Č. 9646.


Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní (Podkarpatská Rus): * Rozhodnutí zemského úřadu v Užhorodě o úpravě odpočivných požitků býv. župních zaměstnanců v zemi Podkarpatoruské podle vl. nař. č. 99/28 není rozhodnutím konečným ve smyslu § 5 zák. o ss.
(Nález ze dne 5. února 1932 č. 1670.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 9269/31.
Věc: Vojtěch N. v S. proti zemskému úřadu v Užhorodě o pensijní požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Dekretem z 15. května 1929 vyměřilo presidium zem. úřadu v Užhorodě st-li, služnému v. v., podle vl. nař. č. 99/28 v dohodě s hlav. fin. ředitelstvím v Užhorodě s platností od 1. července 1928 odpočivné požitky.
Poučení o opravných prostředcích dáno nebylo.
Maje rozhodovati o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, musil si nss v prvé řadě rozřešiti otázku, zda nař. rozhodnutí bylo vydáno poslední přípustnou instancí správní.
Nař. rozhodnutím, jež bylo vydáno za platnosti zák. č. 125/27 o organisaci politické správy, jakož i vl. nař. č. 8/28 o správním řízení, nebyla rozhodována zásadní otázka, zda st-l má jako bývalý župní zaměstnanec, do státních služeb republiky čsl. nepřevzatý, nárok na pensi, resp. v jaké výši mu jeho normální pense přísluší, nýbrž nař. rozhodnutí obsahuje toliko úpravu pense st-lovy podle zásad vl. nař. č. 99/28, vydaného na základě § 5 zák. č. 310/24 a upravujícího odpočivné požitky některých župních zaměstnanců, obecních a obvodních notářů na Podk. Rusi, jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po těchto osobách.
Podle § 1 tohoto nař. č. 99/28 platí ustanovení zák. č. 310/24, jimiž se upravují odpočivné požitky některých župních zaměstnanců, obecních a obvodních notářů a zaopatřovací požitky pozůstalých po těchto osobách na Slov., obdobně také na území Podk. Rusi s tou úchylkou, že na místo § 8 zák. č. 210/20 a § 7 zák. č. 211/20 nastupuje § 7 vl. nař. č. 476/20 a č. 71/21, a na místo zák. č. 210/20 vl. nař. č. 476/20.
V této věci vyslovil však nss již v nál. Boh. A 9269/31, že rozhodnutí zemského úřadu o úpravě odpočivných požitků býv. obecních, resp. obvodních notářů na Slov. podle zák. č. 310/24 není rozhodnutím konečným ve smyslu § 5 zákona o ss. Co platí o Slov., platí tu podle toho, co svrchu dovoženo, i o zemi Podk., a co platí o býv. nepřevzatém obecním notáři, platí stejně i o st-li jako býv. nepřevzatém župním zaměstnanci, neboť ani on se nestal státním úředníkem, neplatí tedy ani na jeho případ omezení § 1 odst. 2 vl. nař. č. 8/28 a sluší proto procesní stránku daného sporu posuzovati podle předpisu cit. vl. nař. Poněvadž i v daném případě rozhodoval zemský úřad o úpravě odpočivných požitků podle zák. č. 310/24, není ani zde rozhodnutí konečné ve smyslu § 5 zák. o ss. Žal. úřad nepřipojil ani v případě st-lově nař. rozhodnutí žádného poučení v tom směru, že se z něho lze odvolati k min. vnitra, ač to §§ 68 a 71 odst. 1 vl. nař. č. 8/28 výslovně předpisují. Tím vzbudil u st-le pochybnost, zda nejde o rozhodnutí konečné, které opravnému prostředku již nepodléhá, a zavinil, že st-1 nenapadl rozhodnutí opravným prostředkem k nadřízené stolici správní, nýbrž obrátil se stížností přímo na nss, kterážto stížnost však vzhledem k předpisu § 5 zák. o ss není k rneritornímu projednání před tímto tribunálem způsobilá. V tomto postupu žal. úřadu spočívá podstatná vada řízení, pro kterou bylo nař. rozhodnutí podle § 6 zrušiti, aby tak bylo žal. úřadu umožněno doručiti st-li své rozhodnutí znovu s právním poučením odpovídajícím zákonu.
Citace:
č. 9646. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 329-330.