NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9236.

Zaměstnanci veřejní: 1. »Nezpůsobilostí k výkonu služby« nemíní § 29, odst. 1 služ. pragmatiky z r. 1914 nezpůsobilost k jakékoliv službě vůbec, nýbrž k té službě, k níž je úředník právě určen. — 2. Jak jest postupovati při zjištění úředníkovy nezpůsobilosti k výkonu služby z důvodů zdravotních?
(Nález ze dne 2. května 1931 č. 6699.)
Věc: MUDr. Karel H. v P. (adv. Dr. Em. Slabý z Prahy) proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (odb. r. Dr. Jar. Preininger) o zastavení služebních platů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Býv. výnosem presidia žal. min. z 15. května 1926 přeložen službou od tohoto min. k zsp-é v Praze, nastoupil st-l sice dne 20. května 1926 službu u zsp-é, avšak hned 22. května 1926 podal žádost o šestiměsíční zdravotní dovolenou pro srdeční chorobu, o níž předložil lékařské vysvědčení. Od té doby služby nenastoupil, nýbrž vždy se hlásil nemocným, tvrdě, že choroba jeho činí jej nezpůsobilým k výkonu služby. O tom předložil také vysvědčení prof. Dra L. z 26. října 1926, podle něhož u st-le zjištěny chorobné stěny aortální s bolestmi rázu anginosního, následkem čehož st-l po dlouhou dobu nemůže se ujati svých úředních povinností. Zsp dala jej konečně dne 6. srpna 1927 prohlédnouti úředními lékaři a ti shledali u něho sice athermatosní změny srdeční aorty s občasnými obtížemi rázu anginae pectoris, uznali také, že nynější stav základní choroby snižuje do určité míry jeho fysickou způsobilost k výkonu zaměstnání lékařského a k výkonné službě zdravotní, prohlásili však, že stav ten není takového stupně, aby měl za následek nezpůsobilost k výkonu zdravotní služby u vyšší instance. Na základě toho vyzvalo presidium zsp-é st-le výnosem z 18. září 1927, aby vzhledem k tomu, že je dle posudku úředních lékařů k výkonu služby způsobilým, nastoupil do 5 dnů službu; současně podotklo, že neučiní-li tak v uvedené lhůtě, pozbude podle § 29 odst. 4 služ. pragmatiky platu za dobu neospravedlněné nepřítomnosti ve službě, nehledě k disc. zodpovědnosti. Ani této výzvě st-l nevyhověl, nýbrž oznámil podáním z 24. září 1927, že od prohlídky úředních lékařů měl opět záchvaty srdeční anginy a není proto k výkonu služby způsobilý. Přiložil lékařské vysvědčení prof. Dra L. z 22. září 1927, v němž potvrzeno, že po opětném vyšetření st-le nevykazuje nález změn proti posudku z 26. října 1926, takže po stránce diagnosy a prognosy choroby trvá na uvedeném záznamu; st-l žádal, aby tento doklad byl uznán za dostatečný omluvný důvod podle § 29 odst. 1 a 4služ. pragm.
Když pak úřední lékaři, jimž byla předložena obě uvedená lékařská vysvědčení prof. Dra L., prohlásili, že mezi nálezem jejich ohledně zdravotního stavu st-lova a nálezem prof. Dra L. není rozporu, že však trvají na svém posudku ze 6. srpna 1927, sdělilo presidium zsp-é st-li výměrem z 28. prosince 1927, že považuje jeho nepřítomnost ve službě od 26. září 1927 počínajíc za samovolnou, neboť nebyl prokázán dostatečný omluvný důvod, a zastavilo mu v důsledku toho podle § 29 odst. 4 služ. pragm. služební platy dnem 25. září 1927. Odvolání, jež st-l z výměru tohoto podal, žal. min. nař. rozhodnutím zamítlo.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto: Vadnost řízení spatřuje st-l nejprve v tom, že presidium zsp-é vydalo svůj výměr o zastavení platů st-lových na základě prohlídky úředních lékařů ze 6. srpna 1927 a nedalo st-le znovu od nich prohlédnouti, ač týž podáním z 24. září 1927 tvrdil, že měl opětné záchvaty anginae pectoris a předložil nové vysvědčení prof. Dra L., v němž tento znalec srdečních chorob st-li potvrdil, že je k výkonu služby nezpůsobilý.
