NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Č. 10786.

Vojenské věci: * Rozhoduje-li ministerstvo národní obrany o nároku na výslužné na základě superarbitračního řízení, jemuž předcházely nálezy a posudky, jež se liší od výsledku posledního superarbitračního řízení, je vzhledem k ustanovení § 23 bodu 5 sup. předpisu B-X-1 povinno hleděti k tomu, je-li odchylný nález a posudek u porovnání s nálezy a posudky dřívějšími řádně superarbitrační komisí odůvodněn.
(Nález ze dne 19. října 1933 č. 17100.)
Věc: Richard P. v Praze (adv. Dr. Lad. Wopršálek z Prahy) proti ministerstvu národní obrany v Praze o vojenský zaopatřovací požitek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad st-lův nárok na vojenské zaopatřovací požitky z těchto důvodů: Podle odborného posudku zdravotního oddělení mno o superarbitraci, které jste byl podroben u zem. voj. velitelství v Praze dne 5. prosince 1930, jste vojenskou službou neutrpěl žádné újmy na schopnosti k přiměřenému občanskému povolání a tedy podle ustanovení § 16 zák. č. 76/22 nemáte nároku na vojenské výslužné. Mno zamítá proto Vaše žádosti z 24. července a z 18. října 1930 za přiznání vojenského výslužného.«
O stížnosti uvážil nss toto:
— — — Stížnost namítá vadnost řízení a spatřuje ji v tom, že nař. rozhodnutí, ač vychází ze zjištění, že st-l neutrpěl vojenskou službou žádné újmy na schopnosti k občanskému povolání, neuvedlo důvodu, proč se odchýlilo od nálezu, resp. posudku superarbitračního z roku 1919, jímž superarbitrační komise ze 7. května 1919 vyslovila, že st-lova choroba přivodila 33% ztrátu na schopnosti k přiměřenému občanskému povolání. Podle toho vytýká st-l nař. rozhodnutí, že mu chybí důvody jen v určitém směru, pokud se totiž odchyluje od nálezu a posudku superarbitračního řízení staršího, předcházejícího superarbitraci, jež tvořila základ rozhodnutí žal. úřadu. Jest tedy otázka, zda nedostatek odůvodnění takové úchylky od dřívější superarbitrace jest v daném případě podstatnou vadou řízení.
Nss shledal námitku stížnosti v tomto směru důvodnou.
Zákon č. 76/22 o vojenských zaopatřovacích požitcích přiznal vojenským gážistům v záloze, povolaným přechodně do činné služby, v § 16 nárok na zaopatřovací požitky za dvou podmínek: 1. utrpěl-li poruchu (poškození) zdraví bez vlastní úmyslné viny v činné službě za okolností naznačených v § 3, a 2. pozbyl-li nejméně 20% způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání ať trvale či dočasně. VI. nař. č. 186/23, vydané na základě § 117 cit. zák. k jeho provedení, stanovilo dále »k § 16«, že při posuzování nároku na výslužné nečiní se rozdíl, byla-li porucha (poškození) zdraví, zakládající tento nárok, získána nebo pouze zhoršena ve službě vojenské, že stačí, byla-li jen v příčinné souvislosti s touto službou. Tato ustanovení platící vzhledem k předpisu § 98 odst. 2 a § 97 odst. 2 cit. zák. i pro vojenské gážisty v záloze býv. rak.-uher. (rakouské neb uherské) armády vztahují se, podle vl. nař. č. 186/23 Sb. »k §§ 97 a 98« též na všechny ostatní neaktivní gážisty býv. armády (domobranecké,........mimo službu) a nutno jich tudíž použíti i na st-le, který — jak nesporno — byl domobraneckým poručíkem na dobu války v armádě rak.-uher. a byv jako domobranecký nad- poručík převzat do svazku čsl. armády, byl výnosem mno z 10. prosince 1921 přeložen dnem 1. září 1921 do kategorie důstojníků »mimo službu«.
Podmínky nároku zmíněných gážistů na zaopatřovací požitky zjišťují se superarbitračním řízením (srov. §§ 5, 18, 19, 25 zák. č. 76/22 a »k § 5« a »k § 16« vl. nař. č. 186/23). Řízení to bylo v době superarbitrace z 5. prosince 1930, jež tvořila součást skutkové podstaty nař. rozhodnutí, upraveno již čsl. superarbitračním předpisem pro vojenské gážisty B-X-1, na nějž odkazuje vl. nař. č. 186/23 (»k § 5«). Tento předpis vstoupil v platnost na místě dřívějšího rak. služebního předpisu A-42 od 1. října 1930 [srov. úvod téhož odst. (2) a (4)]. Podle tohoto předpisu B-X-l (§ 31) a podle vl. nař. č. 199/26 rozhoduje o nároku na zaopatřovací požitky mno na podkladě nálezu a posudku superarbitrační komise (srov. Boh. A 8126/29). Poviností této komise podle § 23 cit. služ. předpisu jest prozkoumati zevrubně a kriticky údaje superarbitračního spisu, srovnati je s vlastními poznatky o stavu tělesného a duševního zdraví superarbitrované osoby a po vyšetření všech okolností týkajících se klasifikace superarbitrovaného gážisty a splnění předpokladů, s nimiž zákon spojuje se zřetelem na zdravotní stav superarbitrovaného nárok na přiznání zaopatřovacích platů, podati nález a návrh (posudek). Nález a návrh musí býti podle odst. (5) cit. § 23 vždy řádně odůvodněny, zejména však tehdy, když se — jak superarbitrační předpis výslovně uvádí — »superarbitrační komise odchyluje od nálezů a posudků, které předcházely komisionální řízení.