Dr. Jaroslav Janko:

Čtvrtá mezinárodní konference práce.

V Ženevě sešli se dne 18. října t. r. po čtvrté zástupci států, jež jsou členy Mezinárodní organisace práce, založené mírovou smlouvou versaillskou. Dle článku 389. této mírové smlouvy má každý z členů organisace, jichž jest nyní 55, právo vyslati na mezinárodní konferenci práce 4 delegáty, a to dva zástupce vlády, pak po jednom zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů. Každý delegát může býti provázen odbornými poradci, jejichž počet může býti nejvýše dva pro každou z jednotlivých věcí, jež jsou dány na denní pořádek zasedání. Tvoří-li předmět jednání otázky, týkající se zvláště zájmů žen, musí býti nejméně jedna z osob, označených jako odborní poradcové, ženou.1
Při zahájení konference byly zastoupeny 34 státy. Z Evropy: Albanie, Belgie, Britanie, Bulharsko, Československo, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Italie, Jugoslavie, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko. Z Asie: Čína, Indie, Japonsko, Siam. Z Ameriky; Brasilie, Chile, Kanada, Kolumbie, Kuba, Paraguay, Venezuela, a konečně Jižní Afrika.
Poněvadž parlamenty jednotlivých států nemohly zpracovati veškerou látku, kterou jim rychlé tempo předcházejících tří konferencí — ve Washingtoně, Janově a Ženevě — poskytlo, pojala správní rada M. Ú. P. záměr věnovati většinu jednání čtvrté konference záležitostem vnitřním.
V důsledku toho se rozhodla, aby na této konferenci byla provedena změna těch článků XIII. části mírové smlouvy versaillské, jichž reforma se objevila na základě tříletých zkušeností nutnou. Vzhledem k tomu byl první bod letošního zasedání věnován úpravě složení správní rady, otázce v jakém období má zasedati mezinárodní konference práce a jednacímu řádu konference. Druhou otázkou byla statistika vystěhovalectví a přistěhovalectví.
Konferenci zahájil předseda správní rady M. Ú. P. Arthur Fontaine. V proslovu zmínil se o zásadním schválení stavby nové budovy pro M. Ú. P. Společností národů a vyslovil dík švýcarské vládě za velkomyslný dar krásného pozemku, na němž má býti nová budova vystavěna. Uvedl dále, že uplynulo právě období mandátu první správní rady, zvolené na tři léta ve Washingtone. Dle článku 393 mírové smlouvy versaillské je složena správní rada M. Ú. P. takto: dvanáct zástupců vlády, šest osob zvolených delegáty na konferenci zastupujícími zaměstnavatele, šest osob zvolených delegáty zastupujícími na konferenci zaměstnance. Ze dvanácti osob zastupujících vlády jest osm jmenováno členy, jejichž průmyslový význam je největší a čtyři jsou voleny vládními delegáty na konferenci, vyjma delegáty osmi členů právě zmíněných. Konečně vzdal dík řediteli Albertu Thomasovi za neúnavnou a plodnou činnost jeho i jeho spolupracovníků. Pak byl zvolen jednomyslně předsedou konference lord Burnham, který již velmi obezřetně a nestranně vedl jednání třetí mezinárodní konference práce. Na to byla ustavena komise pro zkoušení mandátů dle odstavce 3. jednacího řádu, do níž byl jmenován vládní skupinou Dr. Raoul de Rio Branco (Brasilie), skupinou zaměstnavatelů Dr, F. Hodáč (Československo), skupinou zaměstnanců Corneille Mertens (Belgie), a komise návrhová. Druhého dne byly zvoleny komise pracovní: I. komise pro statistiku vystěhovaleckou (českoslovenští delegáti jako náhradníci ve skupině vládní a zaměstnavatelské). II. komise pro reformu složení správní rady, stanovení periodicity zasedání M. Ú. P., úpravu jednacího řádu. (Československo zastoupeno ve skupině vládní a dělnické.) III. komise pro postup o změně konvencí. (Československo zastoupeno ve skupině dělnické.)
Všem delegátům a poradcům byla rozdána obšírná výroční zpráva ředitelova o činnosti M. Ú. P.
První část její se zabývá složením Mezinárodní Organisace Práce, pojednávajíc zvláště o vztazích k Rusku а k Spojeným státům severoamerickým, pak o složení konference a správní rady, organisaci M. Ú. P. a vztazích ke Společnosti národů. Druhá část představuje pokrok v mezinárodním zákonodárství.2 Kompetence v otázkách zemědělských byla přiznána M. Ú. P. rozhodnutím Stálého mezinárodního dvoru soudního. Veškeré jednání před rozhodnutím je ve zprávě podrobně vylíčeno. Pak jsou uvedeny přehledné tabulky o ratifikacích dosavadních konvencí a rekomandací, po případě jich přípravě v různých státech a nesnázích při tom se vyskytujících. Postupuje se dle jednotlivých otázek a to osmihodinné doby pracovní, nezaměstnanosti, vystěhovalectví, noční práce Žen a mladistvých a hygieny v průmyslu.