Námitka tato není důvodná. Dobrozdání úředních znalců ze 6. srpna 1927 skládalo se ze dvou částí, jednak z odborného nálezu, t. j. diagnosy choroby, jíž je st-l stižen, jednak z odborného posudku, prognosy, o vlivu takto zjištěné choroby st-lovy na jeho způsobilost k výkonu jeho služby. Osobní prohlídka st-lova byla nutným podkladem jen pro zodpovědění prvé části tohoto dobrozdání, t. j. odborného nálezu čili diagnosy o jakosti a stupni st-lovy choroby, kdežto posudek o vlivu takto zjištěné choroby mohli si úřední lékaři utvořiti již jen na základě provedené diagnosy. Jestliže tedy st-l ve svém podání z 24. září 1927 netvrdil, že byl stižen chorobou novou, nebo že jeho dosavadní choroba se zhoršila — a to netvrdil ani prohlášením, že byl opětně stižen záchvaty anginae pectoris, kdyžtě stejnými záchvaty trpíval již také dříve — naopak předložil vysvědčení prof. Dra L., že opětný nález u st-le nevykazuje změn proti posudku z 26. října 1926, neměl úřad důvodu, aby st-le dal podrobiti nové lékařské prohlídce a to tím méně, když odborný nález o chorobě st-lově, jak jej podal prof. Dr. L. ve svých vysvědčeních, se plně kryl s nálezem lékařů úředních. Vadu řízení nelze však spatřovati ani v tom, že úřad nepředložil st-li k novému vyjádření opětný posudek úředních lékařů. Již ve svém dobrozdání ze 6. srpna 1927 podali úřední lékaři na základě nálezu, jejž vzhledem k tomu, co bylo právě dovoděno, dlužno považovati za nesporný, znalecký posudek v ten smysl, že st-l je k výkonu své služby u vyšší instance způsobilý. Důkaz, jejž o téže otázce nabídl st-l předložením vysvědčení lékaře neúředního, nebyl vůbec způsobilým zvrátiti důkaz provedený úředními lékaři, neboť podle § 29 odst. 2 služ. pragm. je pro zjištění nemoci jako omluvného důvodu úředníkovy nepřítomnosti v úřadě rozhodným dobrozdání lékařů úředních. V daném případě pak bylo vysvědčení předložené st-lem tím méně způsobilým zvrátiti posudek lékařů úředních, kdyžtě tento posudek byl podrobně odůvodněn, kdežto opačný úsudek lékaře neúředního nebyl podepřen žádnými důvody, ba nebylo z něho ani patrno, zda tento neúřední lékař, setrvav na své dřívější prognose, že st-l po dlouhou dobu nemůže se ujati svých úředních povinností, měl skutečně na mysli službu zdrav. referenta u vyšší instance, k jaké byl st-l povolán, či nemínil-li tím snad výkon lékaře u státních úřadů vůbec. Za tohoto stavu nebyl tedy úřad vůbec povinen vysvědčení prof. Dra L. úředním lékařům znovu předkládati, a stejně nemusil nové jejich vyjádření, v němž setrvali na svém dřívějším posudku, st-li již známém, jemu znovu předestříti. Jsou tedy výtky vadnosti i v tomto směru bezdůvodné.
Bezdůvodnou je však i námitka nezákonnosti, již st-l formuluje v ten smysl, že úřad měl uznati absenci st-lovu za omluvenu již tím, že st-l předložil vysvědčení prof. Dra L. Podle § 29 služ. pragm. má úředník, nemůže-li pro nemoc nebo dočasně z jiných platných důvodů zastávati svou službu, oznámiti to co možná brzy služebnímu úřadu a k jeho žádosti osvědčiti důvod překážky přiměřeným způsobem. Úředník pro nemoc ve službě nepřítomný jest zavázán k úřednímu příkazu podrobiti se prohlídce úředního lékaře. Z ustanovení toho jde, že úřad, jemuž úředník, nedostavivší se do služby, osvědčil jako překážku své nepřítomnosti ve službě nemoc vysvědčením lékaře neúředního, není povinen spokojiti se tímto vysvědčením neúředním, nýbrž má právo dáti údaje, obsažené v takovémto vysvědčení lékaře neúředního přezkoumati lékaři úředními; uznají-li pak tito úřední lékaři, že tu není překážky, úředníkem tvrzené — buďsi proto, že úředník není vůbec nemocen, nebo že jeho nemoc nedosahuje takového stupně, aby mohla býti uznána za překážku výkonu jeho služby — má úřad právo neuznati nepřítomnost úředníkovu za řádně omluvenou a po 3 dnech této neomluvené nepřítomnosti zastaviti mu podle § 29 odst. 4 cit. zák. další vyplácení jeho služebních požitků. Při tom není ovšem rozhodnou nezpůsobilost k výkonu služby vůbec a absolutně, nýbrž ke službě té, k níž úředník ten je právě povolán.

Citace:

č. 9236. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 800-802.