Hilda Wlček: Beiträge zur Geschichte der Hochgerichtsbarkeit in Böhmen und Mähren bis zur Majestas Carolina. — v: Jahrbuch der philosophischen Fakultät der Deutschen Universität in Prag. V. Jahrgang, 1927 až 1928 (Praha, 1929), str. 18—19. — Zcela náhodně sešly se o shodném tématu: Vaněčkova práce o soudní imunitě duchovních statků na Moravě, o níž bylo tuto již referováno (roč. XIII. str. 347—348), práce profesora německé filosofické fakulty v Praze Zatschka a konečně práce, jež je (podle oznámení děkanství filos. fakulty něm. university) k tisku připravena, ale o níž jsme jeh zatím informováni z resumé disertační práce k doktorátu.1 Není tedy tato naše informace dostatečná, abychom mohli posouditi nové poznatky, které Wlčková-Zatschková) v ní přináší, ale přesto stačí potud, abychom mohli si konstatovati, že její výsledky se shodují a potvrzují stav nejnovějšího badání. Ze všech tří prací nesporně je však Zatschkova svojí metodou nejobtížnější: její autor volil ryze diplomatickou metodu, kterou rozebírá moravské imunitní listiny od listiny olomoucké (1207) až po dobu lucemburskou. Jako diplomatik nutně musil sledovati vzájemnou filiaci (příbuzenství) a tudíž redukovati je na společný typ, na formulář. A tu je zajímavé, že vlastně takto dospívá ke shodným téměř výsledkům jako Vaněček, který šel naopak zase cestou rozboru právního. S hlediska referentova ovšem nelze a priori přisvědčiti ani té, ani oné výlučné metodě, neboť imunitní listiny jsou jedním z typických případů, kdy se stýká obojí cesta v rozbor právně-diplomatický. Pouze patrně korektury způsobily tu okolnost, že jak Vaněček, tak Zatschek přece jen přihlíželi i k druhému metodickému postupu (v tom směru viz Vaněčkovu práci in fine a naproti tomu některé rozbory Zatschkovy, na př. str. 42 a ns. а p.). Zatschek provedl rozbor diplomatický do všech důsledků. Podává zejména rekonstrukci velehradského deperdita (1209—13) a pak velmi pracně sestavené tabulky vzájemné příbuznosti moravských imunitních listin. Pokud jde o shody, poukázal na filiaci již G. Friedrich, pokud jde však o vzájemné vztahy, lze leckdy míti o plné oprávněnosti Zatschkových výsledků pochybnosti, jak dobře ukázal J. Šebánek v referátě o této práci v Čas. Matice morav. (1.VI., 204 a ns.), jenž je sám o sobě zvláštním rozborem moravské imunity. Tím, že Zatschek se přidržel vlastně diplomatické stránky moravských imunit a jen tam, kde to bylo nutno, se zabýval právními jejími stránkami; je jeho práce k Vaněčkově zcela přiřazena. Proto se s ním setkává v řadě styčných bodů, z nichž nejzajímavější je ten, že Z. hledá vysvětlení o rozdílu mezi českou a moravskou imunitou tak, že plná váha její spočívá v důkazním řízení, a to na Moravě v řízení ordálním. Že se na Moravě udržely ordály déle než v Čechách, vysvětluje (souhlasně vlastně s Wlčkovou), že vliv německého práva na Moravu byl slabší, poněvadž kláštery byly osazovány z Čech. Nelze zde uváděti některé okolnosti, které vzbuzují důvodné pochybnosti, ale je nezbytno tento uzávěr přijímati opatrně a hlavně jej ukvapeně negeneralisovati. Ovšem jest přiznati, že nejvýš důkladná práce Zatschkova i po této stránce bude sloužiti jako základ k dalším pracím, zvláště o recepci práva na Moravě. Ča.Filosofická fakulta německé university pražské na místě publikování disertací, jak je to v Německu nutné, otiskuje résumés z disertací. Tím je dosažen informativní účel zcela vhodně. Upozorňuji, že nalézáme tu na př. i témata nás zajímající, jako na př.: Das Ethos der Arbeit (Schausberger), Handel und Verkehr Böhmens in d. ersten Ihtn. (Glott), Grundzüge der englisch. Kontinentalpolitik (Tscherne), Die direkten Steurn im vorrevolutinären Frankreich (Müller) a p.