Třetí část je věnována mezinárodní informaci o sociálních otázkách. Prvním velikým úkolem M. Ú. P. jest mezinárodní ochrana dělnická a zlepšování pracovních i životních podmínek dělnictva ve všech státech. Druhým pak úkolem dle slov článku 396 mírové smlouvy jest »sbírání a rozdělování informací« o předmětu právě uvedeném. M. Ú. P. sbírá a třídí dokumenty publikované ve všech zemích, zvláště ovšem v těch 55, které jsou členy organisace, a to: statistiku, oficielní i neoficielní zprávy, parlamentní dokumenty, zprávy organisací zaměstnavatelských a zaměstnaneckých, studie o všeobecných otázkách práce. Má již rozsáhlou knihovnu, obsahující přibližně 120000 čísel dle katalogu. Kromě toho dostává 230 různých denních listů a 1400 časopisů vycházejících s jinou periodou. Ke knihovně se druží svým významem registratura, kde jsou tříděny všecky získané dokumenty.
Vědecká práce úřadu je representována hlavně studiemi anketárními. Bylo právě publikováno šetření o podmínkách pracovních v sovětském Rusku.3 Práce tato má opravdovou cenu vědeckou, činíc konkluse nestranné, přes velké obtíže, které bylo při ní překonávati. Šetření o výrobě dosud tiskem nevyšlo. Práce nabyla přílišných rozměrů a průběhem jejím nabyl M. Ú. P. cenných zkušeností praktických. Na prvém místě se ovšem objevilo, že předmět šetření má býti přesně vymezen. Dále jest sice nepochybno, že jest pro úřad užitečno odvozovati všeobecné konkluse z důležitých sociálních jevů nebo hospodářského vývoje, ale oficielní organisace nemůže bráti zodpovědnost; těmito pracemi jest třeba proto pověřiti experty.
Na podnět anglické vlády rozhodla správní rada, aby M. Ú. P. provedl šetření o methodách regulace mezd v průmyslu, jak jsou v různých státech zavedeny zákonem. K tomu cíli bylo třeba získávati obsáhlý materiál. M. Ú. P. získal také pomoc jednoho odborníka, stojícího mimo úřad, takže je naděje na brzké provedení této práce.
Naznačíme nyní zcela krátce, jak došlo k anketě o nezaměstnanosti, jejích příčinách a prostředcích k odpomoci. Nezaměstnanost.
Na programu třetí konference práce 1921 nebyla otázka nezaměstnanosti. Poněvadž však celý svět již přes rok trpěl nezaměstnaností velmi vážně, obrátili k tomuto předmětu pozornost dělničtí zástupci Schürch (Švýcary) a Jouhaux (Francie), takže byla přijata jednomyslně tato resoluce: »Konference ukládá M. Ú. P., aby ve smyslu článku 396, § 1 mírové smlouvy provedl zvláštní šetření o krisi nezaměstnanosti a prostředcích k jejímu potíráni s hledisek státních a mezinárodních; aby docílil spolupráce finančního a hospodářského odboru Společnosti národů k rozřešení finančních a hospodářských otázek, vzniklých při tomto řešení. Konference ukládá správní radě, aby učinila všechny nutné přípravy k svolání mezinárodní konference, která by se zabývala prostředky mezinárodní povahy, jež by byly s to ukončiti krisi nezaměstnanosti.«
Tytéž důvody, které vedly k přijetí této resoluce, způsobily brzo na to v lednu 1922, že nejvyšší rada ve svém zasedání v Cannes se rozhodla svolati mezinárodní hospodářskou konferenci do Janova. Na této konferenci se sice jednalo pak skoro výlučně o hospodářské rekonstrukci Ruska, ale přece byla zřízena zvláštní subkomise, zabývající se otázkami práce a přijala jisté resoluce, vztahující se na nezaměstnanost. Poněvadž se jednání zúčastnil také ředitel M. Ú. P. a šest členů správní rady, docíleno při formulování resoluce shody s konvencemi a rekomandacemi konferencí práce. Byla přijata následující resoluce:
Článek 21. Hospodářská rekonstrukce Evropy vyžaduje intensivnější výroby, která závisí v podstatě na práci. Nejdůležitější by bylo získati podporu dělnictva, mužů i žen celého světa a jejich organisací ve spojení s ostatními činiteli ve výrobě k hospodářské restauraci Evropy. Aby bylo dosaženo co nejlepšího výsledku, a aby nevznikala nevhodná konkurence mezi státy, jest obrátiti pozornost všech států ku konvencím a rekomandacím přijatým mezinárodními konferencemi práce, za samozřejmého předpokladu, že každý stát si zachová právo vzhledem k ratifikaci jedné nebo více konvencí.
