NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6980.

Vojenské věci: I. * Tím, že mno udělí dodatečně povolení k sňatku, není splněna též podmínka § 36, odst. 2. zák. č. 76/22, že bylo manželství uzavřeno před posledním vystoupením z činné služby. — II. V takovémto případě nemá voj. gážista nároku na drah. přídavek jako ženatý podle § 6 zák. č. 394/22.
(Nález ze dne 19. prosince 1927 č. 14080/26.)
Věc: Antonín St. v M. proti ministerstvu národní obrany o drahotní přídavek na manželku a o vrácení přeplatků.
Výrok: Stížnosti zamítají se jako bezdůvodné.
Důvody: St-l byl jako akt. důstojník byv. rak. zeměbrany v r. 1916 superarbitrován a jako k polní službě neschopný, místních služeb však schopný, přeložen do stavu důstojníků místních služeb. Dne 21. ledna 1919 uzavřel st-l ve Vídni sňatek s Bedřiškou K. a byl pak výnosem likv. min. zeměbrany ve Vídni z 30. srpna 1919 přeložen dnem 1. října 1919 do výslužby a vyměřeny mu zaopatř. požitky. Před tím podal st-1 v březnu r. 1919 přihlášku o přijetí do svazu čsl. armády jako gážista z povolání v činné službě, byl však dle Věstníku osob. č. 56/21 přijat jako gážista ve výslužbě. Poněvadž pak st-li byly vypláceny drah. přídavky pouze ve výměře pro svobodné, podal v r. 1923 žádost, aby mno udělilo dodatečný souhlas ke sňatku, uzavřenému jím dne 21. ledna 1919 bez souhlasu mno. Žádosti této mno rozhodnutím z 10. března 1924 nevyhovělo. K nové žádosti však rozhodnutím z 27. února 1925 vyslovilo, že žádosti o dodatečné schválení sňatku vyhovuje a že nařizuje, aby všude tam, kde je požadováno voj. povolení k sňatku, byl st-lův sňatek považován jako uzavřený s povolením voj. správy.
Odvolávaje se na toto rozhodnutí požádal st-l voj. pens. likvidaturu v Praze, aby mu pro budoucnost poukazovala pens. požitky jako ženatému a aby mu současně dodatečně vyplatila rozdíl mezi drah. přídavky pro svobodné a drah. přídavky pro ženaté gážisty za uplynulá léta. Voj. pens. likvidatura předložila st-lovu přihlášku mno, nevyčkala však jeho rozhodnutí a poukázala st-li žádaný doplatek na diferenci drah. přídavků a vyplácela mu nadále drah. přídavek jako ženatému dle II. rod. třídy.
Upravujíc pak st-lovy pens. požitky dle zák. č. 288/24 vyměřilo mno nař. rozhodnutím z 23. listopadu 1925 st-li výslužné a jednotný drah. přídavek dle I. rod. třídy do odvolánu resp. do přiměřeného snížení s odůvodněním, že nemá nároku na jednotný drah. přídavek dle II. rod. třídy, ježto se oženil po vystoupení z činné služby a dodatečné schválení sňatku nemá vlivu na drah. přídavky. O stížnost: bylo uváženo: — — —
Žal. úřad odepřel st-li nárok na drah. přídavek pro ženaté z důvodu, že v době, kdy sňatek uzavřel, nebyl v činné službě. Proti tomuto důvodu žal. úřadu namítá st-l, že uzavřev sňatek před 1. lednem 1923 a obdržev ke sňatku souhlas mno vyhověl všem požadavkům, jimiž nárok na drah. přídavek pro ženaté jest dle § 6 zák. č. 394/22 ve smyslu § 25 odst. 1 zák. č. 288/24 podmíněn.
Zkoumaje tuto otázku, přihlédl nss k ustanovení § 6 zák. č. 394/22, dle něhož jest ve smyslu § 25 zák. č. 288/24 nárok na drah. přídavek k zaopatř. požitkům voj. osob posuzovati a jenž stanoví, že při zkoumání nároku na drah. přídavky, jenž vznikl před 1. lednem 1923, jest bráti zřetel toliko k členům rodiny, k nimž se přihlíží dle příslušných předpisů pensijních při zaopatř. požitcích, pokud mají státní občanství atd. Dle toho měl by st-1 nárok na drah. přídavek na manželku, tedy dle II. rod. třídy jen tenkráte, kdyby jeho manželka měla nárok na důchod vdovský dle předpisů II. oddílu zák. č. 76/22. Dle těchto předpisů měla by pak st-lova manželka nárok na důchod vdovský pouze tenkráte, jestliže — mimo eventuelní jiné podmínky — bylo manželství její se st-lem uzavřeno před jeho posledním vystoupením z činné služby (§ 36, odst. 2) a byl-li sňatek uzavřen s povolením voj. správy, je-li toto povolení předepsáno (a contr. § 42 lit. a). Bylo by tedy pro nárok st-lův na drah. přídavek dle II. rod. třídy nutno dovoditi, že oběma těmto požadavkům onen sňatek vyhovuje.
Pokud jde o požadavek povolení voj. správy, není mezi stranami sporu o tom, že této podmínce bylo vyhověno, když výnosem žal. úřadu z 27. února 1925 byl st-li souhlas k sňatku dříve uzavřenému udělen, a jest k tomu ve smyslu tohoto výnosu hleděti tak, jakoby s tímto souhlasem byl uzavřen hned od původu.
Zbývalo by tedy zkoumati, zda dána jest i podmínka druhá, zda totiž sňatek byl uzavřen před posledním vystoupeními st-lovým z činné služby, čili jinými slovy, zda st-l uzavřel svůj sňatek za trvání činné služby, že by se tak bylo stalo, žal. úřad v nař. rozhodnutí popřel, neboť vyslovil, že st-l uzavřel sňatek po vystoupení z činné služby. Naproti tomu st-l netvrdí vůbec, že jeho sňatek, uzavřený dne 21. ledna 1919 ve Vídni, před tím než podal přihlášku o přijetí do svazu čsl. armády, byl uzavřen před posledním vystoupením z činné služby, takže nedává nss-u ani možnost, aby po této stránce správnost názoru žal. úřadu mohl přezkoumati a jest proto i nss-u vycházeti z předpokladu, že sňatek st-lův byl uzavřen po jeho posledním vystoupení z voj. činné služby.
Ale pak není splněna jedna z podmínek, za nichž bylo by lze st-lově manželce přiznati nárok na důchod vdovský a důsledně pak ve smyslu § 6 zák. č. 394/22 i st-li nárok na drah. přídavek na manželku, a jest námitka stížnosti, jež dovozuje, že nárok ten st-li ve smyslu cit. § 6 přísluší, bezdůvodná.

