NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926) - Svedení pod slibem manželství

Svedení pod slibem manželství.

(Okresní soud v Mor. Ostravě.)

Jaromír K. byl ještě hloupoučkým sextánem, když se jeho srdce rozhořelo pro Martu S., která tehdy byla 15letou lyceistkou s pomněnkovýma očkama a dvěma zlatými copy vlásků. Léta rychle míjela a láska jejich neochabovala. Jaromír K. odešel na techniku a stal se inženýrem a Martička zatím vyrostla v sličnou dívku. Byla královnou celé společnosti, a snad to bylo jejím neštěstím.
Byly manévry a ve vsi se utábořilo vojsko. Toho dne bylo „korso“ na vsi zvláště živé a nezvyklé. Všude blýskaly se důstojnické uniformy, crnkaly ostruhy... a domácí hoši měli dosti příčin k hněvu, poněvadž veškerý zájem místních krásek patřil dvojímu suknu. Ani Martička nezůstala pozadu. Výborně se bavila s mladým důstojníkem, a když se rozcházeli, měli již pro příští den smluvenou schůzku. Ale ne na korse, nýbrž u kapličky v lese. A neštěstí bylo hotovo. Martička podlehla vášnivému žáru mladého důstojníka a stalo se, co se státi nemělo. Horší však bylo, že ani ten nejchoulostivější okamžik nezůstal ušetřen zraku nezvaného svědka. Starý hajný, který ležel opodál v mlází, viděl vše.
Druhého dne vojsko odtáhlo dále a snad by bývalo bylo zase dobře, kdyby nebylo onoho svědka. Sotva se Jaromír K. navrátil domů, slyšel vše. Jaromír se rozběhl za Martou a přímo se jí tázal, je-li něco pravdy na tom, co slyšel. Martička sehrála menší scénu, zapřísahala se, že je nevinna, a Jaromír uvěřil, jak už muži jsou důvěřiví. Ještě se jí omluvil, pak ji horoucně zlíbal, slíbil jí, že si ji vezme a jako zálohu na sňatek vzal si to, o čem myslil, že ještě nikdo Martičce neurval.
Osten nedůvěry však mu přece zůstal v srdci. A pravda nezůstala utajena. Netrvalo to ani čtrnáct dní a náhoda vše vyzradila. Jaromír šel s Martičkou po vsi, kdy šel kolem poštovní posel a zvolal: „Pánbu dej dobrý poledne! Mám tu pro nich, slečinko, nějaký psaníčko!“ Martička vzala dopis a sotva naň pohlédla, po ouška se zapálila. Jaromír tušil něco nedobrého a jediným rychlým pohybem ruky dopisu se zmocnil, nedbaje zoufalých protestů Martiččiných. A nyní se rozčílil zase Jaromír: dopis byl od pana poručíka a obsahoval vášnivé vzdechy po onom blahu, prožitém tam v lese...
Jaromír řekl zoufalé Martě pouze čtyři slova: „My jsme, slečno, domluvili“ a odešel od ní bez pozdravu. Více si jí pak nevšímal. Marta se však domnívala, že Jaromíra přitáhne násilím zpět, a podala na Jaromíra oznámení pro přestupek svedení pod slibem manželství. Ale ani to jí nebylo nic platné. Jaromír u soudu prokázal, co se stalo tam u kapličky v lese, hajný to dosvědčil a dopis potvrdil.
Soudce vynesl pak rozsudek osvobozující, poněvadž zákon chrání pouze dívku zachovalou, a tou Martička po onom dobrodružství v lese již nebyla...

Citace:

Svedení pod slibem manželství. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 6, s. 72-72.