Č. 8117.

Zaměstnanci veřejní. — školství (Slovensko): 1. O platových a pensijních nárocích vůči čsl. republice, které příslušejí profesorům právnické fakulty býv. uher. university Alžbětiny v Bratislavě. — 2. K výkladu ustanovení § 12 zák. čl. 65:1912 o tom, že státní úředník jsa pensionován nemůže býti zproštěn služebního svazku, dokud pense nebyla ustanovena a úředník o tom nebyl zpraven.
(Nález ze dne 18. září 1929 č. 16828.)
Věc: Dr. Vojtěch T. v B. proti ministerstvu školství a národní osvěty (vrch. min. kom. Dr. Václ. Plocek) o výměru odpočivných požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l nastoupil v prosinci 1901 službu jako praktikant při státní policii v B. V únoru 1907 byl p-ským biskupem jmenován mimořádným profesorem na právnickém lyceu v P., na kterémžto ústavě se v roce 1912 stal profesorem řádným. Rozhodnutím panovníka z 26. srpna 1914 byl jmenován řádným profesorem filosofie práva a práva mezinárodního na právnické fakultě Alžbětiny university v Prešpurce. Výnosem ze 4. listopadu 1925 nevyhovělo min. škol. st-lově žádosti z 5. července 1921, aby byl jmenován profesorem právnické fakulty university Komenského v Bratislavě, poněvadž není splněna podmínka § 1 zák. č. 79/19 o návrhu sboru profesorského. Nař. rozhodnutím dalo min. škol. st-le s poukazem na uvedený výnos na základě ustanovení § 7 vl. nař. č. 276/21 a § 12 zák. čl. 65: 1912 dnem 31. července 1921 na trvalý odpočinek. Za podklad výměry jeho zákonité pense, která mu byla přiznána za předpokladu, že jest čsl. st. občanem, byla vzata doba od 14. prosince 1901 do 31. července 1921 a po propočtení této doby podle § 11 cit. zák. doba 22 roků 4 měsíců a 17 dnů. Se zřetelem k tomu bylo mu se souhlasem min. fin. stanoveno odpočivné.
Proti tomuto výnosu jest podána stížnost, o níž nss uvážil:
1. V době převratu byl st-l profesorem Alžbětiny university v Prešpurce, tedy zaměstnancem státu uherského. Poněvadž čsl. stát není právním sukcesorem státu uherského a nenastoupil bez dalšího do služebního poměru založeného mezi státem uherským a jeho zaměstnanci, nezaložila tato vlastnost st-le jako uherského universitního profesora sama o sobě nižádných nároků st-le vůči čsl. státu na požitky ani aktivní ani pensijní. Státním zaměstnancem čsl. mohl se proto st-l státi jenom výslovným aktem státu čsl. a mohly mu nároky požitkové vůči čsl. státu vzniknouti jenom výslovným aktem anebo na základě výslovné normy vydané státem čsl. a v mezích takovéto normy.
Že tomu tak je, zjevno z celého zákonodárství, kterým čsl. stát upravil právní poměry zaměstnanců býv. státu uherského; stačí tu poukázatí zejména na § 2 zák. č. 64/18 — podle něhož »státní. . . zaměstnanci býv. království uherského ponechají se prozatímně ve svých úřadech s dosavadními požitky, složí-li slib poslušnosti čsl. republice a uzná-li zmocněnec vlády, že i jinak jsou se své úkoly, — dále na zák. č. 269/20, a — pokud jde o osoby učitelské — na vl. nař. č. 226/ 23, vydané na základě § 10 zák. č. 269/20, které rovněž ustanovení býv. uherských státních zaměstnanců zaměstnanci státu čsl. ponechávají úvaze čsl. úřadů a jinak dávají býv. zaměstnancům uherského státu jen za určitých, v zák. 269/20, resp. v nař. 226/23 blíže rozvedených podmínek proti čsl. státu nárok na zaopatřovací požitky.
