Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně, 14 (1905). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 300 s.
Authors:
= Zprávy Právnické jednoty moravské, 14 (1905)
PDF
— 273 —

1. Jsou útraty přisouzené cizozemci ve sporu o příslušnost majetkem ve sm. §. 99. J. N. ?


2. Kompensace jakožto skutečnost nárok vymáhaný zrušující ve sm. §. 35. exek. ř.


Firma A., sídlící v obvodu zem. soudu v O., podala na základě kupní smlouvy uzavřené s uherskou firmou B., žalobu na posléz uvedenou o náhradu obnosu 1250 K u zem. jako obchodního soudu v O. Žaloba tato byla pro nepříslušnost právoplatně zamítnuta a žalované uherské firmě přisouzeny útraty v obnosu 97 K 75 h. Nyní (dne 19. listopadu 1904) podala firma A. tutéž žalobu opětně u soudu v O., odůvodňujíc příslušnost §em 99. J. N., ježto prý útraty žalované proti žalobkyni přisouzené per 97 K 75 h jsou majetkem ve smyslu cit. místa zákona.
Po té zahájila uherská firma B. exekuci mobilární o dobytí oněch útrat. Při předsevzetí zájmu učinila firma A. dne 24. listopadu 1904 prohlášení, že proti dobývané pohledávce kompensando namítá svou pohledávku per 1250 K. Toto prohlášení však nebylo firmě B. sděleno. Dne 29. listopadu podala firma A. oproti vedené exekuci žalobu dle §. 35. exek. ř., ježto prý vymáhaná pohledávka útratová zanikla tím, že firma A. vykonala právo kompensace svojí pohledávkou per 1250 K.
I. Námitce nepříslušnosti ohledně žaloby dle §. 99. J. N. podané vyhověla prvá stolice a zamítla žalobu. Ku stížnosti žalující firmy A. změnil soud rekursní toto usnesení, zamítnuv námitku nepříslušnosti, v podstatě z těchto
důvodů:
Ustanovení §. 99. J. N. rozšiřuje příslušnost zdejších soudů vůči cizozemcům, jsa napodobením §. 23. něm. s. ř.; nutno je tedy in favorem tuzemské příslušnosti vykládati. Že táž žaloba již jednou pro nepříslušnost byla zamítnuta, nevadí, ježto u věci samé roz- — 274 —
hodnuto nebylo a nyní se uvádí jiný důvod příslušnosti — V §. 99. J. N. odst. 2. se nežádá, by příslušela žalovanému pohledávka proti osobě třetí, ježto dle 1. odst. cit. stačí jakékoliv jmění žalovaného ku založení příslušnosti; takovým jměním jest též pohledávka proti žalobci. Ze snad tato pohledávka nestačí ku krytí pohledávky žalobní, jest nerozhodno. Na váhu toliko padá, že pohledávka 97 K 75 h byla v čas podání přítomné žaloby právoplatně přisouzena a dokonce vykonatelná. Okolnost, že později, t. j. 29. listopadu byla podána žaloba opposiční, jíž se uplatňuje, že pohledávka žalované firmy per 97 K 75 h kompensací zanikla, nemůže na otázce příslušnosti ve sm. §. 29. J. N. ničeho již změniti, ježto přítomná žaloba byla podána v době, kdy žalující firma ještě kompensačního práva nepoužila.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvé stolice z těchto
důvodů:
Názoru soudu rekursního nelze přisvědčiti. Z okolnosti, že žaloba proti cizozemci pro nepříslušnost byla zamítnuta a žalovaný odsouzen ku náhradě útrat, nelze odvozovati příslušnost zdejšího soudu pro tutéž žalobu znova podanou na základě § 99. J. N. a nelze dotyčné útraty — nehledě k jich nepatrnosti vůči zažalované pohledávce — považovati za majetek cizozemce ve smyslu cit, místa zákona; vždyť by v takovém případě byl každý výrok, kterým se žaloba pro nepříslušnost zamítá a útraty přisuzují, illusorním a již tím nastala by příslušnost soudu, který se právě právoplatně prohlásil nepříslušným. Nelze si mysliti, že by tento postup byl v úmyslu zákona, neboť by takový výklad vedl ku zneužívání a obcházení zákona; jest tudíž otázku, zda jest tu jmění ve sm. §. 99. J. N., řešiti v každém případě zvláště dle konkrétních okolností. Mimo to nelze zamlčeti, že žalobkyně v opposiční žalobě sama tvrdí, že pohledávka žalované firmy zanikla kompensací a neuznává tedy sama oné pohledávky žalovaného za trvající po právu jmění téhož v tuzemsku.