« Tyto dřívější nálezy a posudky, jež podle § 15 odst. (4) nutno k superarbitraci opatřiti, tvoří totiž jako doklady součást superarbitračního spisu (§ 16 odst. (1) a (2) písmeno k) a superarbitrační komise musí podávajíc posudek o době vzniku choroby, jakož i o přechodném nebo trvalém zhoršení vady (choroby) již trvající, které vzniklo v příčinné souvislosti s vojenskou službou, »popisy dřívějších nálezů v každém případě srovnávati s nynějším nálezem« (§ 23 odst. (4) sub b) služ. předpisu B-X-1).
Z těchto ustanovení vyplývá, že mno v případech, v nichž rozhoduje o nároku na výslužné na základě superarbitračního řízení, jemuž předcházely nálezy a posudky, které se liší od výsledku posledního superarbitračního řízení, jest povinno hleděti k tomu, je-li odchylný nález a posudek v porovnání s nálezy a posudky dřívějšími superarbitrační komisí řádně odůvodněn. Teprve takto uspořádaný superarbitrační spis může býti úplným a spolehlivým základem pro výrok zamítající nárok na výslužné a může min. na jeho skutkovém podkladě zdůvodniti své zamítavé stanovisko.
V daném případě zjistila superarbitrační komise z 5. prosince 1930, jejíž výsledky tvoří podklad nař. rozhodnutí, u st-le celkem 7 vad (chorob), — — —, a podala posudek, že st-l »jest neschopen polní služby, ale schopen kancelářských nebo dozorčích služeb v zápolí« a v odůvodnění uvedla, že »schopnost k přiměřenému občanskému povolání snížena pod 20%, zaměstnání jako úředník že jest schopen a že nemá nároku na vojenské zaopatřovací požitky.« Naproti tomu superarbitrační komise ze 7. května 1919, které se dovolává stížnost, zjistila nálezem pouze 2 vady — — — a podala návrh, že st-l »jest dočasně ke službě nezpůsobilý, navržena dvanáctiměsíční dovolená s invalidním výslužným a osobním přídavkem a vyslovila, že »jest 33% povolání neschopen.«
Podle toho odchyluje se nejen nález superarbitrační komise z 5. prosince 1930 od onoho ze 7. května 1919 co do počtu a druhu shledaných vad, ale i posudek její v příčině intensity vlivu zjištěných chorob na st-lovu schopnost k přiměřenému občanskému povolání (méně než 20% proti 33%), pokud vady ty v roce 1919 již existovaly, v důsledku toho pak i v příčině návrhu na zaopatřovací požitky. Než přes tyto odchylky superarbitrační komise z 5. prosince 1930 nehledíc k ustanovení § 23 služ. předpisu B-X-1 neuvedla žádných důvodů pro tyto odchylky, zejména — jak právem stížnost vytýká — proč má za to, že ani oněmi dvěma chorobami, které již při superarbitraci v roce 1919 odůvodňovaly v příčinné souvislosti s vojenskou službou ztrátu st-lovy schopnosti k přiměřenému občanskému povolání 33%, nebyla nyní jeho schopnost k povolání soukromého úředníka vůbec snížena, resp. nehledíc k vojenské službě snížena jen pod 20%, ač nyní zjištěny ještě další choroby vzniklé rovněž za vojenské služby.
Zůstal tudíž nález a návrh superarbitrační komise z 5. prosince 1930 neúplný a vadou touto trpí i nař. rozhodnutí, když dovolávajíc se této superarbitrace zamítlo st-lův nárok na zaopatřovací požitky, neučinivši dříve podle § 31 odst. (1) služeb, předpisu B-X-1 opatření za účelem odstranění zmíněných nedostatků a neodůvodnilo výrok ten na podkladě řádně motivovaného odchylného nálezu a posudku superarbitrační komise. Tato vada řízení zavinila pak, že byla st-li ztížena náležitá obrana, pokud uplatňuje stížností nesprávnost závěru, k němuž žal. úřad dospěl v příčině st-lovy schopnosti k přiměřenému občanskému povolání v souvislosti s chorobami, resp. souvislosti těchto s vojenskou službou.

Citace:

Č. 10786. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 429-432.