Pokud pak zejména jde o profesory právnické fakulty býv. uherské, university Alžbětiny v Prešpurce, stala se specielní úprava jejich právních poměrů shodně se zásadním nazíráním zákonů č. 64/18 a 269/20 (a vl. nař. 226/23) vl. nařízením z 11. srpna 1921 č. 276 Sb. tím způsobem, že (§ 4/1) »maďarská právnická fakulta v Bratislavě« byla uzavřena »koncem studijního roku 1920/21, t. j. dnem 31. července 1921«, dále že bylo v § 6 ustanoveno, že »profesoři ustanovení a dosud vykonávající službu na maďarské právnické fakultě v Bratislavě . .. . mohou býti jmenováni na některou jinou vysokou školu v republice čsl. pouze podle předpisů zák. č. 79/19«; konečně ustanovil § 7 téhož nařízení, že profesoři, ustanovení a dosud vykonávající službu na zmíněné fakultě, mohou do 60 dnů od účinnosti tohoto nařízení) požádati u min. škol. za převzetí, v kterémžto případě budou dáni min-em; na odpočinek a budou jim poskytnuty zaopatřovací požitky podle ustanovení § 6 zák. č. 269/20. ... Po dobu jednoho roku od uzavření fakulty, t. j. do 31. července 1922, a pokud podrží řádné bydliště na území republiky budou jim ještě vypláceny ony stálé požitky, jež jim byly poskytovány do 31. července 1921 a to i když žádosti zmíněné v odst. 1. nepodají. Případná pense započte se do těchto požitků«. St-l nebyl zvláštním aktem čsl. státu nikdy do státní služby čsl. ustanoven; jeho případné nároky vůči čsl. státu na aktivní, resp. odpočivné požitky lze proto čerpati jedině z uvedených norem, zejména z cit. § 7 vl. nař. 276/21,. Proto nemá st-l proti čsl. státu nároku na to, aby mu doba po 31. červenci 1921, kdy službu ani fakticky nevykonával, byla započtena pro stanovení pensijního procenta a jsou opačné vývody stížnosti nesprávné. St-1 může tudíž proti čsl. republice míti jenom nárok na zaopatřovací požitky »podle ustanovení § 6 zák. č. 269/20«r t. j. »v té míře a potud, pokud by na ně měl nárok podle zákonů uherských, platných dne 28. října 1918«, tedy zejména také podle zák. čl. 65:1912. Podle těchto předpisů byly st-li odpočivné požitky taky přiznány.
2. Stížnost ovšem: tvrdí, že některé předpisy tohoto zák. čl. byly porušeny, avšak činí tak neprávem. Především dovolává se stížnost § 12 cit. zák., podle něhož »aktivní služba končí posledním dnem měsíce, ve kterém úředník byl ze služebního svazku zproštěn« a podle něhož dále »zproštění... nemůže nastati dříve, než až pense . .. byla ustanovena a vyrozumění o tom bylo řádně doručeno«. Z toho dovozuje stížnost, že st-l mohl bytí penzionován až od 31. května 1927 a že mu do té doby patří požitky aktivní.
§ 12 cit. zák. čl. však má na mysli normální případ, kdy aktivní zaměstnanec (uherského) státu odchází na odpočinek a dostane odpočivné od téhož státu. O takový případ však tu nejde; neboť, jak vyloženo již shora, nebyl st-l nikdy aktivním zaměstnancem čsl. a dostává od čsl. státu odpočivné jenom výjimečně na základě positivní normy § 7 vl. nař. 276/21; z uvedeného § 12 cit. zák. čl. by tedy nanejvýše mohlo snad býti dedukováno, že st-l neměl na odpočivné nárok již od 1. srpna 1921, resp. 1922, nýbrž teprve od 1. června 1927, neplyne z toho však, že by ho bylo považovati za aktivního zaměstnance čsl. až do konce května 1927; jestliže tedy st-li byly poskytnuty odpočivné požitky již od 1. srpna 1921, resp. vzhledem k § 7 odst. 3 vl. nař. č. 276/21 od 1. srpna 1922, nemohla jeho práva tím býti dotčena.

Citace:

Č. 8117. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 143-145.