Článek 22. Přítomná hospodářská krise, která se dotýká nejen výroby, ale také spotřební kapacity obyvatelstva, tíží velice dělnictvo jak morálně tak materielně. Ačkoliv jest pravdou, že opatření hospodářského rázu jsou jedině s to krisi odpomoci, zdá se, že neméně významným jest vzíti v úvahu přímá opatření, zabývající se nezaměstnaností, která by jistě příznivě působila na dělnictvo.
Článek 23. V důsledku a dodatkem k opatřením ve formě pojištění nebo podpory v nezaměstnanosti, doporučuje se:
a) systematické rozdělování veškeré práce státní organisací zprostředkovatelen práce a pomocí smluv mezistátních, které by upravovaly rozdělování práce mezinárodně (vystěhovalectví a přistěhovalectví);
b) v zemích, kde to podmínky dovolují, umístiti v zemědělství co největší počet průmyslového nezaměstnaného dělnictva;
c) systematické přizpůsobování veřejných smluv s ohledem na vyskytující se nezaměstnanost v jednotlivých oborech průmyslu a okresech postižených do té míry, pokud se to shoduje se zájmy veřejnými;
d) rozvoj veřejných prací všeobecně užitečných a produktivních, jichž se zúčastní osoby nezaměstnané.
Článek 24. Za účelem urychlení výsledků opatření navržených v článku 23.:
1. doporučuje se, aby všechny státy, které jsou členy mezinárodní organisace práce, ratifikovaly konvenci o nezaměstnaností, přijatou na konferenci washingtonské, a aby všechny státy vzaly v úvahu opatření proti nezaměstnanosti schválená touto konferencí;
2. navrhuje se, aby M. Ú. P. sbíral a uveřejňoval periodicky všechny informace užitečné dle zkušenosti získané v různých státech zápasících s nezaměstnaností;
3. doporučuje se, aby všechny státy spolupůsobily při šetření o nezaměstnanosti, na němž se usnesla Mezinárodní konference práce r. 1921.
Tak byla tedy hospodářskou konferencí v Janově splněna jedna část úkolu M. Ú. P., a zbývalo provésti část druhou — šetření o nezaměstnanosti.
O výsledku tohoto šetření podal přehled ředitel ve zvláštní tištěné zprávě.4 V první části je osvětlen rozsah krise pomocí statistických dat dosažitelných z různých států. V letech 1920—21 v období, kdy krise v jednotlivých státech dosáhla největšího rozpětí, vykazují největší nezaměstnanost státy s vysokou valutou. Tak Amerika měla v době největší nezaměstnanosti 5 milionů nezaměstnaných, Švýcarsko 146.000 nezaměstnaných, Anglie 23% pojištěného dělnictva, Dánsko 33%, Norsko 25%, Švédsko 35% odborově organisovaného dělnictva, Nizozemsko 29%. V Německu však bylo jen 6% nezaměstnaných mezi odborově organisovaným dělnictvem. Z tabulek tam uvedených je ovšem ihned patrno, že není možno výsledky z různých států srovnávati.5 Není vůbec státu, který by měl statistiku autoritativního charakteru, z níž by bylo možno vypočítati přesný počet osob nezaměstnaných určitého dne. Ani v Anglii, kde statistika pojištění v nezaměstnanosti zahrnuje přibližně 12 milionů pojištěných dělníků, není možno určitého dne udati přesný počet osob úplně bez zaměstnání. Tím méně lze docíliti přesné informace o částečné nezaměstnanosti; ve většině států vůbec této statistiky není. Nejspolehlivější a nejpřesnější informace podávají čísla těch států, kde je pojištění v nezaměstnanosti. Je zde totiž hmotný zájem osoby nezaměstnané, aby se přihlásila, pojišťující instituce pak nevyplatí žádnou částku, dokud se nepřesvědčila, že dotyčná osoba je vskutku bez vlastní viny bez zaměstnání. Ve státech, kde je pojištění v nezaměstnanosti zavedeno, jest však velká rozmanitost v ustanoveních o nároku, kterážto okolnost zase znemožňuje srovnání nejen výsledků rozličných států, nýbrž v mnoha případech také mezi jednotlivými obory průmyslu.
Informace podávané odborovými organisacemi státním úřadům zakládají se všeobecně na hospodaření s fondem pro nezaměstnané. V některých případech však jsou jen více méně přesnými odhady dotyčných úředníků odborových organisací. Čísla tohoto druhu jsou ovšem mnohem méně spolehlivá.
