Čís. 1613.

Obnova drobných zemědělských pachtů (zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n.).
Jest »nabytím« ve smyslu § 2 písm. b) zákona, získá-li syn dosavadních vlastníků jedné polovice do vlastnictví а k druhé pak právo hospodařiti.
(Rozh. ze dne 11. dubna 1922, R I 420/22.)
Proti nárokům pachtýřů na obnovu pachtu vznesl vlastník mimo jiné námitku, opírající se o § 2 písm. b), ježto nabyl pozemků, o něž jde, v červnu 1921 od svého otce polovicí do vlastnictví, kdežto matka postoupila zároveň synovi právo hospodaření na její polovině pozemků těch. Oba nižší soudy vyhověly námitkám, rekursní soud mimo jiné z těchto důvodů: Nesprávným jest názor stěžovatelů, že pod pojmem nabytí dle § 2 b) rozuměti jest jen převod vlastnictví a nikoliv též převod práva hospodařiti. To patrno z § 1, který pojem propachtovatele nečiní rovnocenným s pojmem vlastníka, maje na mysli, že propachtovati může pozemek i poživatel, fiduciář atd. Vzhledem k tomu pod pojem nabytí ve smyslu § 2 lit. b) podřaditi jest i tento případ, kde syn dosavadních vlastníků jedné polovice nabývá do vlastnictví а k druhé získává právo hospodařiti. Podotknouti jest ještě, že František K. ml. jako vlastník jedné polovice nemůže býti dle § 833 obč. zák. přehlasován v otázkách, jak má býti hospodařeno, a proto námitka stěžovatelů, že Kateřina K-ová může právo hospodaření, synovi propůjčené, kdykoliv odvolati, jest v této věci bezvýznamnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, neshledav podmínek § 16 nesp. řízení.

Citace:

č. 1613. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 381-381.