Čís. 9071.

I v případě postihu podle § 47 směn. zák. jest dlužník v důsledku potvrzeného vyrovnání osvobozen od postihu spoludlužníka.
Vyrovnací dlužník není povinen ať přímo ať postihem platiti na dluh více než kvótu, pokud ovšem vyrovnání nebylo neplatným nebo neúčinným.
(Rozh. ze dne 27. června 1929, Rv I 961/29.)
Žalobce se zaručil bance za žalovaného a akceptoval za tím účelem směnky zajišťující úvěr žalovaného. Zbytek úvěru 17000 Kč zažalovala banka proti žalobci i žalovanému, žalobce byl ve všech třech stolicích odsouzen k zaplacení 17000 Kč, jež bance též zaplatil. Na to vymohl si žalobce proti žalovanému jako přijateli směnky směnečný platební příkaz na 17000 Kč. Žalovaný namítl najmě, že se vyrovnal se svými věřiteli na 30% a že měl býti proto jeho podpis na směnce vyškrtnut. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl.
Důvody:
Opodstatněna jest výtka nesprávného právního posouzení co do námitky, že se žalovaný se svými věřiteli vyrovnal na 30% a že proto jeho podpis na směnce měl býti vyškrtnut, že tuto námitku může vznésti proti každému směnečnému věřiteli, ani všichni jsou povinni ke škrtnutí jeho podpisu na směnce. Podle § 53 druhý odstavec vyr. ř. jest dlužník v důsledku potvrzeného vyrovnání osvobozen proti rukojmím a jiným osobám oprávněným k postihu. Takovou osobou jest i spoludlužník, třeba směnečný, a třebaže se postih uplatňuje směnečně podle § 47 sm. zák. Prvý soud námitku zániku postižního nároku vyrovnáním vyvrací tím, že žalobce přihlásil k vyrovnání žalovaného jen pohledávku 150000 Kč, nikoli též dalších 70000 Kč, jichž se týče směnka žalobní, a že žalobce byl odsouzen, by na ni zaplatil 17000 Kč, dávno po vyrovnání. Výtku, že prvý soud nepřihlédl k tomu, že následkem vyrovnání žalovaného měl býti směnečný podpis žalovaného škrtnut a že směnečný jeho závazek zanikl vyrovnáním, nevyvrátil odvolací soud tím, že žalovaný není žalován bankou, nýbrž postihem žalobce a že proto může býti žalován směnečně. Ovšem závazek vyrovnacího dlužníka nezaniká zplna a konečně již potvrzením vyrovnání, nýbrž teprve řádným zaplacením vyrovnací kvóty, splněním vyrovnání. Co je nad kvotou vyrovnací, nemůže věřitel požadovati (§ 53 vyr. ř.) leda že by vyrovnání bylo neplatné nebo že by nastala jeho zmatečnost (§§ 57 a 47 vyr. ř.) nebo jeho bezúčinnost (§ 58 vyr. ř.), a to ani postihem (§§ 17, 53 vyr. ř.). Žalovaný namítl ve směnečných námitkách, že se vyrovnal, a tvrdil, že kvótu zaplatil. Žalobce zaplacení popřel. Podle § 17 vyr. ř. mohl žalobce přihlásiti k vyrovnání částky již zaplacené následkem svého ručení a bylo mu vyhraženo přihlásiti nároky z platů, které by ho v budoucnu mohly postihnout!, ale jen pro případ, že věřitelka, banka, neuplatní pohledávku ve vyrovnacím řízení. Žalobce mohl také po zahájení řízení vykoupiti pohledávku banky jako věřitelky nebo od jejího nástupce oprávněného k postihu a tím si zajistiti právo na kvótu. V žádném případě nebyl však vyrovnací dlužník povinen, ať přímo ať postihem platiti na dluh více než kvótu, pokud ovšem vyrovnání nebylo neplatným nebo bezúčinným (Bartsch-Pollak, Komentář § 17 konk. ř. pozn. 7 a § 17 vyr. ř. pozn. 17, 21, 22, Lehmann, Komentář k § 17 vyr. ř. a § 17 konk. ř. sub 2. posl. odst.). Nezaplatil-li žalovaný řádně vyrovnací kvótu, oživla celá směnečná pohledávka. Ale nižší soudy nevzaly na přetřes sporný případ s tohoto hlediska a nezjistily skutkové okolnosti pro jeho posouzení, zejména, zda žalovaný zaplatil vyrovnací kvótu na směnečný dluh, o nějž se žaluje, zda nenastala zmatečnost vyrovnání pro jeho nesplnění a zda po případě žalobce sám kvótu na dluh ze směnky žalobní zaplatil za dlužníka a zda mu z toho důvodu nepřísluší postihem nárok aspoň na kvótu (§ 17 vyr. ř., čl. 49 a 51 sm. ř. a §§ 45 a 47 sm. zák.). Proto bylo rozsudky nižších soudů podle §§ 496 čís. 3 a 513 c. ř. s. zrušiti a naříditi, jak se stalo.

Citace:

č. 9071. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 31-32.