Čís. 1041.


Rozsudek jest vždy prohlásiti ve veřejném roku. Do rozsudku, jenž nebyl takto prohlášen, nelze podati odvolání. Stalo-li se přece tak, jest řízení, jež bylo o něm zavedeno, zmatečným.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1922, Kr II 645/22.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti vznesené generální prokuraturou na záštitu zákona právem: Postupem okresního soudu v Uh. Hradišti, jímž byl rozsudek ze dne 12. listopadu 1921, doručen stranám písemně, aniž byl veřejně prohlášen, porušen byl zákon v ustanovení § 231, 268, 458 tr. ř. a rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Uh. Hradišti ze dne 4. května 1922, porušen, byl zákon v ustanovení § 466 tr. ř. Tento rozsudek se zrušuje a okresnímu soudu v Uherském Hradišti se ukládá, by po zákonu dále jednal.
Důvody:
V trestní věci proti Lambertu J—ovi a spol. pro přestupek proti bezpečnosti cti konalo se u okresního soudu v Uh. Hradišti poslední hlavní přelíčení dne 12. listopadu 1921 a po skončení průvodního řízení prohlásil soudce, že rozsudek bude vynesen později, nebo-li, jak je protokolováno: »že se vzhledem k důležitosti, případu vyhražuje rozsudek písemnému vyhotovení.« Po té však již soudce veřejného sezení ku prohlášení rozsudku nenařídil, nýbrž písemný rozsudek doručil státnímu zastupitelství dne 9. ledna 1922 a obžalovaným dne 10. ledna 1922. Proti tomuto rozsudku provedlo státní zastupitelství dne 10. ledna 1922 odvolání a navrhlo v prvé řadě zrušení rozsudku toho jako zmatečného, a odkázání věci ku projednáni jinému soudci. Soud odvolací rozsudkem ze dne 4. května 1922 tomuto dovolání vyhověl, napadený rozsudek zrušil a přikázal věc okresnímu soudu v Napajedlích ku novému projednání a rozhodnutí v podstatě z toho důvodu, že veřejnost hlavního přelíčení dle ustanovení § 228 tr. ř. a veřejné vyhlášení rozsudku dle § 231 tr. ř. nebyly zachovány. Uvedený postup okresního soudu, jenž rozsudku neprohlásil při veřejném roku, nýbrž stranám jej doručil jen písemně, porušuje zákon v ustanovení §§ 231, 268, 458 tr. ř., dle nichž pro každý trestný rozsudek jest nezbytnou podmínkou, by především byl veřejně prohlášen. Řízení bylo tedy u okresního soudu v Uherském Hradišti neúplné, ježto se mu nedostává zákonného zakončení veřejným prohlášením rozsudku. Leč také rozsudek odvolacího soudu, jenž zrušil rozsudek prvé stolice, neodpovídá zákonu, neboť právní prostředek odvolání proti rozsudku okresního soudu předpokládá dle § 458, 463 tr. ř. řádně prohlášený rozsudek, jehož tu však vůbec nebylo a proto jest veškeré řízení od vydání písemného rozsudku až do nařízení odvolacího roku a vyhlášení rozsudku odvolacího soudu zmatečným, neboť dle § 466 tr. ř. lze podati odvolání pouze proti prohlášenému rozsudku, nikoliv tedy proti rozsudku, jenž bez prohlášení byl stranám jen písemně doručen.
Citace:
č. 1041. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 575-576.