NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 7886
.
Školství. — Řízení před nss-em: 1. O zjišťování národnostní příslušnosti školních dítek ve Slezsku. — 2. Je výrok školského úřadu, kterým se vydržovateli soukromé školy nařizuje, aby určité děti ze své školy odstranil, jinak že bude zakročeno podle § 11, odst. 3 zák. č. 189/19, »rozhodnutím« ve smyslů § 2 zák. o ss?
(Nález ze dne 18. dubna 1929 č. 7502.)
Prejudikatura: Boh. A. 7277/28.
Věc: Spolek »Deutscher Kulturverband« v Praze (adv. Dr. Ludv. Krieg z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o návštěvu soukromé školy v P. dětmi jiné než německé národnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká Josefa T. zrušuje se pro vady řízení; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ošv ve Fryštátě sdělil stěžujícímu si spolku výměrem ze 17. září 1926, že podle § 2 stanov spolku může se jeho činnost vztahovati pouze na příslušníky národnosti německé; není tedy spolek oprávněn přijímati do svých škol příslušníky jiné než německé národnosti. Ježto však podle výn. zšr-y slezské z 10. září 1926 bylo oznámeno, že soukr. něm. školu obecnou v P. navštěvují také slovanské děti a to ...,dává se správě školy a vydržovateli školy výstraha, že bude min-u škol. podán návrh na zakročení podle § 11 odst. 3 zák. č. 189/19, jestliže děti ty okamžitě nevypíše ze svých katalogů a nevyloučí z docházky.
Stěžující si spolek podal proti výměru tomu odvolání, které zšr slezská výnosem z 31. ledna 1927 zamítla z důvodu, že spolek jest ve smyslu svých stanov oprávněn přijímati do svých soukr. škol pouze děti národnosti německé, kdežto národnost dětí výše označených byla úředně zjištěna jako česká, na čemž nic nemění okolnost, že rodičové dětí vůči spolku jakožto vydržovateli školy prohlásili, že jsou oni případně jejich děti národnosti německé, neboť takovéto prohlášení má pouze ráz soukromý, kdežto cestou úřední byl zjištěn opak.
Další odvolání stěžujícího si spolku zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí zšr-y.
1. Uvažuje o stížnosti musil si nss nejprve zodpověděti, zda nař. výnos má povahu rozhodnutí nebo opatření ve smyslu § 2 zák. o ss.
V tom směru vyslovil sice nss v nál. Boh. A. 7277/28, že takovýmto rozhodn. ve smyslu § 2 zák. o ss není výrok min. škol., kterým se vydržovateli soukromé školy toliko hrozí zakročením podle § 11 odst. 3 zák. č. 189/19, ponechá-li ve své souk. škole děti jiné národnosti.
V daném případě bylo stěžujícímu si spolku výměrem ošv-u ve Fryštátě ze 17. září 1926 sice také jenom pohroženo, že »bude min-u podán návrh na zakročení podle § 11 odst. 3 zák. č. 189/19, jestliže určité — ve výměru vyjmenované — děti okamžitě nevypíše ze svých katalogů a nevyloučí z docházky.« Onen výměr tedy taky ještě nebyl rozhodnutím nebo opatřením podle § 11/3 zák. č. 189/19 a neměl tedy onen výměr povahu »rozhodnutí« podle § 2 zák. o ss s hlediska § 11 zák. č. 189/19. Avšak výstraha byla dána, resp. zakročením podle § 11 zák. č. 189/19 bylo pohroženo, »jestliže spolek určité děti neškrtne okamžitě ze svých katalogů a nevyloučí je z docházky do soukr. školy v P.« V této připomínce nutno však spatřovati přímé nařízení spolku udělené, aby určité děti ze své soukr. školy odstranil; tak chápal taky stěžující si spolek obsah onoho výměru, když proti němu podal rekurs ze 7. října 1926, v němž tvrdil, že ony děti jsou národnosti německé; stejně chápaly obsah onoho výměru také nadřízené úkody školské (zšr a min. škol.), když odvolání spolku z meritorních důvodů zamítly.
Nebylo tedy sice školskými úřady »rozhodováno« o opatření podle § 11 odst. 3 zák. č. 189/19, bylo však rozhodováno o tom, že stěžující si spolek jest povinen určité děti odstraniti z něm. soukr. školy v P. Po té stránce — zda spolek je nebo není povinen uvedené děti ze své soukr. školy odstraniti — má tedy rozhodnutí škol. úřadů a také nař. rozhodnutí povahu rozhodnutí podle § 2 zák. o ss a jest stížnost s hlediska § 2, resp. 5 cit. zák. přípustná.
2. Stížnost vytýká, že spolek nikdy nepřijímal do svých škol děti národnosti jiné než německé, dále že děti, o které jde, jsou národnosti německé, že řízení, o které úřad svoje tvrzení o české národnosti oněch dětí opírá, bylo provedeno bez účasti spolku, způsobem vadným a že řízení to vůbec nebylo způsobilým, aby jím národnost dětí byla zjištěna.
Po této stránce uvážil nss takto:
Pokud jde o výtku stížnosti, že konané šetření o národnosti dětí je vadné již proto, poněvadž se dělo bez účasti stěžujícího si spolku, dále že řízení je vadné, poněvadž úřady svoje tvrzení o úředním zjištění české národnosti dětí nijak blíže neodůvodnily, nemohl nss podle § 5 a 6 svého zákona námitkami těmito se zabývati, poněvadž nebyly stěžujícím si spolkem vzneseny v jeho rekursu ministerském, ač spolek ke vznesení námitek takových měl vzhledem ke znění rozhodnutí zšr-y z 31. ledna 1927 příležitost. Ostatně zmiňuje se stěžující si spolek ve stížnosti sám, a zmínil se již v rekursu o výslechu rodičů a o zkoušce dětí, konané dne 17. června 1926 na obecním úřadě v P., takže je patrno, že řízení ono ze 17. června 1926 jakož i výsledky jeho jsou spolku známy; jiné šetření pak než ono ze 17. června 1926 nebylo ve věci konáno.
Je tedy na sporu jenom otázka, zda děti, o které jde, jsou národnosti české — jak tvrdí žal. úřad — anebo národnosti německé, jak tvrdí stížnost.
Otázku, jaké je kdo národnosti, lze pro nedostatek právních norem, které by určovaly právní pojem národnostní příslušnosti, s hlediska řízení před nss posuzovati jenom jako otázku skutkovou, takže nss může závěr učiněný žal. úřadem po této stránce přezkoumati jenom s hlediska § 6 odst. 2 zák. o ss.
Jelikož pak námitky vadnosti řízení, stížností vznášené, nemohou podle toho, co bylo právě shora řečeno, tvořiti předmět posuzování nss-u, zbývá pro nss jenom zkoumati, zda závěr úřadu o české národnosti dětí, o které jde, neodporuje spisům, resp. je podle výsledku konaného šetření a podle zásad logického myšlení možným.
Výsledky šetření poskytovaly sice dostatečný podklad pro závěr úřadu o české národnosti dětí Marie K. a Agáty R., takže stran těchto dětí je nss podle § 6 odst. 1 zák. o ss na závěr úřadu o české národnosti dětí těch vázán, avšak není tomu tak u Josefa T., resp. u jeho syna Josefa T.

Citace:

č. 6901. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 500-502.