V některých státech pak jediným pramenem pro statistiku nezaměstnanosti jsou výkazy zprostředkovatelen práce, které dávají počet uchazečů a počet volných míst v různých oborech průmyslu a živností. Tato statistika sice může sloužiti účelům administrativním, ale jest skoro nemožno užívati jí za měřítko nezaměstnanosti.6 Aby se našlo východisko z těchto nesnází, uložila první mezinárodní konference práce správní radě, aby sestavila mezinárodní komisi, která by formulovala rekomandaci o nejlepších methodách pro sbírání a publikování informací o otázce nezaměstnanosti. Na základě jejího rozhodnutí M. Ú. P. rozeslal obšírné dotazníky všem vládám, jichž odpovědi publikoval a analysoval v nejnovějším čísle řady Etudes et Documents.7 Celkově lze říci, že tímto způsobem bylo docíleno jistého pokroku, takže v případě, že budou vlády pravidelně každého měsíce zasílati M. U. P. zprávu o počtu uchazečů a volných míst v jednotlivých oborech průmyslu, bude možno, aby M. Ú. P. každého měsíce publikoval přibližné tabulky o stavu trhu práce v celém světě. Druhá část pojednává o prostředcích, jimiž hledí různé státy odpomoci nezaměstnanosti.
Jest zajisté velmi užitečným dílem Mezinárodního úřadu práce informovati vlády o pomocných opatřeních, kterých bylo užito v jiných státech, prováděti systematickou a objektivní analysu rozličných metod přijatých, aby se ukázalo, jakých výsledků bylo docíleno a pokusiti se sledovati rozvoj rozličných systémů dle toho, jak se vyvíjí krise. M. Ú. P. právě publikoval předběžnou zprávu o tomto předmětu.8 Proto shrnuje zpráva ředitelská jenom zcela stručně výsledky šetření, aby bylo možno učiniti si představu o jeho postupu a hodnotě. Šetření bude systematicky pokračovati v budoucnosti.
Zpráva rozlišuje rozličná opatření, jichž bylo používáno, na tři hlavní skupiny: podpora v nezaměstnanosti, rozdělování užitečného zaměstnání, rozvoj podmínek pro práci.
Vyplácení podpor v nezaměstnanosti není sice ideálním prostředkem, avšak skoro všechny průmyslové státy jsou nyní toho názoru, že jest také tímto způsobem třeba mírniti trpký osud osob, které se octly nezaviněně bez zaměstnání, a že tedy spadají mezi ty, o nichž je řeč v předmluvě části XIII. mírové smlouvy. Zpráva popisuje cesty, kterými se ubírají instituce zabývající se péčí o nezaměstnané, ať jest užívaným systémem podpora neb pojištění, pojištění pak ať je organisováno odborovými sdruženími či jinými organisacemi, ať jest dobrovolné nebo povinné a ať obsahuje všecky dělníky bez rozdílu nebo jest organisováno dle oboru průmyslu. Otázka, zda pojištění má býti organisováno pro každý obor průmyslu zvlášť, zaměstnávala veřejné mínění ve veliké míře na příklad v Anglii a Italii, kde bylo zavedeno povinné pojištění proti nezaměstnanosti bez velkého ohledu na rozličný stupeň risika nezaměstnanosti v různých oborech průmyslu a kde byla dána přednost zahrnutí všech rozličných stupňů risika v jednotný pojišťovací systém. Tato otázka jest velmi důležitou a zůstává dosud nerozřešenou.
Druhou otázkou jest rozdělení pojistných prémii. Objevuje se dnes tendence přesunouti větší procento na zaměstnavatele. Ve Spojených státech jest snaha, aby systém povinného pojištění byl v zásadě podobný normálnímu systemu pojištění úrazového, v němž premie platí sám zaměstnavatel. Jest velmi zajímavým mínění, že pojištění má pokud možno největší preventivní cenu, je-li organisováno dle jednotlivých oborů průmyslových. Zpráva zabývá se dále otázkou příplatků na členy rodiny, zavedených po válce. Uvádí se počet osob podporovaných v nezaměstnanosti v jednotlivých státech, při čemž jest zdůrazněno, že obnosy nelze jednoduše srovnávati vzhledem k různé kupní síle oběživa v rozličných státech. Zabývá se pájí vztahem mezi obnosem vyplácené podpory na jedné straně a výší mezd a ceny životní míry na druhé straně. V tomto směru však jest třeba sbírati ještě další informace. V druhé části soustředěny jsou informace, vztahující se k pomocným opatřením, související s rozdělováním užitečné práce. Sem spadají opatření regulující přijímání a propouštění dělníků, částečnou nezaměstnanost, hledání zaměstnání pro dělníky, opatření směřující k dokonalejšímu rozdělování práce mezi jednotlivými druhy povolání (poradnictví pro volbu povolání) nebo mezi jednotlivými státy (organisace vystěhovalectví a přistěhovalectví). Poukazuje se zvláště na důležitost systemu veřejných zprostředkovatelen práce a na vzrůstající úlohu, jakou má stát jednak tím, že zavádí povinnost, aby města zřizovala veřejné zprostředkovatelny práce, jednak tím, že upravuje poměry místních zprostředkovatelen. Jest z toho patrna vývojová tendence zříditi monopol pro veřejné zprostředkovatelny práce tím, že přihlášky činěny jsou závaznými jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Pokud se týče mezinárodního rozdělování práce a regulace pracovního trhu, možno zvláště poukázati na zajímavá opatření, spočívající ve vzájemnostních smlouvách, jež byly uzavřeny mezi některými státy dle rekomandace washingtonské konference.
