NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8421 —
Č. 8421.

Učitelstvo: I. * Předpis čl. VIII. odst. 2 zák. č. 251/22 neposkytuje učiteli, ustanovenému výpomocně zástupcem za učitele jiného, právního nároku, aby v případech v tomto předpisu uvedených byl — Č. 8421 —
ustanoven učitelem zatímním. — II. * Jmenování učitele na veřejné škole národní definitivním bez určení služebního místa podle zák. č. 306/20 předpokládá, mimo ostatní podmínky zákonné, nepřetržité konání jednoroční počáteční služby na škole veřejné.
(Nález ze dne 8. února 1930 č. 22146/29.)
Věc: Josef V. v B. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o jmenování zatímním učitelem a učitelem definitivním bez určení služebního místa.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 složil zkoušku učitelské dospělosti roku 1919, zkoušku způsobilosti v dubnu 1924. Okr. škol. rada něm. v H. ustanovila jej výměrem z 18. září 1919 zatímním učitelem při obecné škole v P. s remunerací ročně 1 000 K a příbytečným 180 K. Služby této byl st-1 výměrem téhož úřadu z 24. července 1920 koncem července 1920 sproštěn. Od 1. dubna 1923 byl st-1 učitelem na evangelické škole obecné v Brně. — Podáním z 15. ledna 1924 zažádal za propůjčení uprázdněného místa učitelského na Škole v P. a byl výměrem ošv-u pro školy německé v Brně-venkov ze 4. února 1924 s výhradou schválení zšr-y prozatímně ustanoven na obecnou školu v P. na místě uvolněném po odchodu Augusty B.
Zšr mor. výnosem z 21. února 1924 toto ustanovení schválila a poukázala st-li výnosem z 20. března 1924 požitky jakožto »zatímnímu učiteli«.
Podáním ze 14. června 1924 zažádal st-1 s poukazem na to, že složil v dubnu 1924 zkoušku způsobilosti, podle čl. VIII odst. 2 zák. 251/22 za ustanovení zatímním učitelem ke dni 19. dubna 1923 a zároveň za jmenování def. učitelem bez určení služ. místa k 1. květnu 1924 podle zák. č. 306/20. — Výnosem ošv-u z 23. června 1924 byl st-l koncem června 1924 ze služ. místa na škole v P. vyvázán. Zšr v Brně na to vyslovila rozhodnutím z 9. června 1926, že k žádosti st-le, aby byl dodatečně ustanoven zatímním učitelem, nelze přihlížeti, ježto kandidát učitelství, resp. výpomocný učitel, nemá vůbec právního nároku na zatímní ustanovení ve školní službě, nehledíc k tomu, že jmenovaný neuplatňoval požadavku tohoto hned po ustanovení ve školní službě; nutno tedy důvodně míti za to, že nastoupiv školní službu ve služ. vlastnosti, v níž ho ošv ustanovil, projevil mlčky bezpodmínečný souhlas s tímto ustanovením, takže služební poměr byl tu pravoplatně uzavřen. Žádosti, aby byl jmenován definitivním bez určení služ. místa s právní platností od 1. května 1924, nelze vyhověti z toho důvodu, že jmenovaný, byv po přerušení služby od 1. srpna 1920 do 4. února 1924 znovu od 5. února 1924 ve školní službě výpomocné ustanoven, byl již koncem června 1924 ze služby školní pravoplatně vyvázán, nedokončil tudíž počátečního roku ve školní službě, a nemohl proto býti zařazen do nejnižší třídy hodnostní s plnými příjmy státního úředníka téže hodn. třídy, jak toho ustanovení § 3 zák. č. 306/20 vyhledává.