Rozh. nejv. soudu ze dne 22. března 1905, č. 3978.
II. Žalobu opposiční prvá stolice zamítla, aniž by připustila důkazů o existenci kompensando namítané pohledávky, poněvadž považovala kompensací pohledávky sporné s pohledávkou vykonatelnou za nepřípustnou. Soud odvolací zrušil tento rozsudek a nařídil provedení důkazů o právním trvání pohledávky kompensando uplatňované, z těchto
důvodů:
Veškeré podmínky §. 35. exek. ř. jsou v daném případě splněny, neboť vzešla tu skutečnost, nárok exekucí dobývaný zru- — 275 —
šující, po vydání exekučního titulu, aniž by byl mohl žalobce tuto skutečnost v předchozím řízení uplatniti. Vzájemné zrušení dvou stejnorodých dospělých pohledávek nenastává již tím, že dvě pohledávky takové vzejdou, nýbrž teprve projevem jedné strany, že kompensovati chce; projev takový musí býti druhé straně sdělen a nestačí tedy ovšem projev učiněný do zájemního protokolu, jehož obsah po této stránce nebyl vymáhající věřitelce sdělen; jest však takovým projevem přítomná žaloba opposiční. Jejím podáním a doručením nastává kompensace a tím se právě splní podmínka § 35. exek. ř., který nežádá, by skutečnosti nárok zrušující tu byly již před podáním žaloby. Skutečností zrušující ve sm. §. 35. exek. ř. nebyla tedy tvrzená pohledávka žalobcova per 1250 K snad již včas své dospělosti — jak prvá stolice míní — nýbrž počala jakožto taková působiti teprve svrchu dotčeným projevem žalobcovým, že chce kompensovati. Jsou tedy dle názoru odvolacího soudu dány processní podmínky §. 35. exek. ř., třebas přivodění zrušující skutečnosti a zejména doba její závisí úplně na vůli žalobcově. Ku otázce, lze-li kompensovati pohledávku spornou s pohledávkou judikátní, jest přisvědčiti, ježto § 35., odst. 3. a 4. exek. ř. připouští důkaz zrušující skutečnosti cestou sporu a rovněž dle §. 391. a 411. c. s. ř. důkaz pohledávky kompensando namítané lze vésti.
Ku rekursu žalované zrušil nejvyšší soud toto usnesení a nařídil, by se o odvolání žalobcovu rozhodlo, aniž by se přihlíželo k důvodům zrušení prvého rozsudku v tomto usnesení obsaženým.
Důvody:
Nehledě ani ku otázce kompensace, nelze shledati v daném případě podmínek § 35. exek. ř., neboť jak již usnesení v odpor vzaté uvádí, nelze považovati prohlášení žalobcovo při výkonu exekuce dne 24. listopadu 1904, že kompensuje exekvovanou pohledávku se stejnou částí své pohledávky, za skutečnost nárok žalované firmy zrušující a vzejití exekučního titulu následující.
Nicméně nelze považovati za takovou skutečnost ani sdělení vůle kompensační, obsažené v žalobě opposiční, jak soud odvolací za to má. Nebylo tedy správno z uvedeného důvodu rozsudek prvé solice zrušiti .1
(Rozh. nejv. soudu ze dne 22. března 1905, č. 3977)
Dr. B.
  1. Bližší odůvodnění názoru zde nvedeného v tomto rozhodnutí bohužel obsaženo není.
Citace:
1. Jsou útraty přisouzené cizozemci ve sporu o příslušnost majetkem ve sm. §. 99. J. N.? 2. Kompensace jakožto skutečnost nárok vymáhaný zrušující ve sm. §. 35. exek. ř.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1905, svazek/ročník 14, s. 289-291.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).