Přidělování užitečné práce není dostatečným prostředkem k redukování nezaměstnanosti na minimum v dobách, kdy nezaměstnanost trvá v celém světě po dlouhou periodu, takže vlády vidí se nuceny hledati nové zdroje příležitosti ku práci. To se děje zaváděním nouzových staveb a prací veřejně prospěšných. Zpráva zmiňuje se také o prostředcích, jichž se užívá k povznesení vývozu, z nichž některé jsou zcela nové povahy a směřují ke kompensování rozdílů valutních, které velmi často tvoří zásadní překážku mezinárodního obchodu. Tím naznačen jest jasně směr, kterým se dosavadní práce M. Ú. P. ubírala.
Zpráva upozorňuje konferenci na dva problémy povahy všeobecnější, totiž na nezaměstnanost sezónní a nezaměstnanost cyklickou. Nezaměstnanost sezónní má své příčiny v některých případech v podnebí, v jiných zase v nesprávné organisaci hospodářských vztahů mezi spotřebiteli a výrobci. Zde by teprve podrobnější šetření v jednotlivých oborech průmyslu vneslo světlo do otázky, jakých prostředků jest k odpomoci používati. Druhou otázkou jest nezaměstnanost cyklická. Přítomná krise dosáhla nepochybně svých velikých rozměrů následkem nesnází poválečných, avšak jest jisto, že krise takového rozsahu byly pozorovány periodicky a v intervalech přibližně stejných. Bylo by proto radno zkoumati vědecky tento zjev, jak již některé státy samy činí, a dle výsledku tohoto studia pak umožniti předvídáni období, v němž má krise se opakovati, aby bylo po případě možno učiniti preventivní opatření (spočívající na př. v tom, že provádění velkých veřejných prací se ponechá na tuto dobu).
Třetí část pojednává o příčinách nezaměstnanosti, neboť šetření o prostředcích k potírání nezaměstnanosti musí obsahovati nezbytně také pečlivá studia o jejich příčinách. Můžeme se zde pouze stručně o tomto předmětu zmíniti, při čemž odkazujeme na podrobnější informace ve spise svrchu citovaném. Je třeba ihned s počátku rozlišovati t. zv. trvalé příčiny nezaměstnanosti, vyskytující se i v normálních dobách následkem nynějšího sociálního systému a existující organisace průmyslu, na druhé straně příčiny výjimečně vzniklé následkem všeobecné desorganisace ve světě, způsobené válkou. Klasifikaci příčin nezaměstnanosti podal minulého roku známý odborník v této otázce Max Lazard, jehož rozdělení se také Mezinárodní úřad práce přidržel. Rozdělení je následující:
1. Příčiny vyskytující se v normálním hospodářském systemu: a) nedostatek odborného školení a nedostatečné rozdělení dělnictva po různých oborech průmyslu;
b) nedostatečná pohyblivost příležitosti ku práci a neuspokojivé rozdělení dělníků mezi různými sídly;
c) mrtvé sezony;
d) vyšší moc;
e) špatná organisace průmyslových podniků;
f) náhlé změny v průmyslových metodách;
g) sociální neklid;
h) celní politika;
i) periodické krise nadvýroby.
2. Příčiny vzniklé následkem poválečného stavu hospodářského:
a) mezinárodní politická situace;
b) podvýroba v ochuzených státech;
c) nestálost kursu;
d) nestálost oběživa v jednotlivých státech;
e) vzrůst ceny životní míry a z toho následující podspotřeba
f) změny v poptávce, vzniklé následkem změny příjmů různých tříd společnosti;
g) jisté případy nevhodného zasahování vlády do soukromého» hospodářství.
K jednotlivým bodům podáme zde krátké rozvedení.
