NPD documents search: České právo, 6 (1924) - Býv. kandidát notářství

Č. 6878.

Cesty (Podk. Rus): * I. Jde-li o nové stanovení okruhu interesentů podle § 36 zák. čl. I:1890 při rekonstrukci vicinální cesty již existující, jest zásadně směrodatnou míra užívání cesty v době nové úpravy již trvající. — II. * K užívání cesty teprve v budoucností očekávanému lze tu hleděti jen tehdy, když byly zjištěny určité konkrétní okolnosti již nyní dané, ze kterých lze souditi na míru onoho budoucího užívání tou kterou osobou jako zvláštním interesentem.
(Nález ze dne 14. listopadu 1927 č. 21902).
Prejudikatura: Boh. 1128/22 a 5147/25 adm.
Věc: Bedřich K. Sch. v M. proti civilní správě Podkarpatské Rusi (referát veřejných prací) o příspěvek k nákladům na vicinální cestu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím z 23. listopadu 1925 vyslovil župní úřad v Mukačevě na základě výsledků místního komisionelního šetření provedeného dne 13. listopadu 1925 ve smyslu § 36 zák. čl. I:1890: I. že prohlašuje za zájemníky na vicinální cestě St. — T. 1.) obec St., 2.) obec M., 3.) obec T. a 4.) velkostatek st-lův; II. že stanoví příspěvek těchto zájemníků a) k nákladům spojeným s rekonstrukcí této cesty; ad 1) 23%, ad 2) 23%, ad 3) 24% a ad 4) 20% (k těmto nákladům jest povinna přispěti dále župa mukačevská a to 10% příspěvkem jednou pro vždy), b) k nákladům spojeným s udržováním cesty po rekonstrukci a s příští správou cesty: ad 1) 28%, ad 2) 28%, ad 3) 29% a ad 4) 15%. —
— —
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání. — — —
Rozhoduje o stížnosti na toto rozhodnutí, řídil se nss těmito úvahami:
Podle správních spisů byly za býv. uh. vlády (ze spisů není zřejmo, kdy se tak stalo) prohlášeny za interesenty, povinné přispívati k nákladům na stavbu vicinální cesty St.—T. tři obce, totiž St., M. a T., a byl těmto obcím určen percentuelní příspěvek k oněm nákladům. Při tomto rozvrhu příspěvku na stavbu zmíněné cesty byla st-li uložena pouze povinnost přispívati ke stavbě in natura (dodávkou bukového dříví a kamene). Nař. nyní rozhodnutím provedl žal. úřad — v pořadí stolic správních — nový rozvrh příspěvků na zmíněnou vicinální cestu. Při tomto novém rozvrhu příspěvků byl do okruhu interesentů — vedle uvedených tří obcí — pojat také st-l jako zvláštní interesent podle § 36 zák. čl. I:1890 a byl mu uložen jednak 20% příspěvek k nákladům, spojeným s rekonstrukcí cesty, a jednak 15% příspěvek k nákladům spojeným s udržováním a správou cesty po rekonstrukci. Důvodem pro to, že st-l byl prohlášen při novém rozvrhu za zvláštního interesenta, jemuž byly nyní určeny zmíněné percentuelní příspěvky v uvedené výši, byla jedině okolnost, že st-l jako majitel rozsáhlého lesního hospodářství, ležícího v zájmové sféře cesty, o kterou jde, bude užívati cesty — po jejím znovuzřízení — ve zvýšené míře.
St-l namítá a namítal již také v odvolání, že tato okolnost nemůže tvořiti důvod pro to, aby mu byl na místě dosavadního příspěvku, záležejícího v povinnosti dodávati dříví a kámen, uložen percentuelní příspěvek ve výši 20%, resp. 15%, a dovozuje, že důvodem pro novou úpravu jeho příspěvku mohly by sice býti změny, které v užívání cesty se strany jeho lesního hospodářství již skutečně nastaly v době po pravoplatnosti výroku úředního o stanovení jeho dosavadního příspěvku, nikoliv však změny, které v tomto užívání cesty snad teprve v budoucnosti nastanou.
