NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6487.

Školství: K praxi zjišťování národnosti dítěte s hlediska § 20 mor. zák. č. 4 z. z. z r. 1906.
(Nález ze dne 19. dubna 1927 č. 8179).
Prejudikatura: Boh. 1379/22, 3221/23 adm. a j.
Věc: Tomáš Š. v B. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyloučení dítěte z německé obecné školy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Předsednictvo zšr-y mor. vydalo rozhodnutí ze 7. května 1925 tohoto znění: »Měst. škol. výbor v Brně zažádal o vyloučení dítka Hedviky Š. z něm. dívčí ob. školy v B. a přikázání tohoto dítka příslušné škole české. Konaným šetřením, jmenovitě protokolárním výslechem zákonných zástupců dítka a výpovědí svědků bylo zjištěno, že dítko toto jest české národnosti, jazyk český ovládá a v něm bylo také vychováno. Otec dítka při protokolárním výslechu dne 23. října 1924, 16. ledna 1925, pokud se týče 27. února 1925 přiznává, že pochází z českých rodičů, navštěvoval české školy, jest národnosti moravské, doma i na veřejnosti používá dle potřeby jazyka českého i německého a nyní již dobře německy neumí. V rodině čte se český časopis »Rovnost«. Údaje tyto potvrzují výpovědi slyšených svědků Josefy P. a Martina P., kteří souhlasně vypovídají, že otec reklamovaného dítka jest Čech a německy nezná a že doma i na veřejnosti mluví česky. Matka reklamovaného dítka přiznává, že toto bylo také v jazyku českém vychováno a tento ovládá. Za tohoto stavu věcí dlužno národnost dítka posuzovati dle národnosti jeho otce, o němž — vzhledem k výše uvedenému — prokázáno, že jest dosud národnosti české. Nařizuje se proto na základě ustanovení § 20 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. ex 1906 vyloučení uvedeného dítka z něm. ob. školy dívčí ... koncem škol. roku 1924/25 a dítko toto přikazuje se příslušné škole české.
Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodu výnosu zšr-y, poněvadž k ničím nedoloženému tvrzení st-le o změně jeho národnosti nelze přihlížeti.
Ve stížnosti se namítá, že: 1. nař. rozhodnutí jest v rozporu se spisy, pokud uvádí, že tvrzení st-lovo o změně národnosti není odůvodněno, poněvadž st-l v odvolání z výnosu zšr-y důvodnil změnu své národnosti výslovně tím, že se zdržoval po mnoho let ve V. a v N., většinou německých, jakož i tím, že se oženil s Němkyní; 2. žal. úřad nepřihlížel k ostatním vývodům odvolání, ve kterých st-l poukázal na rozpory jednak se skutečnostmi, jednak na nesprávné tvrzení zemské školní rady.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Zšr založila svůj úsudek, že st-l je dosud a že tedy také jeho dcera Hedvika jest národnosti české, na několika okolnostech. Z nich jsou okolnosti, že st-l pochází z českých rodičů, navštěvoval české školy, doma i na veřejnosti používá dle potřeby jazyka českého i německého a nyní již dobře německy neumí, obsaženy v protokolech st-lových, v rozhodnutí zšr-y uvedených. St-l těchto okolností nepopřel ani v odvolání a mohl tudíž na nich své rozhodnutí založiti také žal. úřad. Rozhodnutí zšr-y nebylo však v rozporu se správními spisy ani pokud uvedlo, že »matka reklamovaného dítka přiznává, že bylo také v jazyku českém vychováno a tento ovládá,« poněvadž matka dítěte Julie Š. v protokolu sepsaném u měst. škol. výboru dne 16. října 1924 a jí podepsaném výslovně uvedla, že vychovávací jazyk dítěte je německý a český a že dítě umí česky.
Zšr uvedla sice jako další znak pro českou národnost také okolnost, že se v rodině st-l čte český časopis »Rovnost«, proti čemuž st-l namítal v odvolání, že z této okolnosti nelze na českou národnost usuzovati, poněvadž uvedený časopis jest orgánem mezinárodní komunistické strany na Moravě a že strana ta nevydává listu psaného německy. Měly-li však vzpomenuté ostatní znaky zšr-ou uvedené pro českou národnost st-lovu dostatečný podklad ve spisech správních a nebyly-li — jak rovněž už uvedeno, — tyto znaky st-lem ani v odvolání popřeny, mohl žal. úřad již na základě těchto znaků vycházeti ze zjištění, že st-l jest původem české národnosti a nemusil proto na onu námitku st-lovu stran četby časopisu »Rovnost« reagovati. Rovněž se nemusil úřad ten zabývati námitkou odvolání proti výpovědem svědeckým, že st-l mluví doma jen česky, když zšr po té stránce se nepřidržela těchto svědeckých výpovědí, nýbrž st-lova udání, uvedši v rozhodnutí svém, že st-l používá doma i na veřejnosti podle potřeby jazyka českého i německého.
Není tedy námitka sub 2. uvedená odůvodněna.
Pokud se týče otázky změny národnosti st-lovy, jíž se týká námitka sub 1. uvedená, sluší poukázati k tomu, že dle ustálené judikatury nss-u jest otázka národnosti — otázkou skutkovou, kterou nemůže nss přezkoumati věcně, nýbrž toliko s hlediska § 6 odst. 2 zák. o ss.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí vadnost tvrdíc, že rozhodnutí to jest v rozporu se spisy správními.
Nss shledal i tuto námitkou bezdůvodnou.
Určuje-li se totiž — jak rovněž jest ustálenou judikaturou tohoto soudu uznáno — národnost objektivními znaky, byl by musil st-l, chtěje zvrátiti rozhodnutí prvé stolice, vycházející z předpokladu, že je st-l dosud národnosti české, uvésti objektivní znaky nové národnosti německé. St-l však neuvedl ani v řízení před I. stolicí ani v odvolání k II. stolici okolnosti, ze kterých by objektivně plynulo, že není už české, nýbrž že náleží nyní německé národnosti. Pouhé tvrzení, že národnost následkem učení ve Vídni, dlouholetého pobytu ve smíšené obci a sňatku s Němkyní změnil, nestačí, neboť okolnosti ty mohly by sice býti příčinou ke změně národnosti, ale změnu národnosti skutečně nastalou samy o sobě nedokazují. Důkaz takový mohly by podati toliko objektivní znaky nynějšího německého cítění a smýšlení, kterýchž obj. znaků však st-l neuvedl. Mohl tedy žal. úřad, aniž se ocitl v rozporu se spisy, vysloviti, že st-l změnu národnosti toliko tvrdí, aniž ji dokládá.

Citace:

č. 6487. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 713-715.