V mnohých případech přijímají podniky dělnictvo jen k určitým pracem, které trvají po dobu nejčilejší sezony a tito jsou pak prvními, kteří jsou z práce propuštěni, jakmile činnost výrobní ochabne. Neupotřebitelnost těchto dělníků není toliko příčinou osobní nezaměstnanosti, která by se tedy týkala jenom těchto osob, nýbrž jest příčinou nezaměstnanosti všeobecné, poněvadž nutnost propuštění dělníků by nenastala tak brzo, kdyby neškolenost a malá výkonnost určitých jednotlivců nevykonávala tlak na podnik. K těmto dělníkům neškoleným přistupují dále ti, kteří nejsou vycvičeni v práci odborné. Tito dělníci jsou často nezaměstnáni v dobách, kdy ve skutečnosti je nedostatek školených dělníků; pak jsou také dělníci příliš odborně vycvičení, takže nemohou býti zaměstnání v jiném oboru průmyslu, když není dostatek práce v jejich specielním oboru. Také jest třeba se zmíniti o nedostatcích poradnictví pro volbu povolání, následkem čehož se objeví v jistých oborech průmyslu veliké množství školeného dělnictva, zatím co v jiných oborech jest nedostatek.
I normální průběh výroby vyžaduje často přemístění dělníků z jednoho podniku do druhého. Takové změny jsou spojeny s nesnázemi, někdy vůbec znemožněni situací rodiny dělníkovy nebo bytovými poměry. Vše, co je možno v takovém případě vykonati, jest vypláceti podporu v nezaměstnanosti. Často se také stává, že překážkou jest nedostatek peněz na cestu do nového místa. Všechna opatření v tomto případě směřují k tomu, aby náklad na cestu byl pokud možno redukován. Také možno poukázati na přelidnění některých krajů, které bývá významnou příčinou nezaměstnanosti. V těchto případech jest třeba pokud možno usnadniti vystěhovalectví dělníků do těch zemí, kde jest jich nedostatek a regulovati také přistěhovalectví s ohledem na stav pracovního trhu.
Sezónní nezaměstnanost je způsobována buďto fluktuací spotřeby nebo sezónní povahou materiálu, který jest zpracováván nebo klimatickými poměry. Fluktuace spotřeby týká se hlavně oděvního průmyslu a jistých oborů průmyslu luxusního. Druhá forma sezónní nezaměstnanosti jest ta, která vzniká následkem povahy surového materiálu. Obory hlavně postižené jsou: výroba poživatin, zvláště obory, které zpracují přímo zemědělské produkty, jako rafinerie cukrů a výroba povidel. Prostředek proti tomuto druhu nezaměstnanosti by byl v organisovaném systému, kterým by se našlo zaměstnání dělníkům, kteří pracují v průmyslech, kde nalézají práci jenom v nejživější sezóně, v jiných oborech, jichž nejčilejší sezóna spadá do mrtvé sezony těchto. Pod třetí příčinu spadá zemědělství a lesnictví. V zimě vyskytuje se pak nezaměstnanost v oborech, které pracují ve volné přírodě, jako lomy, cihelny, stavebnictví, V některých případech dělníci těchto oborů nacházejí v zimě zaměstnání v jiných oborech, jichž čilá sezóna připadá na zimu. V jiných pak zase výhodná technická opatření umožňují pravá děti jejich práci za nepříznivého počasí. Studie ukazuje, že sezónní nezaměstnanost jest jednou z hlavních forem nezaměstnanosti za normálních hospodářských poměrů, a že také v obdobích velké krise vliv zimní mrtvé sezóny lze zcela jasně pozorovati, jakmile přistoupí k všeobecným příčinám, jimiž jest krise způsobována. Problém sezónní nezaměstnanosti, který by mohl býti řešen pravděpodobně vhodnou organisací průmyslu a obchodu, jest zlem, kterému by jistě bylo možno se vyhnouti, a které by jistě mohlo a mělo býti odstraněno.
