Č. 8247.

Školství. — Policejní právo trestní: O zákazu užívati cizozemského titulu doktorského a o nostrifikaci takovéhoto titulu.
(Nález ze dne 23. listopadu 1929 č. 20 880.)
Věc: Heřman L. v J. proti ministerstvu vnitra o neoprávněné užívání titulu doktora.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v L. z 15. října 1924 byl st-l uznán vinným přestupkem min. nař. ze 6. června 1850 č. 240 ř. z., jehož se dopustil tím, že veřejně užívá doktorské hodnosti nabyté na cizozemské universitě, aniž si vymohl nostrifikace ve smyslu cit. nař., což jest prokázáno st-lovým doznáním a svědky. Pro přestupek ten byl st-l podle cís. nař. ze 30. září 1857 č. 198 ř. z. odsouzen k pokutě 100 Kč, v případě nedobytnosti do vězení na 10 dní.
Zsp v Praze rozhodnutím z 25. května 1925 odvolání st-lovu nevyhověla, poněvadž skutková povaha přestupku jemu za vinu kladeného jest zjištěna seznáním stráže a vlastním doznáním st-lovým, z něhož zejména vychází na jevo, že st-l užívá u vchodu do svého domu, tedy veřejně na tabulce titulu doktora věd obchodních, jehož dle svého tvrzení získal na universitě v Los Angelos v Kalifornii. Odvolatel sám vícekráte prohlásil, že tento titul nebyl nostrifikován a že ani by nostrifikován býti nemohl, ježto titul tento není v čsl. republice zaveden. Názor ten jest správný. Dle § 1 shora cit. min. nař. může však tuzemec, dosáhnuvší na cizozemské universitě titulu doktorského, nabýti práv, jaká dává hodnost doktorská od tuzemské university propůjčená, jen po provedené nostrifikaci; nostrifikovány mohou však býti jen doktoráty téhož druhu. Užívání titulu doktorského jest nesporně právem s hodností doktorskou spojeným. St-l užíval neprávem veřejně titulu doktorského, jenž nebyl, ani nemohl býti nostrifikován.
Další st-lovo odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zsp-é, při čemž min. vzhledem k vývodům odvolacím podotklo, že dle zásad plynoucích z výnosu býv. min. vyuč. ze 3. května 1859 musí cizozemský doktorský diplom, aby se stal platným v tuzemsku, býti nostrifikován za předpokladů, stanovených nařízením téhož min. ze dne 6. června 1850 č. 240 ř. z., z čehož dále vyplývá, že užívání jakéhokoliv cizozemského doktorského titulu tuzemcem bez předchozí nostrifikace jest nepřípustno.
O stížnosti uvážil nss takto: — — —
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, poněvadž a) se cís. nař. č. 240/1850 ř. z. na titul doktora věd obchodních vůbec nevztahuje, b) titul ten nelze vůbec na tuzemské universitě dáti nostrifikovati a c) nostrifikace cizozemského titulu doktorského je vůbec nutná jen tehdy, chce-li držitel cizozemského doktorského titulu míti stejné postavení, jaké jest spojeno s doktorskou hodností, udělenou tuzemskou universitou, čehož u st-le není. — Námitky tyto nejsou důvodné.
Podle dekretu dvorské komise studijní z 9. prosince 1819 sb. pol. zák. sv. 47 č. 163 str. 445 bylo rozhodnutím vladaře — tedy se zřetelem na absolutistickou tehdejší formu vládní s mocí zákona — nařízeno, že »žádnému poddanému nemá býti dovoleno přijmouti doktorský diplom cizí university«. Tento předpis, který se podle svého znění vztahuje na nabytí cizozemských doktorských diplomů vůbec, ať obyčejných ať čestných, a který se v důsledku zák. č. 11/18 stal součástí právního řádu čsl., aniž byl odstraněn zákonem č. 61/18, zakazuje tudíž tuzemcům zcela všeobecně nabytí cizozemského diplomu doktorského a tudíž také užívání doktorského titulu, kterého bylo nabyto na cizozemské universitě. Zákaz tento je také plně v souhlasu se zásadou plynoucí z pojmu suverenity státu, že totiž stát uznává a připouští na svém území — pokud jinak není výslovně předepsáno anebo zvyklostí zejména s ohledem na případnou reciprocitu zavedeno — jen tituly a hodnosti, které propůjčil nebo uznal stát sám, anebo které byly propůjčeny nebo uznány činiteli jinými, státem k tomu zmocněnými (srov. též výn. rak. min. ze 16. srpna 1894, č. 10 310, Beck-Kelle, Universitátsgesezte č. 508). Výjimky z tohoto zákazu byly mimo jiné stanoveny výnosem min. vyuč. ze 6. června 1850 č. 240 ř. z., který upravil t. zv. nostrifikaci cizozemských diplomů doktorských.
Nss neměl příčiny zkoumati, zda předpisy tohoto min. výnosu se vztahují skutečně jen — jak stížnost tvrdí — na doktoráty, v něm výslovně uvedené (theologie, práv, lékařství a filosofie) anebo zda předpisy min. výnosu onoho, který ovšem jedná výslovně jen o doktorátech v době jeho vydání zavedených, nutno nyní aplikovati také na doktoráty později zavedené (doktorát věd technických, věd montanistických, věd přírodních); neboť i kdyby bylo pravda, že se nostrifikační předpisy onoho min. výnosu na americký doktorát věd obchodních nevztahují, anebo že doktorát věd obchodních nelze v tuzemsku vůbec nostrifikovati, plynulo by z toho jedině, že st-l nemůže vůbec dosáhnouti nostrifikace svého amerického doktorátu, aniž tím ovšem st-lův doktorát je vyňat ze všeobecného zákazu shora uvedeného dekretu z roku 1819. Jsou proto bezdůvodny námitky uvedené shora sub a) a b).
Stejně bezdůvodnou je však také námitka ad c).
Jak již uvedeno, zakazuje cit. dekret z roku 1819 vůbec přijetí cizozemského doktorátu; nostrifikace pak podle úvodního odstavce min. výn. ze 6. června 1850 č. 240 ř. z. je zavedena a je jí třeba k tomu, aby »držitel cizozemského doktorátu dosáhl onoho akademického oprávnění, které přísluší doktorům university tuzemské«. K těmto oprávněním náleží také právo užívati doktorského titulu (srovn. též předpisy jednotlivých rigorosních řádů, dále § 26 lit. b) trest. zák. a § 1 odst. 1 věta 2. zák. č. 61/18). Nelze proto uznati, že by st-l na základě pouhého nabytí cizozemského titulu doktora věd obchodních byl oprávněn užívati titulu toho také v tuzemsku.

Citace:

č. 8247. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 418-420.