O této námitce uvážil nss:
Podle § 36 zák. čl. I:1890 postihuje povinnost přispívati k úhradě nákladů spojených se stavbou, udržováním a správou vicinálních cest (§ 1 č. 4 téhož zák.), jednak zúčastněné obce, jednak pak zvláštní interesenty, jimiž, jak nss vyslovil již v nál. Boh. 1128/22 adm., jest rozuměti ty, kdož užívají cesty ve větší míře. Takovýmto užíváním jest pak, jak nss vyslovil v témže nál., rozuměti užívání, které podstatně převyšuje průměrnou míru obecného užívání cesty, vykonávaného jednotlivými uživateli cesty, tedy její stupňované užívání. Z ustanovení § 36 cit. zák. jde zcela nepochybně na jevo, že pro rozvrh příspěvků mezi účastníky, povinné přispívati k nákladům na vicinální cesty, jsou směrodatny určité faktické poměry a to v prvé řadě rozsah, míra a způsob užívání cesty se strany jednotlivých účastníků, zejména se strany zvláštních interesentů (vide též bod 5 § 5 nař. býv. uher. min. obch. č. 45380 ex 1892 Rendeletek Tára č. 144 ex 1892).
Nss vyslovil již v nál. Boh. 5147/25 adm. právní názor, že právní moci úředních výroků, jimiž byly příspěvky na vicinální cesty rozvrženy na jednotlivé účastníky, mohou se tito dovolávati pouze tak dlouho, pokud trvají nezměněně faktické poměry, jež byly základem pro rozvrh příspěvků.
Ze zásad těchto plyne tedy, že úřad mohl by uložiti st-li, který podle dřívějšího úředního výroku, vydaného za býv. uh. vlády, byl povinen přispívati ke stavbě oné vicinální cesty pouze in natura (dodávkou dříví a kamene), percentuelní příspěvek na rekonstrukci cesty již existující a na její pozdější udržování a správu jako zvláštnímu interesentu ve smyslu § 36 zák. čl. I:1890, kdyby úřad byl zjistil, že u st-le nastalo dodatečně, totiž po tom, kdy dřívější úřední výrok vešel již v moc práva, vskutku stupňované užívání cesty, kterého v době, kdy byl dřívější výrok vydán, tu nebylo.
Okolnost, že ono stupňované užívání nastane u st-le teprve v budoucnosti, nemůže však tvořiti dostatečný důvod pro to, aby mu byl — právě a jedině vzhledem k tomuto budoucímu užívání cesty — uložen jiný příspěvek, než který byl mu určen v dřívějším pravoplatném rozhodnutí, leč že by zde byly určité konkrétní okolnosti, ze kterých by bylo lze vzhledem ke skutečným poměrům již nyní existujícím důvodně souditi na vyšší míru užívání cesty v budoucnosti st-lem jako zvláštním interesentem.
Žal. úřad vycházel však z právního názoru, že již okolnost, že st-l bude užívati cesty ve stupňované míře, postačuje k tomu, aby úřad mohl přistoupiti k nové úpravě st-lova dosavadního příspěvku, aniž se žal. úřad ve svém rozhodnutí dovolával určitých konkrétních okolností rázu svrchu zmíněného. Tento právní názor žal. úřadu jest však, jak z hořejších úvah patrno, mylný.
Pro tento mylný právní názor bylo tedy nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss a to, ježto nař. rozhodnutí tvoří jednotný celek, nejen pokud jde o příspěvky uložené st-li, nýbrž i ostatním účastníkům, v celém jeho rozsahu, aniž nss měl příčinu zabývati se další námitkou stížnosti, která směřuje proti výši oněch příspěvků, jež byly — pokud jde o náklady spojené s rekonstrukcí cesty — uloženy obcím M. a T.

Citace:

č. 6878. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 462-464.