Špatná organisace v průmyslových podnicích jest příčinou velmi důležitou, mající v zápětí vysoké výrobní náklady, nesprávné systemy mzdové, nedostatek materiálu a výměnu dělníků.9
Následkem náhlých změn ve výrobních methodách a zaváděním nových strojů dochází k náhlé redukci počtu zaměstnanců v určitém oboru výroby. Také ovšem mají vliv na nezaměstnanost zjevy, které ruší sociální mír. Zastavení práce ať z důvodu stávky nebo výluky v jednom oboru průmyslové výroby má obyčejné za následek omezení neb zastavení práce v jiných oborech s ním souvisejících. Vliv tento je zvláště citelný, jedná-li se na př. o dopravu nebo hornictví. Ačkoliv počet dnů pracovních, ztracených stávkami a výlukami jest nepatrný proti počtu pracovních dnů ztracených nezaměstnaností, přece třeba zdůrazniti, že opatření směřující k smírnému řešení pracovních sporů nebo rozhodčí komise přispívají také k zmírnění nedobrovolné nezaměstnanosti. Důležitým faktorem je dále celní politika, která chráníc některý obor výroby, způsobuje nezaměstnanost v jiných oborech. Zde by mohla pomoci mezinárodní politika řešící organisaci mezinárodního obchodu. Máme-li si vysvětliti periodické krise výroby, je dle Lazarda míti na paměti tyto tři myšlenky: Cena každého druhu zboží jest obráceně úměrná jeho množství, v němž se vyskytuje. Cena zboží ve státě, kde se vyrábí, a v němž může býti také obyvatelstvem spotřebováno, reguluje cenu surovin a polotovarů, z nichž se skládá, ale tato úprava účinkuje vždy teprve po určité době. Moderní systemy výroby mají za následek dlouhé období mezi získáním surovin z jejich přirozených ložisk a pramenů a mezi okamžikem, kdy obdrží konečnou formu, v níž se mohou stati předmětem spotřeby. Na základě těchto myšlenek lze sestaviti cykl, který začneme popisovati v okamžiku, kdy množství produkované jest menší, než k spotřebě požadované. To má za následek konkurenci kupujících a tudíž vzrůst cen a dále vzrůst podnikatelských zisků. Vzrůst zisků láká nové podnikatele do oborů, které se zabývají získáváním surovin nebo zpracováním součástí hledaného předmětu. Rozšiřují se doly, zakládají se továrny, staví se stroje a otvírají se obchody. V tomto období jest ovšem stále nesnadno ukojiti poptávku a proto ceny stále rostou, což je vzpruhou pro výrobce. To trvá až do okamžiku, kdy zvýšená výroba přinese své výsledky. V tomto okamžiku, kdy technický proces výroby jest skončen a trh jest novými výrobky zaplaven, což má za následek náhlý pokles ceny, zisky podnikatelské počínají mizet a na jejich místo se dostavují více méně citelné ztráty. Suroviny a polotovary, z nichž se konečný výrobek skládá, byly kupovány výrobci za cenu odpovídající ceně kalkulované pro konečný výrobek. Nyní však při poklesu prodejní ceny jeho není možno hned snížiti výrobní náklady, neboť to vyžaduje jistého času, než se ceny surovin a polotovarů přizpůsobí ceně výrobku. Za těchto okolností jediným prostředkem, kterého podnikatelé užívají, jest zastavení výroby a propuštění dělnictva. V celém oboru nastane podvýroba, nabídka se zmenšuje a poptávka roste. Tím dostáváme se do místa, kde jsme začali s popisováním cyklu, takže celý postup se nyní opakuje.
Příčiny nezaměstnanosti v poválečných hospodářských poměrech jsou na prvém místě v mezinárodní politické situaci. Staré cesty mezinárodního obchodu byly přerušeny a vystoupily nesnáze s vyhledáváním nových trhů. tak ztratilo odbyt veliké množství podniků, které dodávaly do Ruska, následkem jeho isolace po válce. Problém reparací a mezinárodních dluhů má veliký vliv na mezinárodní organisaci úvěru. Jak podvýroba ve státech válkou ochuzených působí nezaměstnanost, vyložil velmi jasně Max Lazard takto: Dle moderního hospodářského systemu zvýšené množství zboží jest vyráběno v zemi A, aby se spotřebovalo v zemi B, a vice versa. Následkem války zatím průmyslová činnost země В (řekněme Rusko na př.), je značně ochromena, jinými slovy: obyvatelé země В nemají co nabídnouti obyvatelům země A, pročež obyvatelé země A nemohou prodati žádné zboží zemi B. To má za následek nezaměstnanost v zemi В i A. V В jest nezaměstnanost následkem všeobecného ochromení, nedostatku náčiní a strojů a nedostatku továren, v A jest nezaměstnanost, protože na trhu není poptávky a výrobci zastavují výrobu. Dle toho nezaměstnanost v A jest následkem místní nadprodukce, ve skutečnosti je to následek hospodářských nesnází, kterými trpí B, a jimiž v prvé řadě trpí dělnictvo v B.
Nestálost kursů a nestálost oběživa, zvláště inflace, jsou dalšími příčinami nezaměstnanosti. K nim pak přistupuje zvýšená cena životní míry, mající za následek snížení spotřeby, čímž vzniká analogon předválečných periodických krisí z nadvýroby. Poněvadž nastal přesun příjmů v jednotlivých třídách společnosti, vznikla také změna v poptávce po některých spotřebních předmětech. Tím vznikly pak hospodářské poruchy v průmyslové výrobě. Konečně některé případy zasahování vlád do hospodářského života působily rušivě a byly tak nepřímo příčinou nezaměstnanosti.
