnsend: „Les caises ďépargne aux États Unis“, 1885; Hermann: „Über Sparanstalten“, 1835; Schmidt und Brämer: „Das Sparkassenwesen in Deutschland“, 1864; Malchus: „Die Sparkassen Europas“, 1838; Seidel: „Das Sparkassenwesen Deutschlands“, 1896; Knebel: „Das Sparkassenwesen in Preußen“, 1907; Ehrenberger: „Osterreichs Sparkassen“, 1873; Hahn: „Handbuch der preußischen Sparkassengesetzgebung“, 1922; Ohler: „Organisation und Gesetzgebung der Sparkassen in Osterreich“, 1924; Schachner: „Das bayerische Sparkassenwesen”, 1900; Meisel: „Die Entwicklung der osterreichischen Sparkassen seit 1848“, 1908; Rauchberg: „Die deutschen Sparkassen in Bohmen”, 1906; Slavík: „Spořitelnictví a jeho snahy opravné”, 1908; Klier: „České spořitelnictví”, 1908;. Spořitelní Obzor, orgán Svazu čsl. spořitelen ročník 1. až 35. Zprávy státního úřadu statistického r. 1922 č. 42, r. 1923 č. 22, 61, r. 1924 č. 59, 60, r. 1925 č. 20, 21, r. 1926 č. 36, 37, r. 1927 č. 6, 7, r. 1928 č. 9, 10, r. 1928 č. 158, 159, r. 1929 č. 162, 163, r. 1930 č. 165, 166, r. 1931 č. 198, 199, r. 1932 č. 172, r. 1933 č. 219, 220, r. 1934 č. 194, r. 1935 č. 128.
C. Horáček st.

1. Předválečná valuta.
2. Předválečná valuta.