Čís. 9305.

Vícepráce, jež provedl polír oprávněného stavitele, za něhož vedl stavbu, nejsou ještě obcházením zákona, třebas je polír provedl bez vědomí stavitelova na vlastní vrub. Smlouva o takovýchto vícepracích není nicotnou. Byly-li vícepráce objednány u políra osobně, nemá význam, co bylo na ně placeno staviteli.
(Rozh. ze dne 25. října 1929, Rv I 171/29.)
Žalobce domáhal se na žalovaném zaplacení stavitelských prací, které provedl při stavbě domku žalovaného, jsa tam polírem stavitele F-a, a to mimo práce ujednané se stavitelem. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Žalobce domáhá se zaplacení stavitelských prací, které provedl při stavbě domku žalovaného, jsa tam polírem stavitele F-a, a to mimo práce ujednané se stavitelem, tedy víceprací, o kterých tvrdí žalobce, že je konal na vlastní vrub a že je žalovaný u něho samého objednal a jemu slíbil zaplatiti. Žalovaný se brání tím, že se žalobcem jednal jako se zástupcem stavitele, že u tohoto sice ony práce neobjednal, ale že za všecky práce staviteli F-ovi zcela zaplatil. Odvolací soud zjistil sice, že žalovaný slíbil vyrovnali se se žalobcem, ale zamítl žalobu proto, že vícepráce objednané žalovaným u žalobce byly konány bez vědomí stavitele F-a, na vlastní pěst žalobcovu, že u stavitele F-a nebyly objednány, nýbrž u žalobce, že tento nebyl oprávněn je vykonati podle § 15 živn. ř., nemaje stavitelské koncese, a dovozuje z toho, že žalobce předsevzal čin zakázaný a, ana je předmětem smlouvy tato činnost, jest smlouva nicotná a žalobce z ní nemohl nabýti práv. Dovolatel právem napadá právní názor odvolacího soudu o nicotnosti smlouvy. Není třeba zabývati se vývody, zda žalobce byl oprávněn vykonati sporné práce proto, že šlo o nepatrné zednické práce, nespadající pod výhradně oprávnění koncesovaného stavitele nebo zednického mistra; jde o to, zda smlouva, z níž se žalobce domáhá zaplacení, směřovala к obejíti zákona o stavitelských koncesích. Vícepráce, které žalobce prováděl jako polír oprávněného stavitele F-a, za nějž stavbu vedl, neznamenají s hlediska stavebně policejního ještě obcházení zákona, třebaže je polír provedl bez vědomí stavitele na vlastní vrub. Vždyť stavbu prováděl oprávněný stavitel a dal na ni svého políra, který provedl vícepráce, jež byly kryty oprávněním stavitelovým. Nešlo o obejití tohoto stavitele. Nesejde ani na tom, zda byly vícepráce stavebním úřadem schváleny, toho se k platnosti smlouvy o nich nevyhledává. Proto odvolací soud neprávem považuje smlouvu o vícepracích za nicotnou, ježto prý směřovala k obcházení zákona o provádění staveb oprávněným živnostníkem. O to nešlo, nýbrž o to, zda žalovaný objednal práce v žalobě uvedené u žalobce jako zástupce stavitele nebo přímo bez ohledu na to, že žalobce jako polír stavitele zastupoval, a zda tyto práce jsou zaplaceny platem vykonaným staviteli F-ovi. Okolnost, že šlo o vícepráce, nevylučuje, jak míní prvý soud, že byly objednány u žalobce jako políra stavitele F-a. Rovněž nevylučuje povahu objednaných prací jako víceprací, že je žalobce provedl jako t. zv. melouch, t. j. za zády stavitele, nýbrž, zda žalovaný práce ty jako melouch objednal, zda za svého smluvníka chtěl považovati žalobce, nikoli stavitele. Ani na tom nezáleží, jak míní odvolací soud, že žalovaný neobjednal práce u stavitele F-a přímo nebo prostřednictvím žalobcovým, nýbrž, s kým chtěl objednávku, smlouvu, ujednati. Byly-li práce objednány u žalobce osobně, nemá významu, co na ně bylo placeno staviteli F-ovi. V té příčině zjišťuje odvolací soud, že vícepráce objednal žalovaný u žalobce, že tento je konal bez vědomí a bez souhlasu stavitele F-a na vlastní pěst ve srozumění se žalovaným a že slíbil, že se se žalobcem vyrovná, a vyvozuje z toho, že smluvníkem byl žalobce. Z tohoto zjištění, jímž jest dovolací soud vázán (§§ 498, 513 c. ř. s.) a jež jest tedy směrodatné, nutno vycházeti. Ze zmíněného skutkového zjištění plyne právní závěr, že žalobce jest oprávněn žádati na základě platné smlouvy mezi ním a žalovaným odměnu za vícepráce a to v zažalované částce 1200 Kč. Žalovaný, jenž nesložil včas zálohu k provedení důkazu znalcem o přiměřenosti účtu za vícepráce, připravil se tím o tento důkaz a nepříznivé účinky tohoto opomenutí jdou na jeho vrub (čís. 4000 sb. n. s.).

Citace:

č. 9305. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 504-506.