St-lovo odvolání z tohoto rozhodnutí podané bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y. — Č. 8421 —
O stížnosti nss uvážil:
I. Pokud jde o st-lův domnělý nárok na jmenování učitelem zatímním podle čl. VIII odst. 2 zák. č. 251/22 na obecné škole v P., neshledal nss nutným zkoumati, v jaké vlastnosti byl st-1 dekretem ošv-u pro školy něm. v Brně-venkově ze 4. února 1924 ustanoven, zda totiž ve vlastnosti učitele zatímního (podle čl. VIII odst. 2 cit. zák.) anebo ve vlastnosti učitele »výpomocně ustanoveného« (ve smyslu čl. VIII odst. 1 resp. IX odst. 1 cit. zák.). Ačkoliv totiž zmíněný dekret ošv-u se po té stránce jasně nevyjadřuje, nýbrž toliko praví, že se st-l — »zatímní učitel v Brně« — ustanovuje »prozatímně« na obecné škole v P., kteréžto opatření bylo pak zšr-ou prostě schváleno a ačkoliv zšr poukázala st-li výnosem z 20. března 1924 požitky jakožto »zatímnímu učiteli«, vycházejí přec obě strany od toho, že st-1 byl uvedeným výměrem ošv-u ustanoven výpomocným učitelem. Z toho vycházelo zejména již st-lovo podání ze 14. června 1924, stejně též st-lův rekurs podaný do rozhodnutí zšr-y z 9. června 1926 a vychází z toho též stížnost. Proto musí také nss podle §§ 2, 6, 7 a 18 svého zák. své úvaze položiti za základ závěr, že st-1 byl v únoru 1924 ustanoven učitelem výpomocným.
Ale pak nemůže st-1 uplatňovati právní nárok na dodatečné jmenování učitelem zatímním podle čl. VIII odst. 2 zák. č. 251 /22, poněvadž cit. zák. č. 251/22 v čl. VIII odst. 2 dává toliko školským úřadům právo, aby za předpokladů v zákoně uvedených jmenovaly učitele zatímní, z toho však neplyne povinnost úřadu, aby tak učinil, ani právní nárok jednotlivého uchazeče, aby byl učitelem zatímním jmenován. Nelze proto shledati porušení subjektivního práva stěžovatelova v tom, že školské úřady jeho žádosti za ustanovení zatímním učitelem nevyhověly. —
II. V příčině domnělého nároku st-lova na jmenování definitivním učitelem bez určení služebního místa vycházel nss z těchto úvah: Podle toho, co řečeno shora sub I., musí nss vycházeti z toho, že st-1 byl roku 1924 ustanoven na obecné škole v P. toliko výpomocně. — St-1 nebyl ovšem ustanoven »výpomocně za zástupce učitele na místě definitivně nebo zatímně zřízeném, který pro nemoc nebo z jiných důvodů nemůže dočasně zastávati svého místa« (čl. VIII odst. 1 zák. č. 251/22), nýbrž byl ustanoven (výměr ošv-u ze 4. února 1924) na místě uvolněném po odchodu učitelky Augusty B.
St-1 nebyl tedy výpomocné ustanoveným zástupcem podle čl. VIII odst. 1 zák. č. 251/22 a nedopadá na něho proto taky ani předpis tohoto čl. VIII odst. 1, který výpomocně ustanovené zástupce učitelů kategorie tam zmíněné vylučuje vůbec z ustanovení čl. I. až III. zák. č. 306/20. Zásadně mohl tedy st-1 uplatňovati nárok na jmenování def. učitelem bez určení služ. místa podle zák. č. 306/20; avšak jmenování takové mohlo býti uskutečněno jenom, byly-li u st-le podmínky čl. I. až III. cit. zák. splněny.
Podle čl. II. § 1 zák. č. 306/20 jest učitele veřejných škol národních jmenovati def. učiteli bez určení služ. místa »počátkem druhého roku služebního (§ 3)«. Zákon žádá tudíž odbytí jednoho roku služebního. Poněvadž jde o jmenování učitele školy veřejné, nutno zásadně žádati, — Č. 8421 —
aby tento jeden rok služební byl vykonán na škole veřejné. — Dále je všeobecnou zásadou, uznávanou v právu veř. zaměstnanců vůbec, že služ. doba, jíž je k dosažení určitého výsledku zapotřebí, byla vykonána bez přerušení; zásada ta platí všude tam, kde opak není výslovně stanoven.