Dotkli jsme se jen zcela stručně velikého množství příčin nezaměstnanosti, aby znovu bylo zřejmo, jak složitý problém jest tu řešiti. Pro podrobnější informaci musíme odkázati na publikace dříve citované. Mezinárodní úřad práce vypracoval resoluci, která byla podkladem jednání komise pro nezaměstnanost.
Komise pak, jejíhož jednání se zúčastnil též podepsaný, vypracovala nový návrh resoluce pro plenum, kde po některých změnách byl přijat tento definitivní text:
1. Jest pokračovati v práci započaté za účelem zlepšení srovnatelnosti mezinárodní statistiky nezaměstnanosti a vybudovati ji také s hlediska národního. —
2. Konference se usnesla, aby M. Ú. P. pokračoval ve sbírání informací o nezaměstnanosti, jak to odpovídá dřívějším rozhodnutím Mezinárodní konference práce. Zvláště jest věnovati pozornost při provádění běžného dokumentárního šetření kolísání v produkci a spotřebě rozličných druhů zboží. —
3. Správní rada má uvážiti, aby periodické uveřejňování výsledků zmíněných šetření bylo přiměřeno usnesením mezinárodní hospodářské konference v Janově. —
4. M. Ú. P. má provésti zvláštní šetření o příčinách a prostředcích odpomoci sezónní nezaměstnanosti. —
5. Konference se usnáší na tom, aby M. Ú. P. bylo uloženo za účelem pomoci v boji proti nezaměstnanosti ve spolupráci s hospodářským a finančním oddělením společnosti národů učiniti předmětem zvláštního studia problém krisí nezaměstnanosti a jejích vracení se, sestaviti výsledky právě provedených šetření a sděliti opatření, která slouží zachování stálosti hospodářské činnosti a jsou s to stabilisovati trh práce. —
6. Vzhledem k přítomné krisi vzala konference na vědomí tato usnesení třetího shromáždění Společnosti národů: Shromáždění vzalo na vědomí rozhodnutí konference práce z roku 1921, kterým vyzvala M. Ú. P., aby provedl šetření o národní a mezinárodní stránce krisí nezaměstnanosti a o prostředcích k jejich potírání, a aby apeloval na spolupráci hospodářského a finančního oddělení Společnosti národů, aby mohl řešiti finanční a hospodářské otázky, které se Šetřením vyskytnou, a vyzývá hospodářské a finanční oddělení, aby co nejdříve stanovilo rozsah a způsob této spolupráce a poskytlo všechny podklady k šetření, podnikanému M. Ú. P. — Konference žádá dále, aby M. Ú. P. ve shodě s resolucí, přijatou již třetí konferencí práce, obrátil se na hospodářské a finanční oddělení Společnosti národů, aby obdržel příslušné údaje, které se týkají vlivu finanční a hospodářské politiky rozličných zemí na trh práce obou pohlaví ihned, jakmile stanoví s hospodářským a finančním oddělením Společnosti národů způsob sbírání nutných statistických údajů. —

Republika Československá byla zastoupena na IV. mezinárodní konferenci práce těmito delegáty: vládní zástupci Dr. E. Štern, Dr. E, Palkoska, poradce Dr. J. Janko — zástupce zaměstnanců R. Tayerle, poradci J. Bílý, J. Linhart, A. Roscher, L. Saňka — zástupce zaměstnavatelů Dr. F, Hodáč, poradci Dr. VI. Klumpar a Dr. R. Fernegg.
Podrobnější pojednání v tomto směru najde laskavý čtenář v článku p. Dra Šterna: »IV. mezinár. konference práce« — Zahraniční politika, č. 23.
»L’organisation de l’industrie et les conditions du Travail dans la Russie des Soviets«. — Genève 1922. (Etudes et Documents Nro. 3, serie В.) Str. 94. Fr. šv. 2.—.
Annexe au Rapport du Directeur; Rapport spécial sur l’enquête concernant le chômage.
Nesnáze sem spadající jsou vyloženy v brožuře: Etudes et documents — Statistiques du chômage dans différents pays de 1910 à 1922.
O tomto předmětu také u nás pojednal ve Statistickém věstníku ročník III.. č. 2—4, Dr. Reif v článku »O statistice nezaměstnanosti«.
Etudes et Document. Serie C. No 8. Méthodes d’etablissement des statistiques de chômage.
Etude comparée des remedes au chômage appliqués dans les divers pays.
Podrobnosti lze nalézti v práci: The Unemployment Problem. Research Report No. 43, November 1921. National Industrial Conference Board, New York, a v právě vyšlém díle: Masarykova Akademie Práce: Ztráty v průmyslové výrobě a jak jim čeliti —-.(Překlad z angličtiny) Praha 1922.

Citace:

Zákon ze dne 15. února 1922, č. 71, o vystěhovalectví. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1922, svazek/ročník 3, s. 150-163.