NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 914.

Nájemce jest oprávněn vzíti si zpět vše, co za účelem lepšího nebo pohodlnějšího užívání nájemního předmětu byl s ním spojil. Při změně ve vlastnictví předmětu nájmu není povinen nabyvatele na svůj nárok upozorniti.
(Rozh. ze dne 8. února 1921, R II 419/20.)
Žalující spolek najal as před 25 lety od manželů F-ových zahradu a nasázel v ní svým nákladem se svolením pronajímatelů ořechové stromy a rybízové a angreštové keře. Nemovitost přešla později do vlastnictví manželů P-ových a když v létě 1919 nájemní poměr se ukončil, zbraňovali nynější najímatelé žalujícímu spolku, by si zmíněné keře a stromy ze zahrady odklidil, pročež domáhal se toho spolek žalobou, čině eventuelní návrh žalobní na zaplacení 1000 K. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Již dávno před tím, než žalovaní stali se vlastníky zahrady, o niž tu jde, zapustily keře a stromy žalobcem vsazené, kořeny v půdě zahrady a staly se tak jejím příslušenstvím (§ 420 obč. zák.). Nabyli tudíž žalovaní trhovou smlouvou z roku 1918, kterou koupili dum se zahradou, vlastnictví i těchto stromů a keřů jakožto příslušenství zahrady, to tím spíše, ježto, jak je nepopřeno, při koupi nebyli upozorněni, že ony stromy a keře zasadil žalobce, jakožto pachtýř zahrady, a následkem toho též ony stromy a keře trhovou cenou za dům a zahradu zaplatili dřívějším vlastníkům domu. Požadavek žalobcův na vrácení stromů a keřů je tedy neodůvodněným a neproveditelným nejen vzhledem na uvedenou právní překážku, nýbrž také dle povahy věci, ježto ořechové stromy a keře angreštové a rybízové dle svého určení mají býti stále spojeny s půdou, na které byly zasazeny, pokud jsou plodné ořechové stromy, dokonce se vůbec nedají přesaditi а k užitkům, na které pachtýř pozemku má nárok, patří tedy pouze plody takových stromů a keřů (Gl. U 14070 a Krainz, System 1900, str. 350). Jinak jest tomu při osázení propachtovaného pozemku lesem, na což se vztahuje jedno z rozhodnutí, na které se žalobkyně v tomto případě neprávem odvolává. Avšak ani eventuelní návrh žalobcův na náhradu 1000 K není odůvodněn. Jest sice pravda, že žalovaní pokračovali v pachtu, uzavřeném jich předchůdci v držbě zahrady, se žalobcem aspoň co do té části zahrady, na níž stály stromy a keře, až do 30. června 1919, avšak tím převzali závazek svých předchůdců vůči žalobci, by mu ponechali nadále onu část zahrady ve stavu užívatelném a nerušili ho v užívání té části zahrady (§ 1096 obč. zák.), nepřevzali tím však mlčky také závazky svých právních předchůdců k náhradě nákladů, vynaložených žalobcem na zasázení stromů a keřů a jich opatrování po 25 let, kteréžto náhrady se žalobkyně eventuelní žalobní prosbou domáhá. Tyto závazky svých předchůdců byli by museli žalovaní jakožto singulární nástupci výslovně převzíti, což však se nestalo. Tento závazek žalovaných nelze dovoditi ani z ustanovení § 1097, ani § 1041 obč. zák., jelikož ono zasazení stromů a keřů a jejich opatrování po dobu nájmu nebylo vůbec ku prospěchu žalovaných, neboť tyto stromy a keře v trhové ceně za zahradu svým předchůdcům zaplatili a prospěch žalovaných z nabytí stromů a keřů byl tedy vyvážen jich povinností k zaplacení trhové ceny manželům F-ovým. (Krainz, str. 349.) Odvolací soud rozsudek zrušil a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkav právomoci, o ní znovu jednal a ji rozhodl. Důvody: Dle § 1109 obč. zák. musí nájemník při ukončení doby nájemní věc v nájem vzatou v tom stavu vlastníku vrátiti, v němž ji byl najal, a jest proto žalující spolek oprávněn, vše si zase vzíti zpět, co za účelem lepšího nebo pohodlnějšího užívání najaté zahrady za nájemní dobu se zahradou spojil. Ustanovení § 420 obč. zák. nemá zde platnosti, neboť tam se předpokládá jednostranné