Postavení státních věd v Německu. — Gustav Cohn, Über die Vereinigung der Staatswissenschaften mit den Juristenfakultäten. (Jahrb. f. N. Ö. u Stat. III. ř. svaz. 20, čís. 6.) Otázka, o které Cohn pojednává, byť u nás již dávno byla kladně rozřešena, nepostrádá přece i z všeobecného stanoviska zajímavosti. V Německu ovšem jest dosti aktuální, neboť co do »domovské příslušnosti« věd státních není spor mezi fakultou právnickou a filosofickou dosud uklizen. Cohn rozeznává trojí soustavu poměrů dnes ve směru tom platných. Na pruských universitách v Berlíně, Bonnu, Gottinkách, Marburku, Halle, Vratislavi, Greifswaldě, Královci, Kielu, spadají státní vědy do fakulty filosofické. Rovněž tak při universitách v Lipsku, Erlankách, Jeně, Heidelberku, Giessách, Roztokách a v Basileji (Švýc.). K právnické fakultě přičleněny jsou státní vědy na universitách ve Strassburku, Würzburku, Freiburku v Br., ve Švýcarech v Curychu a Bernu, rovněž na universitách rakouských a francouzských. Zvláštní fakulty »státohospodářské«, na nichž vedle státních věd pěstují se i nauky technologické, jsou v Mnichově a Tubinkách. Důvody této různosti jsou ponejvíce rázu historického. Spojení věd státních s fakultou filosofickou jest původu staršího, sahajíc do století dřívějších. V století 19. naopak při zřizování nových universit neb reorganisování starých spojovány byly vědy státní s fakultami právnickými. Jaká pestrosť v tom směru dnes v Německu jest, ukazují zejména Bavory, na jichž třech universitách všechny tři systémy jsou zastoupeny. Snahy po jednotné úpravě této otázky, ať již v tom či onom směru, nalézají se v Německu po delší dobu na denním pořádku. Tak již před 20 lety Vratislavská universita žádala pruské ministerstvo vyučování, aby státní vědy převedeny byly z fakulty filosofické na právnickou; toto však nechtělo věc řešiti pro každou universitu zvláště, nýbrž jednotně. Také před 3 roky vyžádalo si pruské ministerstvo návrhy jednotlivých fakult v této otázce, avšak k určitým výsledkům akce dosud nedospěla.
Cohn zkoumá důvody, pro které by vědy státní přeneseny býti měly z fakult filosofických na právnické, ale neuznává je dostatečnými. Především se velmi ostře obrací proti důvodu, jejž pronesl r. 1897 v panské sněmovně pruské tehdejší ministr vyučování v odpovědi své na útoky proti tak zvanému »kathedrovému socialismu«. Týž pravil: »Ve směru tom pomýšlím na to, pokud možno, připojiti profesury státovědecké k právnickým a doufám, že již tím provedu větší a, smím-li tak říci, konservativnější krok ne ve smyslu strannickém, nýbrž dobrém. Jest zcela přirozeno, že jednostranné právnické pojímání, zejména pokud římsko-právním duchem jest proniknuto, bylo z valné části neplodno. Tomu se odpomůže, přijde-li ve styk s otázkami hospodářskými, spíše do prakse zasahujícími a celý náš život lidový hluboce pronikajícími. A naopak našim národním hospodářům, finančníkům a sociálním politikům bude velmi prospěšno, osvojí-li si v duchu nového občanského zákonníka právnické myšlení. Neočekávám od kroku toho sice vše, ale aspoň tolik, že bude článkem v řetěze, jímž zjednána býti má na poli tomto náprava«. Cohn ohražuje se proti tomu, že by přičleněním státních věd k fakultě právnické mohlo býti docíleno nějaké jich »zkonservatisování«. O nějakém »positivním« národním hospodářství nemůže býti řeči, neboť »tato věda právě tam přestává, kde positivnosť její začíná«.
Mimo to však pouhé soužití zástupců různých věd na téže fakultě dokonce ještě nemá za následek vzájemné jich na sebe působení ve směru vědeckém. Ovšem vykonává jedna věda vliv na druhou. Ale k tomu není třeba, aby náležely k jediné fakultě. Úřední činnosť fakulty jest rázu správního a didaktického, nikoli vědeckého. Vědecký styk profesorů není vázán totožností fakulty. Ostatně národní hospodářství má pomezně styky s vědami nejrůznějšími, nejen s právnictvím, ale i s dějepisem, filosofií, ba i s vědami přírodními a matematikou. Bližší styk a sklonnosť k nějaké sousední vědě záviseti bude vždy od individuelních vloh a povahy badatele. Přičleňování národního hospodářství k právnictví jest dle Cohna právě jednostranností, ježto na fakultě filosofické jest více pomezných věd na vybranou.
Podobně lze dle Cohna hleděti na věc se stanoviska výchovy studentské. Právnická fakulta má ovšem tu přednosť, že vychovává dorost úřednický. Ale právníci mohou státní vědy i na jiných fakultách poslouchati, jak to jest u mediků s vědami přírodními. Naopak ale při vyloučení věd státních z fakult filosofických kandidáti doktorátu filosofického (v Německu) byli by zbaveni možnosti přibrati si vědy ty ve skupinu zkušební. Doktorát má však význam nejen dekorativní, nýbrž i praktický, zejména pro úřednictvo soukromých ústavů, při kterém na vzdělání státo- a hospodářskovědecké klade se váha. Také pro habilitace a návrhy sborů profesorských v příčině obsazování uprázdněných stolic nemá dle Cohna přičlenění státních věd k fakultám právnickým významu. Zde přijde na konec vždy na dobré zdání odborníka dotyčné speciální vědy. Ostatní, ať právníci, či historikové neb filosofové, sotva budou moci podati odborný úsudek. Ale ovšem záleží při tom velice na mnohosti a počtu hlasů. Ve větším sboru profesorském již z přirozených důvodů jest vždy větší záruka věcného a spravedlivého rozhodnutí, než ve sboru malém. A právě tato okolnost mluví dle Cohna rovněž pro fakulty filosofické jakožto počtem sil učitelských četnější. Také nesnáze přechodné působily by obtíže. V profesorských sborech, jako jinde, vane korporační duch vzájemnosti, a trhání jednotlivých členů a přesazování jich v neznámou půdu cizí fakulty bylo by i osobně často nepříjemno.
Celkový úsudek Cohnův mluví tedy proti zamýšlené reformě na vyloučení věd státních z fakult filosofických a přestěhování jich do fakult právnických. Některé z důvodů Cohnových nepostrádají oprávnění, zejména pro poměry německé (od našich rozdílné), jiné zdají se býti snad poněkud jednostrannými a nebylo by nesnadno čeliti jim vážnými námitkami.
C. Horáček.