NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8666 —
Č. 8666.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: * I. § 20 odst. 2. zák. č. 221/24 nemá ustanovení, jež by náhradní povinnost zaměstnavatelovu zde stanovenou omezovalo na případ, že onemocnění zaměstnancovo nastalo za trvání zaměstnání nebo v souvislosti s ním. — II. Kdo je zaměstnavatelem podle cit. zák.?
(Nález ze dne 7. června 1930 č. 9391.)
Věc: Josef. Š. š Č. proti župnímu úřadu v Turč. Sv. Martině o náhradu léčebného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro vady řízení.
Důvody: Okr. nemoc. pojišťovna v Trenčíně uznala výměrem ze 14. února 1927 kováře Josefa Š. povinným zaplatiti stravnou podporu od 6. září do 10. října 1926, tedv za 33 dní po 10 Kč 60 h, celkem 349 Kč 80 h a ošetřovací výlohy (lékař a léky) 61 Kč, úhrnem 410 Kč 80 h, kteréžto výlohy vznikly léčením Kateřiny Č. zaměstnané od 1. srpna 1926 u st-le, avšak přihlášené jím opožděně, t. j. až po onemocnění nastalém 6. září 1926.
Proti tomuto výměru podal stížnost Josef Š. uváděje, že pojišťovna nesprávně pojala Kateřinu Č. do nemoc. a úraz. pojištění, neboť Č. pracovala sice u jeho mlátícího stroje, kterým prováděl spolu se zástupcem robotníků (gazdou) výmlat u různých majitelů, avšak jmenovaná od st-le neobdržela mzdy ani platu.
Okresní úřad v Trenčíně, opíraje se o § 239 zák. č. 221/24 rozhodnutím z 30. května 1927 stížnost zamítl, poněvadž »Josef Š. zaměstnával Kateřinu Č., která neměla toto zaměstnání jako vedlejší, a byl proto povinen ji u okr. nemoc, pojišťovny přihlásiti, a poněvadž tak neučinil, je povinen snášeti veškeré výlohy, které z onemocnění Kateřiny č. vznikly«. — Č. 8666 —
Další odvolání stl-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto. — — — —
Rozhoduje o stížnosti uvážil nss toto:
St-l namítá, že není povinen nahraditi náklad týkající se ošetřovacích výloh již proto, že plicní choroba Kateřiny Č. nevznikla následkem její práce při mlátícím stroji, nýbrž pochází z doby dřívější, předcházející tomuto jejímu zaměstnání u mlátícího stroje. Neprávem.
Podle ustanovení § 20 odst. 2. zák. č. 221/24, o jehož výklad tu jde, je zaměstnavatel povinen nahraditi nemoc. pojišťovně náklad za dávky, jejž pojišťovna učinila podle ustanovení zákona nebo stanov, ačkoli pojištěnec nebyl přihlášen buď vůbec nebo nenáležitým způsobem nebo po uplynutí lhůty § 17 teprve, když nastal pojistný případ.
Ze znění tohoto předpisu je patrno, že neváže regresního nároku pokladny na podmínku, aby onemocnění nastalo za trvání pracovního poměru, a že tudíž pro posouzení daného sporu je lhostejno, byla-li Č.-lová nemocna již před započetím práce u mlátícího stroje st-lova. Ze znění ustanovení toho je však také zřejmo, že není podmínkou regresního nároku, aby nemoc osoby povinné pojištěním byla v souvislosti s prací, kterou v poměru pojistnou povinnost zakládajícím koná. Je proto bez právního významu i to, zda vznikla choroba Č.-lové z jiného důvodu, než v důsledku její práce u mlátícího stroje a je-li či není-li s prací tou v příčinné souvislosti.
Že by předpoklady vytčené v § 20, odst. 2 ve příčině přihlášky nebyly dány, netvrdí ani sám st-l. Než potom nelze shledati vytýkanou nezákonnost nebo podstatnou vadu řízení, jestliže žal. úřad nepřihlédl ke svrchu uvedené námitce vytýkané již v řízení odvolacím, nýbrž ji jako irelevantní mlčky zamítl, i bylo ji zamítnouti jako bezdůvodnou.
Jinak však je tomu s další námitkou st-lovou, kterou popírá, že byla Kateřina Č. u něho zaměstnána, třeba že mláticí stroj patřil jemu, neboť st-l jakožto majitel mlátícího stroje byl prý k hospodářům na výmlat volán právě tak, jako mlatci, k nimž náležela i Č.-ová, a obdržel z vymláceného obilí část naň připadající právě tak jako mlatci, které ke stroji objednával robotnický gazda. Tím st-l zřejmě popírá svůj zaměstnavatelský poměr vůči Kateřině Č. a tvrdí, že byl i on pouze v takovém námezdním poměru jako Č.-ová.
Jest tedy na sporu otázka, uznal-li žal. úřad právem st-le za zaměstnavatele povinného po rozumu § 20 zák. č. 221/24 nahraditi nemoc. pojišťovně náklad za dávky, jejž učinila podle ustanovení cit. zákona za Kateřinu Č.
Na otázku, koho jest pro obor nemoc, pojištění považovati za zaměstnavatele pojištěnců, odpovídá sám zák. č. 221/24, právě v § 8 odst. 1., že zaměstnavatelem podle tohoto zákona jest osoba, na jejíž vrub jsou vykonávány činnosti uvedené v §§ 2—4. Podle ustanovení § 2, odst. 1 — toliko o toto ustanovení v daném sporu jde — je pojištěním povinen a podle tohoto zákona pojištěn, kdo v republice Čsl. vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Z těchto ustanovení vyplývá, že zaměstnavatelem je tu míněna osoba, v jejímž podniku nebo hospodáství se objevují výsledky prací pojištěncových, ať už positivně ve formě úspěchu, ať negativně ve formě — Č. 3667 —
ztráty. Záleží tu tudíž na tom, komu zaměstnanec služby nebo práce koná, resp. v čí podniku nebo hospodáství se výsledek jeho činnosti objevuje, t. j. komu úspěšná činnost jeho přichází na prospěch a koho neúspěchy a ztráty zatěžují.
Podle toho, co právě dovoženo, jest otázka, byl-li st-1 v kritické době zaměstnavatelem čili nic, pro posouzení daného sporu rozhodující. Leč žal. úřad přes to, že st-1 vznesl námitku podobného obsahu již v řízení adm., jmenovitě i v řízení odvolacím, nechal námitku tuto zcela nepovšimnutu, ač ani z rozhodnutí I. stupňových, jejichž důvody žal. úřad přijal za své, není patrno, na základě jakých skutečností dospěl okr. úřad k závěru, že st-1 byl zaměstnavatelem Č-ové po rozumu cit. zákona.

Citace:

č. 8666. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 910-912.