Dokladem toho, že zásadu tu uznávají taky zákony učitelské, jsou na příklad ustanovení § 4 poslední odstavec a § 5 poslední odstavec zák. par. č. 274/19, kde zákon při přerušení služ. doby dává při opětném dosazení učitele v úřad zápočet doby dřívější (před přerušením vykonané) do doby rozhodné pro postup platový a časový do úvahy zem. škol. rady. Stejně požadovaly také zem. zákony o právních svazcích učitelstva zpravidla nepřerušenou dobu služební jak pro zvyšování služného tak pro nárok na odpočivné požitky, pokud ovšem výjimky nebyly zákonem samým stanoveny (srov. příkladem § 5 odst. 1 zák. z 26. prosince 1904 č. 1 z. z. mor. z roku 1905 ve znění zák. z 15. července 1914 č. 48 z. z. mor., dále § 63 cit. zák. č. 1/1905 ve znění zák. ze 4. května 1906 č. 39 z. z. mor.).
Třebas tedy zák. č. 306/20 takového přímého předpisu nemá, předpokládá nárok na jmenování učitelem bez určení služ. místa, aby jednoroční služba byla vykonána bez přerušení na škole veř. Přerušení služby na škole veřejné má tudíž za následek, že učitel, který po tomto přerušení je opětně ustanoven na škole veřejné, musí znova začíti a ukončiti onen rok nepřetržité služby.
Opak nelze dovoditi z ustanovení čl. IX. odst. 1 věty 3 zák. č. 251/22, kde se praví, že »doba odsloužená v substituci se ... započítá ... pro def. ustanovení bez určení místa«251/1922 sb., čl. 9.1.v3; neboť předpis tento nemluví vůbec o přerušení a nelze v něm spatřovali ustanovení, že jest také přerušenou dobu v substituci započítati pro jmenování podle zák. č. 306/20.
Je ovšem pravda, že § 18 odstavec 2. prováděcího min. výn. k zák. č. 251/22, ze 7. dubna 1923 č. 42105/1 vykládá zmíněný předpis čl. IX zák. č. 251/22 tak, že se čítá všecka substituční doba bez zřetele na to, byla-li služba přerušena. Leč pouhý prováděcí výnos nemůže měniti stav ze zákona se podávající a nemůže na úkor práv vydržovatelů škol býti základem nároků učitele, které neplynou ze zákona.
Do jednoroční nepřetržité doby služební na škole veřejné nelze čítati dobu odslouženou na škole soukromé; neboť předpis § 16 zák. č. 274/19 staví službu na soukromé škole na roveň službě na škole veřejné jenom pro »zařadění do skupiny C« za účelem vyměření požitků učitelů na veřejné škole ustanovených, nikoliv však také pro určení povahy služebního poměru učitelova. Opak neplyne ani z ustanovení čl. II § 3 zák. č. 306/20; ustanovení tohoto § v souvislosti s § 1 a 2 toliko znamená, že »počátek druhého roku služebního se shoduje se dnem učitelova zařazení do nejnižší třídy hodnostní« a že tudíž jmenování učitele definitivním má nastati od tohoto dne, ovšem jenom tehdy, jsou-li splněny zásadní podmínky pro jmenování to, totiž vedle odbytí zkoušky způsobilosti také dokončení jednoho roku nepřetržité služby na škole veřejné. — Č. 8422 —
Stěžovatel sloužil nesporně na veřejných školách národních nejprve od září 1919 do konce července 1920, po druhé pak od února 1924 do konce června 1924; v mezidobí byl od 1. dubna 1923 učitelem na škole soukromé. St-1 neodbyl tedy na veřejné škole počáteční rok služby ani do konce července 1920, ani od února 1924 do konce června 1924. Na sčítání obojí této doby nemá st-1 podle toho, co bylo shora řečeno, ze zákona nároku, poněvadž mezi oběma těmi obdobími leží přerušení službou soukromou, takže při opětném ustanovení st-le v únoru 1924 počínal pro něho první rok služby na škole veřejné znova. Na zápočet doby odsloužené na škole soukromé do tohoto roku služby však neměl st-1 podle toho, co řečeno shora, rovněž nároku.
St-1 neměl tedy koncem dubna ani koncem června 1924 odsloužený prvý rok služby nepřetržité na škole veřejné a nesplňoval v té době ještě podmínky pro jmenování def. učitelem bez určení služ. místa; mohl tudíž, nejsa ještě definitivním, býti kdykoliv z veř. školní služby opět vyvázán, což se také koncem června 1924 stalo. Stížnost je tedy bezdůvodná i v druhém směru a bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 8421. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 367-371.