St-l má ovšem za to, že nárok na požadovaný drah. přídavek byl mu založen již tím, že výnosem žal. úřadu z 27. února 1925 byl mu udělen dodatečný souhlas k dřívějšímu sňatku, a základ pro tento názor spatřuje ve slovech, jimiž v cit. výnosu nařídil žal. úřad, aby všude tam, kde jest požadováno voj. povolení k sňatku, byl st-lův sňatek považován jako uzavřený s povolením voj. správy. Háje tento názor, vykládá si st-l dosah právě cit. slov výnosu žal. úřadu z 27. února 1925 mylně, přehlédnuv, že podmínkou nároku voj. gážisty ve výslužbě na drah. přídavek jest nejen skutečnost, že manželství bylo uzavřeno se svolením voj. správy, je-li toto povolení předepsáno, nýbrž i další skutečnost, že manželství bylo uzavřeno před posledním vystoupením z činné služby.
Je-li však k nároku voj. gážisty ve výslužbě na drah. přídavek na manželku potřebí obou těchto náležitostí, mohl by st-l z výnosu žal. úřadu ze 27. února 1925 dovozovati závěť, jak jej uplatňuje ve stížnosti, právem jen tenkráte, kdyby z obsahu cit. výn. bylo možno dovoditi, že žal. úřad uznává jím sňatek st-lův také za sňatek uzavřený před posledním vystoupením st-lovým z činné služby. Takového obsahu však cit. výnos ze 27. února 1925 nemá; neboť praví-li, že se vyhovuje st-lově žádosti o dodatečné schválení sňatku a že nařizuje, aby všude tam, kde jest požadováno voj. povolení k sňatku, byl st-lův sňatek považován jako uzavřený s povolením voj. správy, jest patrno, že výrokem tím uznal žal. úřad pouze, že nárokům st-lovým, jež by dle právního řádu byly podmíněny požadavkem sňatku uzavřeného s povolením voj. správy, nemůže státi v cestě skutečnost, že jeho sňatek byl původně uzavřen bez tohoto povolení, aniž však bylo řečeno, že sňatek ten jest pokládati za vyhovující i jinakým požadavkům, jež snad pro sňatek jakožto základ určitých nároků předpisují specielní ustanovení.
Nemůže proto st-l v tomto výnosu s hlediska, s něhož mu žal. úřad nárok na drah. přídavek pro ženaté odepřel, shledávati základ pro tvrzený nárok a tvrditi právem, že odepřel-li mu jej žal. úřad, jest toto odepření v rozporu s právem, jehož st-l nabyl z pravoplatného výnosu žal. úřadu, jímž uznán byli st-lův sňatek za uzavřený s povolením voj. správy. Jest tedy stížnost v tomto směru bezdůvodná.

Citace:

č. 6980. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 651-653.