jednání, kdežto v tomto případě byly stromky a keře zasázeny za souhlasu pronajímatelů. Že by žalující spolek při úkonu byl měl úmysl vlastnictví k těmto předmětům se vzdáti a že se práva vlastnického ve skutečnosti také vzdal, nebo že by pronajímatelé nabyli vlastnického práva zvláštní smlouvou, ani ta, ani ona strana netvrdí; právní stav co do stromů a keřů zůstal proto nezměněn, žalobce byl i nadále vlastníkem stromů a keřů a pronajímatelé (manželé F-ovi) majiteli zahrady. Nebyli-li manželé F-ovi majiteli stromů a keřů, pak ovšem nemohli věci ty jako příslušenství zahrady prodati dále manželům P-ovým, a také neprodali; manželé P-ovi (dnešní to žalovaní) nenabyli proto práva vlastnického k těmto věcem (§ 442 obč. zák.). Manželé F-ovi mohli prodati jen ono příslušenství, které jim skutečně jako příslušenství zahrady přináleželo, což o sporných stromech říci nelze. Není také žádného zákonného ustanovení, dle něhož by byl žalobce jako nájemce povinen upozorniti kupitele domu a zahrady na své vlastnictví v koupeném domě se nalézající. A nemůže toho ani učiniti, ježto prodavatel a kupitel nemovitostí zpravidla nepřiberou nájemníky při uzavření kupní smlouvy. Dle náhledu soudu odvolacího byl by proto žalující spolek oprávněn stromky v zahradě žalovaných vysázené odstraniti. Žalující spolek podal však další eventuální návrh žalobní, aby žalovaní byli uznáni povinnými zaplatiti žalobci 1000 K jako náhradu za útraty za sázení stromů a keřů a jich opatrování po 25 let, a tvrdí, že loňský výtěžek jen ořechů byl 3 q v ceně 1500 K. O přiměřenosti žádané náhrady 1000 K — a o výnosnosti stromů a keřů nabízel žalobce důkaz znalcem, svědky a výslechem stran. Oproti tomu popírala žalovaná strana přiměřenost požadované náhrady a velkost loňské úrody ořechů. Vzhledem k právnímu stanovisku soudu odvolacího jeví se býti nutným i otázku náhrady projednávati a nebyly návrhy žalujícího spolku v tomto směru zúplna vyřízeny.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Stížnost zaujímá v podstatě stejné právní stanovisko, na něž se postavil rozsudek prvého soudu, jehož nesprávnost však soud odvolací případně odůvodnil; poukazuje se proto na důvody napadeného usnesení, k nimž jest připojiti toto: Mezi stranami byla uzavřena smlouva nájemní, a právní otázku, již tuto jest řešiti, jest rozhodnouti nikoli dle ustanovení § 420 obč. zák., vyvěrajícího z práva vlastnického, nýbrž dle zásad platících o smlouvě nájemní, pokud se týče pachtovní. Dle § 1109 obč. zák. jest nájemce povinen najatou věc po ukončení nájmu odevzdati v tom stavu, v jakém ji byl převzal a má proto nájemce právo dle §§ 1097, 331 pokud se týče 332 obč. zák. z nákladu na najatou věc učiněného si vzíti vše, co bez poškození podstaty muže býti odebráno. Tento závazek přešel na žalovanou stranu již tím, že v nájemní poměr na místo svého předchůdce ve vlastnictví vstoupila, aniž bylo vůbec třeba, by nynějším žalobcem při koupi byla na to upozorněna, že on stromy a keře sám zasadil; jedná se o odvozený způsob nabytí práva vlastnického, při čemž důvěra v knihy pozemkové nemá co činiti. Stěžovatelé však přehlížejí, že žaloba obsahuje alternativní žádání, totiž buď povolení k odstranění stromů a keřů žalobcem zasazených, anebo zaplacení náhrady; i kdyby odstranění stromu a keřů ať již z důvodu toho neb onoho nebylo možné, zbývá ještě rozhodnouti o alternativním nároku na náhradu užitečného nákladu na předmět pronájmu učiněného. K rozhodnutí o tomto alternativním žalobním žádání jest však nutně zapotřebí zabývati se otázkou přiměřenosti požadované náhrady, ve kterémž směru, jak odvolací soud správně vytkl, řízení v prvé stolici vzhledem ku právnímu názoru, jejž prvý soud zaujal, zůstalo neúplným.

Citace:

č. 914. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 122-124.